Tam, kde jsem nikdy nebyl

----- "Já vím jen to, že příběhy si častokrát hledají vypravěče ... a ne naopak." ----- TENHLE příběh živí víra a fantazie, vzpomínky ... a bláznovství. Nemá nijak zvlášť pevné základy, ve své podstatě je velice lehce zpochybnitelný - a tak je na vás, jak se k němu postavíte. Je poměrně těžké zachovat si neutralitu ... ve vztahu k němu. Buďto ho bez milosti rozcupujete na kousíčky - nebo přijmete jeho zasněný a tím pádem trochu nepraktický náhled na svět ... i jeho lehce posmutnělou poetiku. Víte, je dost dobře možné, že v našem poněkud hektickém, předimenzovaném, problémy zahlceném světě mohou být OPRAVDU šťastné jenom děti ... a blázni. Pokud jim to umožníte. P.S.: Zach Riley se rozhodně nechoval jako profesionál ... z čehož vyplývá, že klidně můžete mít to nejlepší vzdělání a všechny možné tituly - pokud se vás něco osobně dotýká, jsou vám k ničemu. (02.06.2015)

Nikdo si neumí představit, jak strašně blízké mi to bylo. Krásně ztvárněný příběh lidské představivosti a představě o způsobu žití. Ian McKellen mě opět ohromil. Je to herecký génius a ikona, kterou nosím hluboko v srdci. Jeho závěrečný moment byl dojemný a inspiroval mě k mnoha myšlenkám. Jenom bych z popisu vyškrtla to "mysteriozní", tento žánr zde skutečně nefiguruje. A s tím fantasy bych byla velmi opatrná ;), třeba s Narnií se to z hlediska fantazie nedá srovnat. (13.02.2013)

Takže zkusím vyjmenovat žánry, které by se daly přičíst tomuto filmu: psychologicko dramatická životopisná retrospektivní fantazy pohádková detektivka s romantickou náladou. A výsledek přitom vůbec není blbý, ba naopak nečekaně příjemný. Nejvíce oceňuji propletení dvou příběhů a také barvy a paprskové světlo. Tento film je asi svým charakterem (mají-li filmy charakter) nejblíže k Faunovu labyrintu, ale pokud mám vybrat mezi nimi, rozhodně dávám přednost tomuto snímku - Tam, kde jsem nikdy nebyla. (15.07.2011)

Pod vedením neznámeho režiséra Joshuau Michaela Sterna, ale zato s naozaj hivezdnym obsadeným vzniká film o návrate do bájnej krajiny s priblblým a obohratým názvom Neverwas, vymyslenej spisovateľom, ktorého syn ani otcovu knihu nikdy nečítal. Celý film je však strašne o ničom, neoriginálny prístup režiséra presne sa držiaci šablóny formuje príbeh úplne bez šťavy a potrebného kúzlo, ktoré by si zaslúžil a nič veľké sa nepokúšajú ani herci. Možno najviac zaujme Gandalf, ktorý tu chovanec psychiatrického ústavu pôsobí, zo svojou tvárou asi najpresvedčivejšie - dokonalý blázon. Film má neozaj veľmi zaujímavú (a svojim spôsobom aj divnú) farebnosť, vznikajúcú nasvieteným a až hlavne presvietením interiérov, čomu som až tak veľmi nechápal, pretože vizuálnu stránku to nijak výraznejšie nezlepšuje. Za najlepšie odvedenú sa dá označiť príjemná klavírna hudba Philipa Glassa, dávajúcu snímke pohodovú atmosféru, zvýrazňujúcu tiež to, že v celom filmo akoby o nič nešlo. Na 2* určite nie je, skôr tak 2,5*, ale mal som veľký problém film dopozerať nakoľko 100 minút vyznievalo skôr ako 200. Dobre vystihol Nick Tow. (26.02.2008)

Veľmi milé prekvapenie. Nečakal som nič, no dostal som celkom príjemne strávený filmový čas. Mám rád podobné námety - hľadanie úniku z reality do fantázie napríklad ako tomu bolo v prípade snímku Most do Krajiny Terabithia (2007) alebo snímku Faunov labyrint (2006). Tento film síce kvalít uvedených dvoch príkladov nedosahuje, no prekvapil ma pomerne slušnou úrovňou emotívnej stránky a celkovým, pocitovo príjemným vyznením, ktoré sa dostavilo predovšetkým na záver. Taká fantasy pohodovka pre snílkov a romantické duše, tí si prídu na svoje. Slabší nadpriemer. 70/100 (02.12.2017)