Grand Prix

„Život kolem kol nám sviští, možná... už v zatáčce příští...?“ Schválně vyzkoušejte. Když do Google překladače napíšete: "V otáčkách řvou a kolem letí, životní osudy, benzínem provoněné,“ jaký bude překlad? John Winner Frankenheimer. Mistr řezání filmových zatáček, příběhové akcelerace i nebezpečné jízdy v dešti... slz. Poháněn láskou k motosportu a svým pověstným perfekcionismem natočil úžasný adrenalinový film o (ne)smrtelnosti slávy a odvěké lidské touze po vzrušení z blízkosti smrti. Sportovní drama jak (klínový!) řemen, z časů, kdy chlapi se identifikovali jako chlapi a ženy je za to milovaly, z převodovek stříkal olej, z kokpitů F1 testosteron a z tribun divácké emoce. WINNERS WINDOW: [][] Co se asi chlapům honí hlavou, noc před závodem? Ɵ Je lepší své ženě dávat plané sliby nebo žádné? Ɵ Je horší ohluchnout z řevu motorů nebo se zcvoknout z ticha nemocničního pokoje? Ɵ A co bych radši? Zrakvit se při závodech nebo zrezivět v bezpečí manželčiny garáže? [][] Odpovědět... si musí každý sám. Já mám jasno, řadím pětihvězdu a šlapu plyn až k podlaze. (09.08.2023)

Keďže je mi zákulisie, prostredie i priebeh závodov formule 1 úplne ľahostajné, ťažko zodpoviem na otázku, čo ma primälo, aby som si pozrel klasický film Johna Frankenheimera. Bol to predovšetkým tento zaujímavý režisér a najmä možnosť porovnať jeho film s filmami, ktoré vznikli z tohto prostredia o desiatky rokov neskôr. Frankenheimer ma nesklamal, organizačná a technická stránka formule 1 prekonala výrazný vývoj, pričom je cenné, že sa nemalá pozornosť venovala aj zvýšeniu bezpečnosti pilotov. Ale nemôžem pominúť, že popri všetkých pozitívach som film viac-menej pretrpel a neutrálne hviezdičky sú maximom mojej veľkorysosti. (05.03.2023)

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

"Když má člověk dělat něco nebezpečného, nesmí mít schopnost si něco představovat..." Asi bych nemohl být závodníkem Formule 1, protože bych si tu blízkost smrti, s níž byl žel člověk na konci tohoto filmu konfrontován, uvědomoval každým coulem. Dokonce jsem i z několika náznaků odhalil, kdo bude tou obětí této jinak fascinující podívané. A když říkám "fascinující", tak tím mám na mysli zejména dokonalou Frankenheimerovu filmařinu. Na začátku jsem měl trošku pochybnost, že vydržím s takovým zaujetím sledovat tak dlouhý film o nějakých "závodech autíček". Díky nápadité režii, kdy jediný ze závodů nebyl natočen stejný, jsem se však pokaždé těšil na to, s čím  Frankenheimer přijde v dalších závodních scénách. Zajímavé bylo i sledovat ty doprovodné děje ze zákulisí sportu a partnerských životů jednotlivých závodníků. Vynikající byly zejména dialogy s Ivesem Montandem (se skvělým dabingem Luďka Munzara). (20.08.2023)

Kdykoliv na obrazovce svištěly formule, byl jsem si jistý, že se dívám na jeden z nejlepších závodních filmů všech dob. Když se děj přesunul na jezdce a jejich složité osudy, tak zábavnost upadla. Nešlo o vyloženě jalové pasáže, ale kontrast mezi svižnými a pohlcujícími sekvencemi z okruhů, a zručně natočenými, přesto nijak zvlášť výjimečnými dialogovými scénami byl až příliš velký. Emoce v nich moc nefungovaly a ani závěrečná zamýšleně drtivá pointa neměla takový efekt, jaký asi režisér zamýšlel. Vzhledem k téměř tříhodinové délce je skoro zázrak, že film nestihl nudit. Přesto by myslím o nic nepřišel, kdyby zmizely všechny lyrické vsuvky. (29.09.2021)