Grand Prix

Film, který se po právu pyšní především technickou stránkou věci, díky níž dodnes zůstává nejlepším snímkem o automobilových závodech, který byl kdy natočen. Zkušenému akčnímu specialistovi Johnu Frankenheimerovi a hlavnímu kameramanovi Lionelu Lindonovi můžeme poděkovat za skutečné i trikové záběry, které tak přibližují tehdejší svět formule 1. Příběh sám příliš nevyniká a taková kupa hereckých hvězd mě možná i malinko zklamala - ale ty tady nebyly od toho, aby na sebe strhly všechnu pozornost. (04.08.2005)

Prepracovanejšie ako nedávno videný Howardov Rush. Frankenheimerová vízia je o triedu vyššia,už úvodné titulky,kde začne veľká cena Monaca je vynikajúcim príkladom ako excelentne skrížiť prácu strihu so zvukom,pričom konečný výsledok je pastvou pre uši,kamera berie všetko,čo oceňujem v tomto 3.hodinovom počine,ktorý sa občas vlečie,ale výhoda je,že snímok sa venuje viacerým jazdcom,kde sa dá nakuknúť do ich súkromia... Strih,zvuk a kamera+jazdci sú dôležitým artiklom,prečo neodradí extrémna dĺžka,kvalitní herci v úlohách,kde veľké ceny sú dynamické,až som si vravel,že nevidieť toto by bola škoda,že byť tam by som chcel... (03.01.2014)

Záběry ze závodů nezestárly, jsou vskutku adrenalinotvorné, jen kvůli nim stojí za to tento film vidět. Ten příběh okolo, plný nyní někdy až směšně působících "psychologických sond" do myslí závodníků a jejich blízkých, notně zestárnul. Na jednu stranu je pln "kritiky" nesmyslného cirkusu F1, složeného z peněz, smrti a sexu (závěrečná scéna opuštěného závodiště, kde jen vítr prohání odpadky je příznačná i přízračná), na druhou stranu závodníky glorifikuje na způsob takořka válečných hrdinů. Slabé, ale přec jen 4*. (06.10.2012)

Osudové ženy, bujaré nekonečné večírky, nezaměnitelná vůně benzínu a spálených pneumatik, všudypřítomná smrt, kdy každý výlet mimo trať je potencionálně vaším posledním a vy jste nesmírně rádi, když zůstane jen u „nevinně vyhlížející nedobrovolné koupeli popř. netradiční sklizni ovoce v korunách stromů“..., desetitisíce nervózně přešlapujících diváků v ochozech stadionu, v oknech, na přilehlých zídkách...všechny spojující společná vášeň pro rychlá kola a to nejdůležitější-piloti, s jediným cílem. Spatřit cílový praporek dřív, než kterýkoliv z jejich soupeřů. Nikoliv Howardova (zdejší) vyhypeovaná sázka na řemeslnou jistotu, v podobě neživoucích Rush, ale živočišná Grand Prix J. Frankenheimera, je pro mě osobně tou pravou resp. plnohodnotnou F1-čkovou podívanou a skutečnou poctou těm šílencům, co opětovně usedali do „pojízdných rakví“. Zamiloval jsem si ten snímek, každou jeho sec, i se všemi jeho chyb(k)ami a starými dobrými bolístkami v podobě přepisování historie, které však (v mých očích) mnohonásobně přebíjí ta všudypřítomná vášeň, zapálení, láska (jak je komu libo) pro tento adrenalinový (motor)sport. To vše odehrávající se stále ještě v dobách, kdy převažovalo umění samotného jezdce, nad nejmodernější (elektro)technikou. Nedočkáte se tedy žádných křečí do konečků prstů od mačkání tlačítek, tady se jede pěkně po staru, s klasickou řadící pákou. Grand prix, to je herecká jistota v čele s duem Y. Montand – J. Garner a klasický příběh nazíraný pohledem nikoliv dvou jezdců (nesmiřitelných rivalů), ale rovnou čtyř. Tím hlavním lákadlem resp. to, co dělá tento snímek tak nezapomenutelným, diváka zvedá resp. přikovává do sedaček a pohrává si s jeho tepovou frekvencí, jsou však samotné autentické (počítačem neupravené) záběry ze závodních okruhů, opepřené detailními pohledy do kokpitů, navíc neuvěřitelným způsobem ozvučené. Vrcholem budiž závěrečná Monza s původní klopenou zatáčkou, která je skutečnou delikatesou pro opravdové fajnšmekry. Závěrečný záběr, se stojícím J. Garnerem uprostřed startovního roštu, za zvuků burácejících motorů, je přesně TÍM momentem, kdy divákovi naskakuje husina po celém těle. Chápu, že nezainteresovanému divákovi můžou přijít moje slova, jemně řečeno, pošetilá. Popravdě? Je mi to tak nějak..... u prdele. 90% (16.01.2014)

John Frankenheimer zde ukazuje především režisérské mistrovství, které je prezentováno střihem, dvěma záběry nebo i více záběry v jednom okně a skvělou prací se zvukem. Jasně, to není jen jeho vina, ale měl vizi, která je z toho patrná - ukázat rychlost a její krásu stejně jako zhoubnost. A to se podařilo. Závodní scény jsou i po půl století úchvatné. (28.02.2018)