Policajt

Melville byl prostě pan mistr. Jeho filmy mě vážně dost baví, především díky vizuálnímu zážitku, který představují. Nejinak tomu je i u Policajta, u kterého je obraz tím hlavním na celém filmu. Celé pozadí je modré, skoro to až vypadá jako kdyby byli postavy žily v nějakém světe plném mlhy, což evokuje chlad, který skutečně přímo vychází z obrazovky. Co se týče scénáře, ten je také pro Melvillea naprosto tradiční a má svůj dvojvýznam. Ve filmu například Delona pořád volá někdo k telefonu. I na tom se dá v případě Mlelvillea něco najít. Baví mě takhle jeho filmy zkoumat. Jenom trochu namahává pro mě byla velmi dlouhá pasáž s vloupáním do vlaku. Ale hlavní, je že na ni pak mohlo navázat extrémně napínavé finále. Jde v něm o honění zločince, anebo nevyhovujícího manžela policajtovy milé?A jaký má ten příběh vlastne konec? Na to by se především měl divák zeptat sám sebe. Skvělí jsou i herci. Delon byl typ, který do Melvillových filmů výborně sedl. On má na celkovém dojmu také nemalý podíl. Celkově je to na pěknou čtyřku. (16.08.2017)

Syrová francouzská kriminálka, nicméně patřící spíše k průměru. Ve filmu se prolínají dvě dějové linie. V té první se představuje policejní komisař (A. Delon), stravovaný svou prací, při které se setkává převážně se zločinci, což ho vede do osobnostní uzavřenosti a osamělosti (říkal jsem, že za čas by byl takový člověk dobrým adeptem syndromu vyhoření). Druhou linii tvoří čtyři zločinci, kteří přepadnou banku, s lupem pak utíkají, aby naplánovali další loupež. Spíše náhodou se jim na kobylku dostává policejní komisař. Rozhodování mu komplikuje vztah ke svému příteli, který je do zločinu zapletený, druhou komplikací pak je citový vztah k ženě tohoto svého přítele. Vzhledem k tomu, kolik jsem již shlédl francouzských kriminálek musím říci, že film postrádá šmrnc a šarm nebo tvrdost a nekompromisní postoj... Prostě od začátku tušíte, jak to asi skončí a jen těžko se spletete. To je prostě málo. Za výkon A. Delona za tři, ale spíše s mínusem. (06.04.2008)

"Když to klapne, necháme tě." A když to neklapne, tak ti nafackujeme a zavřeme tě. To je sice poměrně stupidní informace, ale francouzští kriminalisté to evidentně mysleli vážně. Já se tedy přiznám, že jsem se chvílemi poměrně slušně nudil, protože nemám rád filmy, ve kterých musím čekat dlouhé minuty na jakýkoli hovor. Tady se sice pořád něco dělo, ale asi to na můj malý mozek bylo příliš velké umění. Ale abych jen nehaněl, tak známé trio padouchů ve složení Drcal, Sběrač a Zmizík mě celkem pobavilo. (28.11.2018)

Francouzská drsná škola ve svý době přinesla plno podobnejch kriminálek, ve kterejch se většinou točili Delon, Belmondo, Gabin či Ventura. Tahle mezi nima nijak nevyčnívá, na druhou stranu ani nezapadne. A v porovnání s tím, co ze země Galskýho kohouta přichází nyní, je to přímo lahůdka, připomínka dob, kdy se ještě politicky nekorektnilo. Na pomezí 3 a 4. (09.07.2011)

Trochu roztěkané, řekla bych ... ale možná jsem byla roztěkaná spíš já. V každém případě se patřičná atmosféra někde zapomněla ... a v závěru jsem se nemohla zbavit dojmu, že snímek zůstal částečně nedokončený - navzdory uspokojivě vyřešenému případu. Ke komisaři Colemanovi v podání Alaina Delona jsem si nedokázala vytvořit žádný výrazně ani nevýrazně kladný vztah - vlastně jsem něco jako sympatie pociťovala spíš ke zločincům ... a neúměrně dlouhou dobu jsem strávila neplodným přemítáním nad tím, zdali rachot ujíždějícího vlaku může přehlušit řev motoru vrtulníku. Ne zcela přesvědčivé 3* (02.06.2014)