Poslední traper

Francouzi snad mají na přírodopisné filmy patent. Thierry Machado byl ostatně kameramanem filmů jako Mikrokosmos nebo Ptačí svět, takže se není čemu divit, že příroda je zde opět nasnímána ve vší své kráse. Výborná je i hudba, ať už orchestrální nebo skvěle sednoucí písně Leonarda Cohena. A ač to vypadá skoro jako dokument, je to hraný film, ve kterém Norman Winther a další hrají sami sebe. Autoři si nehrají na Michaela Moorea a nebalamutí diváky, tento fakt je jasný už z úvodních titulků. Jinak by museli mít desítky kamer a funkční křišťálovou kouli. Všechna čest trikařům, protože není poznat, co je skutečné a co digitální. Pro mne funkční návrat do mládí, kdy jsem hltal dobrodružné romány, ve kterých bylo ještě traperů plno. Co mi ovšem vadí, je to filmařské pokrytectví, díky kterému traper v celém filmu nic neuloví. Jen klade pasti a pak prodává kožešiny, nic mezi tím. (12.04.2010)

Romantický film (rozumej romantiku medzi človekom a prírodou) kdesi v končinách Aljašky, ktorý rozpráva komorný príbeh, vlastne ani nie príbeh, skôr každodenný život trapera - lovca so saňami ťahaných psami. Život to nie je z nášho pohľadu jednoduchý a pohodlný, práve naopak, napriek tomu však neskutočne krásny a cieľavedomý, prinášajúci pokoru voči prírode. Spracovanie, musím sa priznať, mi pripadalo až príliš dokumentaristicky. Nevravím, pre niekoho to určite má svoje čaro, ja by som však radšej čakal filmovejší záber. Mám rád oba typy filmov, dokopy podľa mňa ale veľmi nejdú. Filmová hudba bola ale krásna. Hodnotenie: 70% (04.02.2014)

Samozřejmě že tohle není vůbec žádný dokument, ale hraný film se scénářem, dialogy a promyšlenou kamerou, který má jako dokument tak trochu vypadat. Nechci a nebudu se tedy ušklíbat nad nešikovnou vyumělkovaností některých scén, i když si o to přímo říkají, ale namísto toho radši vychválím hypnoticky čarokrásné záběry severské divočiny a hlavně příběh, který by si určitě spousta civilizovaných měšťáků ráda (aspoň načas) osobně prožila. Já tedy určitě. Mít pěknou indiánskou ženu, postavit si vlastníma rukama srub u aljasšského jezera a celé dny se toulat jako lovec po okolních kopcích, by se mi (aspoň načas) taky líbilo. Jen škoda, že francouzský režisér celý film pojal příliš strojeně, afektovaně, zkrátka příliš po francouzsku. Dal bych přednost větší syrovosti, opravdovosti a menší porci patetických a stokrát omletých žvástů o životě v souladu a rovnováze s přírodou. K postavě Normana Winthera: Skvělý chlap a sympaťák každým coulem, který se role sebe sama zhostil dobře a jeho schopnost přežití v divočině mu (i jeho ženě) věřím i mimo kameru. Jen by mi přišlo jaksi přirozenější a optimističtější, kdyby radši on a jeho mladá žena vyráběli jednoho mestice za druhým namísto toho, aby se neustále nezdravě věnovali jen smečce uštěkaných čoklů, kteří jsou sice jistě skvělí pomocníci, ale ne potomstvo. Tenhle model mi neblaze připomněl podobné neblahé modely z mého okolí a z naší současnosti vůbec. (10.07.2015)

Jak mě mohl takový skvost minout? Něco mezi dokumentem a filmem, ale z každého si bere to nejlepší. Z filmu uvěřitelnost a napínavost, z dokumentu naopak to, že to není fádní popis. Prostě stále jste v napětí a čekáte, co kde rupne a ono ne, ono to funguje tak...jako normální život. Skvělá forma a skvělé zpracování. (07.01.2022)

Krásný pohled na život v přírodě. Každý člověk, ve kterém dřímá kousek dobrodruha, musí být tímto snímkem unešen. Průzračné vody jezer, dravé toky řek, zasněžené hory, zelenající se stromy, barevná paleta podzimu, ale také setkání se zvířaty a boj o život, to vše v Posledním traperovi můžeme spatřit. Nepatrně jsem postrádal nějaký záživnější děj, takže snad proto nedávám plný počet, ovšem o to víc jsem se kochal scenériemi a dobrodružným životem Normana Winthera, jeho psů a ženy Nebrasky. Nejeden člověk by jistě alespoň na chvíli chtěl mít jeho srub na tak nádherném místě s výhledy, při nichž se tají dech a veškerý spěch, starosti a špína civilizace nemají šanci prostoupit do těchto rajských míst. (28.10.2011)