Domino

Zatiaľ čo v Man on Fire sa ešte dalo hovoriť o vyrovnanosti medzi dôrazom kladeným na príbeh a jeho formálnym spracovaním, tak v Domino zachádza Tony v užívaní svojej epileptickej, vizuálne prefiltrovanej hyperdynamickej montáži záberov oveľa ďalej až do sféry pózerstva. Film je jedným dlhým videoklipom, zbesilo striedajúcim lokácie, farby ako aj zvukové podfarbenie. V totálnom područí vizuálnej opulencie je žiaľ príbeh, ktorý nemá šancu zviazať formálne besnenie, ale práve naopak, je ním trieštený a prekombinovaný. Výsledkom je na audiovizuálne receptory búšiaca kanonáda rôznorodého štýlu a výpovednej hodnoty, ktorej lacnosť a povrchnosť sa naplno prejaví v záverečnom, zlyhavajúcom snažení zviazať príbeh do hlbokomyselnejšieho celku. (21.10.2005)

Každá avantgarda skôr alebo neskôr skončí v záplave produktov väčšinovej kultúry, ktorá už nemá naliehavosť a vypovedaciu hodnotu pôvodných experimentov, naopak, dokonale slúži uchovaniu status quo. V minulosti sa napr. prelomové filmy Brucea Connera stali (nepriznanou) inšpiráciou pre tisíce videoklipov MTV. Podobný osud postihol neskoršie novátorsky hravé krátke filmy, pracujúce so zbesilo rýchlym strihom, rôzne poprehadzovaným radením záberov, surovým zvukom alebo farebnosťou. Poslúžili výrobe technicky dokonalých, no v podstate zúfalo neobjavných zlátanín, akou je napríklad Domino Tonyho Scotta. V súčasnosti letí: všetko je možné a nič nie je sväté, hlavne nech je toho veľa, s maximalizujúcou slovnou omáčkou a pôsobí to efektno nezrozumiteľne. Prečo by nakoniec modelka nemohla byť drsnou lovkyňou zločincov, že ? Kiera je pekná, a podľa mňa jej práve táto úloha sedí. Seriál Beverly Hills považovaný za demódé dostane cez papuľu: momentálne sú na vrchole sofistikovanejšie série (ha-ha-ha). Zarasteno spotení svalniaci perlia múdra podľa požiadaviek kultu hláškovitosti: "drsnovtipné" obsahovo ničnehovoriace frázy. Zjaví sa aj spevák trpkých jazzovo-bluesových balád Tom Waits (veď zdanie intelektuálnosti musí ostať zachované, a pre tieto kruhy je Waits modlou), v miniroli jurodivého proroka, náhle sa zjaviaceho uprostred púšte. Dej je primitívne jednoduchý, napriek snahe o jeho maximálne skomplikovanie formou. Sociálno-humanitárne vyznenie, nepriamo vyzýva na pomoc hladujúcim a chorým deťom, v mene uchovania rodinných hodnôt (podporených záverečnou selankovitou scénou matky s rebelantskou dcérou), je dokonale príznačnou bodkou. Bodkou, apelujúcou na pokračovanie podpory systému dokonale neadresnej občianskej spoluzodpovednosti za neutešený stav sveta, zasielaním šekov na "humanitárne" kontá. (15.04.2007)

Scottův epileptický střih a kamerové filtry mám velmi rád. Svým způsobem bych ho dokonce nazval průkopníkem v daném oboru. Ovšem Domino je obsahově natolik neatraktivní, neodpovídající, odtažité a studené, že jsem mu bohužel nepřišel na chuť. Keira Knightley může být sebedrsnější, vizuálně to může být sebevětší divočina a stejně mi to přijde jako nepřehledná povídačka na dobrou noc. Akce je minimum a když, tak je formálně přehypovaná do takových rozměrů, že je sice nesmírně cool, ovšem vyčíst z ní cokoliv je nadmíru těžké. Hudba se jednoznačně opakuje z Man On Fire a kdo to nezaregistroval/neslyšel nechť si nechá profouknout uši. Příběh lovkyně lidí jednoduše dějově nemá tu potřebnou šťávu, ač je to vizuální divočina a prvotřídní surová, neučesaná, nespoutaná řezničina. (17.12.2006)

Scénář: Richard Kelly .. Tony Scott se stejně jako jeho brácha dopustil loni filmařského kroku vedle! Scénář je sice dosti nápaditý zejména černý humor je výborný, ale závěrečné vyústění to dosti kazí. Také osobité vizuální zpracování je tentokrát dotažené až do extrému, který už mi neseděl. Chaotické, přefiltrované a zmatené. Kladem je parádní soundtrack a kráska Keira v hlavní roli, kde mi nikterak nevadila. Svoji dosti netypickou postavu zvládla velmi dobře. Zbylé osazenstvo je taktéž dobré, zejména Rourke a Liu jsou více než přesní, stejně tak Green a Zielering tradičně tragičtí. Přesto všechno je tento film zklamáním! (28.01.2006)

Po pravdě přiznám, že jsem z toho filmu viděl asi třetinu. Ne že bych ho vypnul po třetině, nebo zapnul v půlce, ale tak nějak mi toho alespoň dvě třetiny utekly. Ani nevím kdy, ani nevím jak. prostě se nějak vešly mezi mrknutí a zívnutí a otočení hlavy...ale nemyslím, že by mi to chybělo. Tenhle pokus mě nijak nedostal a dost mě nebavil (10.02.2009)