Šifra mistra Leonarda

Nemůžu si pomoct, ale mně se to prostě líbilo.:-) Film v podstatě odpovídá knize, až na několik málo změn a hafo dějových zkratek jde o doslovný převod knihy na plátno. To zároveň znamená, že určité směšné (často i nechtěně) okamžiky na plátně zůstávají. Příliš mi to ale nevadilo, po dlouhé době mě mile potěšilo, že se někdo nesnaží o volnou adaptaci, ale o doslovný přepis. Sice to působí staticky, ale já jsem od toho ani nic jiného nečekala. Film zkrátka odráží svou předlohu, která je jednoznačná pitomost (byť čtivá) a těžko z ní šlo vykřesat něco víc. (70%) - Poznámka pro ty, co mají těžký spánek z toho, že tu od začátku pendluju mezi 3* a 4*: Názor rozhodně neměním, pořád zůstávám na 70%, ale poté, co jsem film zhlédla ještě dvakrát, se prostě spíše příkláním k současnému hodnocení. Až bude na CSFD vícehvězdičkové rozpětí, nebudu muset hodnocení průběžně měnit. (17.05.2006)

Nemám rád hamižnou církev. Hlavně její vrcholný management, který má patent na rozhovory s Jesus Christ Superstarem. Proto ze zásady fandím každému, kdo si provokativně troufne označit největší příběh v dějinách lidstva za lež. Da Vinciho šifra tak činí způsobem, který je mi velmi sympatický, poměrně napínavý a vizuálně zajímavý. Škádlení Vatikánu mne zkrátka baví a i když se do filmu nevešly ty nejzajímavější postřehy z knihy, tak jako Ježíšův otec (syn, matka, prasynovec, milenka či bratranec z třetího kolene) nemohu jít s hodnocením pod čtyři hvězdy. (07.10.2015)

Film zabývající se poutavými tématy natočený zkušeným režisérem, s výbornými průměrně hrajícími herci, slabším scénářem a úžasnou hudbou. Skutečně není třeba se bát a na Šifru můžete do kina směle vyrazit. Příběh rychle vtáhne a řítí se kupředu. Některé scény, v nichž se jen mluví, jsou dokonce dynamičtější než celá tvorba Michaela Baye. A onen vytýkaný polodokumentární vysvětlovací styl mi právě připadá zajímavý a celkem nápaditě vyřešený. Pokud máte rádi příběhy typu "hledáme poklad/pravdu a různé indicie nás vedou blíž a blíž" rozhodně se budete bavit. Knihu jsem nečetl a pochopil jsem vše! (25.05.2006)

Bublina splaskla. Nebo ne? Já jsem to udělal chytře: začal jsem číst knihu těsně předtím, než jsem měl jít na film. Za čtyři dny jsem se dostal do poloviny (čte se to rychle) a právě proto mě první půle filmu nudila. S druhou půlkou už to bylo lepší, ale také žádná sláva, navíc scénář (debilní dějové zvraty, zbytečná doslovnost) sráží skoro úplně všechno, což nemohu říct o režii, která mi tak strašlivá nepřipadla. Nejpodstatnější je ovšem fakt, že ten snímek je neuvěřitelná blbost (třeba umělecká licence, obraz, se bere jako vodítko k historii, po čemž se ovšem nesmíme divit Brownovi), ale to tady bylo řečeno již mockrát, takže nebudu zbytečně rozebírat už proprané, snad jen, že i některé věci v knize lze (i bez znalostí symolololololologie) odhadnout a nejlepší, nejněžnější, velice smířlivý a vlastně jediný okamžik, který se mi na filmu líbil, byl ten, kdy Langdon poklekne. 50%. No a to už by snad, Ježíši (ale ten je v tom ještě víc nevinně spíš by se slušelo zvolat "Browne!"), mohlo stačit, ne? (12.06.2006)

Je to na jednu stranu překotná, a druhou stranu roztahaná rozhlasová hra odehrávající se ze dvou třetin v přítmí. Měl jsem tak trochu pocit, že bych se mohl bavit, kdyby to byla počítačová hra, ale někdo mi bohužel ukradl joystick a myš. Jestli byla četba zajímavá aspoň v tom, že si člověk chvilku připadá chytřejší a chvilku hloupější než hrdinové, ve filmu ani neví, jak na co přišli, a pak nechápe, proč o tom všem tak dlouho mluví a všechno vysvětlují. Bylo mi líto všech na plátně i v sále, že tu dvou a půl hodinovou šedivou nudu musejí přečkat. Trochu legrační je, jak se film snaží neprovokovat a být vstřícný ke křesťanům, takže mizí i poslední důvod, proč jít do kina. Žádná kontroverze a skandál se nekonají. Tedy kromě toho, že bylo zbytečně vyhozeno tolik peněz, které na plátně vůbec nejsou vidět. (17.05.2006)