Marebito

Marebito, Marebito... Proč máš do prkýnka tak skvělý námět a nesmírně poutavý popis, abys mě pak ve výsledku hodně zklamal? No nic, nebudu brečet nad rozlitým mlékem, ale Marebito zkrátka hodně přešlapuje na místě a pro mě vůbec nerozvádí onu myšlenku "pohybování se na tenké hranici mezi šílenstvím a osvícením" kvůli přiblížení se k totálnímu strachu. Zpodobnění tematiky na mě vůbec nezapůsobilo a stalo se jaksi vlažnou procházkou jinou dimenzí. Místama některé myšlenky vyzní zajímavě, ale obecně ta narace není natolik silná a podnětná k zamyšlení vůbec. Obrovitánská škoda, mohla to být skvěle bizarní podívaná. (04.09.2014)

Film o člověku, který se pomocí videokamery pokusí zkoumat odvrácenou stranu skutečnosti. Co vidí člověk těsně před smrtí? Z počátku se tedy zdá, že o tom film bude Pak se to nějak zamotá, hrdina sestoupí do tokijského podzemí, najdete tam nahou dívku, přivede si ji do bytu.a tady začínají spoilery, tak přeskočte na poslední větu.dívka nechce nic jíst, kameraman nakonec zjistí, že ji chutná lidská krev. Pak zabije nějakou ženu, což prý jeho manželka, nakonec nějak vyplyne, že ten „vampír“ je jeho dcera. Do toho se setkává s člověkem, který zemřel, protože si probodl hlavu (vpich vedl okem)nakonec sám sestoupí se svou (už opět nahou) dcerou do podzemí, kde ho ona natáčí. Proč tak dlouhý popis děje? Celý film je poměrně zmatený, to se nakonec asi zdůvodňuje tím, že se vše odehrálo v hrdinově narušené hlavě. Nejsou tu žádné skutečně strašidelné momenty. Autoři sázejí na snovou atmosféru – ta by asi měla diváka pohltit a vyděsit ho. U mě k tomu nedošlo. Počáteční očekávání „přitlačení na pilu“ se mění v nudu. Do toho se celkem realistické prostředí naprosto nabourá při hrdinově sestupu do podzemí – „hory šílenství“ vypadají jak z lepenky, lacině. Ke konci je několik poměrně krvavých scén, které však působí víceméně směšně (napouštění lahví krví, závěrečný polibek). Znudění diváci už nic moc neočekávají a k smíchu jim postačí sebenepatrnější záminka. Marebito k smrti nevystraší, možná jen unudí. (27.03.2006)

Je to úplne priemerný psychologický horor. Má celkom dobrý príbeh o kameramanovi, ktorý túži natočiť obraz maximálnej hrôzy, čo ho úplne posadlo a keďže bol svedkom samovraždy muža v metre, ktorý sa pred smrťou veľmi bál a tak radšej volil smrť, začne tam a prehľadáva podzemné chodby, až nájde zvláštne miesto s neznámou ženou a tú si vezme domov. Tam ju sleduje a zisťuje o nej zvláštnu skutočnosť, ktorá zmení aj jeho. Spracovanie ma ale moc nezaujalo, ešte prvá tretina je celkom slušná, pôsobí to pomerne originálne a tajomne a samotné prehľadávanie podzemných chodieb má svoje čaro a ten správny hororový náboj, ale po návrate na povrch už ani nie je moc o čo stáť. Síce sa na to dá pozerať, no okrem získavania potravy pre neznámu ženu ma to bavilo čím ďalej menej a bolo mi úplne jedno, ako to nakoniec dopadne a nanešťastie ani ten záver za moc nestojí. A navyše sa mi ani moc nepáči tento voyerský štýl, ktorý tu má silné zastúpenie. Ako horor tento film ani moc nefunguje, tá prvá tretina ešte má celkom slušnú atmosféru a nájde sa aj nejaké to napätie, no potom už všetko zmizne a už to prakticky ani nepripomína horor, takže sa tu tento žáner aj ťažko hodnotí. Herecké obsadenie je iba priemerné, Shinya Tsukamoto je síce schopný režisér, ale ako hlavný hrdina tu moc nezaujme, za čo môže aj to, že tu ani nemá čo hrať a okrem neho tu už nikto nemá moc priestoru, výraznejší sú len nájdená žena a tajomný muž, ale aj tí sa objavia len občas. Réžia a technická stránka nie sú zlé, Takashi Shimizu je len predsa dosť schopný režisér a aj pri minimálnom rozpočte dokáže natočiť slušný film, ale pri takomto scenári sa z toho ani moc získať nedalo. Na jedno pozretie môže byť, aj keď hlavne kvôli tej prvej tretine, znovu si to už určite nepozriem. 55% (21.09.2012)

Natočit celovečerní film za týden nezní příliš uvěřitelně. Režisér série Ju-on však mezi produkcí remaku Ju-on: The Grudge a re-remaku The Grudge natočil za 8 dní horor Marebito. Z logické úvahy vyplývá, že to na kvalitě snímku musí být dost znatelné. Skutečnost je ale trochu jiná a kdyby délka natečení nebyla známá, tak nikdo nic vyjímečného nepozná. Na začátku Marebita se seznámíme s kameramanem posedlým svou prací, lépe řečeno posedlým natočit něco neznámého, tajemného. Je v tomto poměrně náročný a s duchy nebo UFO se údajně nespokojí, chce totiž zachytit něco úplně nového. Před nedávnem se po náhodou přichomýtl k dosti podivné sebevražedné scéně a jelikož je skutečným kameramanem na svém místě a svou videokameru tahá snad všude s sbeou, sebevraha natočil. Tento neštastník veřejnost fascinoval tím, že si probodl oko, což není zrovna typický způsob dobrovolného odchodu ze světa. Náš hrdina je však fascinován pocitem naprostého zděšení v jeho očích a usmyslí si, že musí za každou cenu vidět to co dotyčného tak vystrašilo. Pátraní ho zavede do tajupného podzemního světa pod povrchem Tokya, kde nalézá zvláštní bytost... Už tohle všechno by na slušný horor stačilo, ale stane se toho mnohem víc a na konec zjistíme, že je možné si celou pointu vyložit i trochu jinak. Hlavní hrdina je uzavřený samotář posedlý svou video-zálibou. Aby měl při pátrání čistou mysl rozhodne se vysadit předepsaná antidepresiva... zde se nabízí jedno možné vysvětlení, že vše co se ve filmu odehraje je výplodem jeho šílené mysli. Ano dává to smysl a film vás sám na tuto cestu výkladu navede, ale je skutečnost opravdu taková? Vysvětlení je ještě trochu někde dál a hlouběji a opravdu není snadné film pobrat, když se filmem samotným nabídnuté vysvětlení ve skutečnosti liší od toho co se skutečně skrývá pod povrchem tohoto hororu. Příběh sledujeme z očí našeho hrdiny a děj je provázen jeho komentáři. I když jde na jednu stranu o člověka šíleného, tak jako hororový (nebo možná spíše thrillerový) průvodce plní svou funkci dokonale. Všechny skuečnosti a podivnosti přijímátakřka bez mrknutí oka, takže se nedočkáme žádných trapných "Co se to sakra děje? Co to je? Bože!" Ale ať se děje co se děje náš hrdina na vše reaguje jako by to byla samozřejmost, což zní možná podivně, ale je to rozhodně sympatičtější než kdyby byl ke všemu skeptický a panikařil. Nad filmem je potřeba se docela dost zamyslet a pokud hledáte něco nenáročně lekacího, tak pro vás Marebito určené rozhodně není. (28.07.2007)

Jeden z nejatmosféričtějších a nejoriginálnějších horrorů posledních let? To tedy určitě... Člověk, namlsaný z duchařské série Ju-On, by tomu i věřil. Vzhledem k finančním prostředkům vloženým do filmu a krátké době natáčení možná nešlo čekat od režiséra zázraky, ale vzpomeňme na podařený první televizní Ju-On... Shimizu se mu bohužel moc nepřiblížil, Marebito nevyděsí, maximálně tak zaujme, ale tento dojem časem vyprchá a dostaví se nuda. Formální stránka není nejlepší, zrnivé záběry z kamer (kde všude je ten chlap proboha má?!) počnou s ubíhajícím dějem otravovat. Po čtyřech běhající potvory se dějem jen mihnou a kameramanův domácí mazlíček, chlemtající s oblibou lidskou krev, se ukáže býti jen slabou náplastí. Kultovní režisér Tsukamoto působí v hlavní roli nepřesvědčivě. A film nedotaženě. (28.03.2006)