Tisícročná včela

Kdyby někdo položil otázku, který titul považuji za vrchol slovenské filmové tvorby, vzhledem k celkově nižší a po Listopadu 89 spíše skomírající produkci by bylo rozhodování poměrně jednoduché a výběr by se záhy zúžil na dva snímky: Obchod na korze a Tisícročnou včelu. Tu natočil Jakubisko na motivy románu Petera Jaroše a líčí v ní osudy jedné rozvětvené vesnické rodiny a na jejím příběhu mapuje emancipaci a vznik moderního slovenského národa. Po experimentech 70. let a následné odmlce způsobené normalizací Jakubisko dozrál a vytvořil svébytný styl magického realismu. "Magické" scény zde zapadají do konceptu filmu, nepůsobí násilně nebo zmateně a spoluvytvářejí atmosféru snímku. Z hlediska hereckého obsazení pracoval režisér s tím nejlepším, co mu tehdejší slovenská scéna nabízela, a vznikl film, který snesl přísné srovnání se světem a obstojí i v opakovaných reprízách. Kvalitám Tisícročné včely se Jakubisko přiblížil už jen v Sedím na konári, poté následoval citelný sestup kvality a tituly, které nesvědčily ani tak o uměleckém vývoji, jako spíš o tápání, vyhořelosti a později i ztrátě soudnosti. Celkový dojem: 95 %. (07.10.2013)

Tisícročnú včelu som nevnímal ako seriál, skôr ako poriadne dlhý film. Dlhý a dobrý, vynikajúci. Jakubisko mi je v mnohých ohľadoch pomerne cudzí, možno preto väčšinu z jeho tvorby nechápem a nepáči sa mi, počnúc už Kristovými rokmi. Ale jeho "epickú" tvorbu: Sedím na konári, Tisícročná včela a Perinbaba, obľubujem. Ospravedlňuje v mojich očiach všetko predtým i potom nakrútené, dokonca aj to nevidené. Včela je v dobrom slova zmysle slovenská (asi viac zásluhou Jaroša, než Jakubiska), je výborne nasnímaná, má fascinujúcu atmosféru doplnenú úžasnou Hapkovou hudbou. K tomu herecké obsadenie s excelentným Jozefom Kronerom v čele, tak čo by sme ešte chceli viac. Ani vlastne neviem, či existuje iný slovenský film, ktorý by som si cenil viac. (28.11.2015)

Neoslovilo ma to zvlášť ani dávno, keď film išiel v tv ešte s hviezdičkou a ani dnes. Život liptovských robotníkov, dedinské starosti a jemne erotické radovánky v Jakubiskovom podaní tu nie sú v dostatočne pútavom príbehu. Keď to prechádza zo sci-fi s guľovým bleskom až do bláznivej komédie so šmýkačkou procesie a nakoniec jazdou na truhle, tak zostáva len ťuknúť si na čelo, aký žáner to vlastne má byť. Možno sú za všetkým nejaké inotaje, ale vyzerá to, že dosť komplikované. Za najväčšieho milovníka nemohol byť samozrejme nik iný ako Dočolomanský. –––– Bože, ale si krásna. (02.01.2014)

Absolutně nechápu všeobecné nadšení z tohoto "opusu". Pokud se na to dívám jako na popis těžkého života v horách v 19.století, tak stačí vidět jeden díl (další díly nepřinesou nic nového). Dívat se na to jako na rodinnou ságu radši nechci, protože mi byla celá rodina Pichandů dost ukradená. A občasné pojící "magické" prvky (včely, meteorit, vichr z hor) mi přišly jako vtip (scenárista asi nevěděl kudy dál). Pár hezkých scén a dobrých hereckých výkonů se tu najde. Ale má cenu kvůli tomu obětovat 4 hodiny života? (02.07.2010)

Tak toto sme presne my. Sme ako tie včely, iba robota nás spasí. Nič nám nezostáva len robiť, aby sme vyžili, ako sa patrí. Veru, sme my ako tie včely. My, Slováci. Národ slovenský. Chcete vedieť aké máme nátury a čo drieme hlboko v našich dušiach? Nádherne, silne poeticky, to vykresli spisovateľ Peter Jaroš vo svojej knihe. Veľmi dobre sa to číta. Krásna, ľúbozvučná hra so slovami a citmi. Slovenský režisérsky guru Juraj Jakubisko túto literárnu predlohu taktiež bravúrne spracoval. Tým pádom sa môžeme pochváliť hneď dvoma skutočne výnimočnými umeleckými dielami. Perfektný román a päť hviezdičková filmová adaptácia. "Tisícročná včela". ***** (12.04.2013)