Černá řada

Franck Poupart je na první pohled komická figurka s knírkem, který dává vzpomenout na vysmívanou mužnou ozdobu Milouše ze Saturnina. Jenže jakmile se objeví jedna zbytečná a morálně pochybná bába jako překážka k prachům a zaslouženému štěstí v podobě čisté krásky (a hlavně těch prachů) uprostřed všeho toho sajrajtu, z Milouše se stává Raskolnikov na speedu, sice bez teorií a velkých ideálů, ale s psychopatickým egem. A zjišťuje, stejně jako divák, že leccos čekal jinak – opravdu to tou tragikomikou, vypečeností osudu a neplánovaných okolností při všem tom pachtění trochu připomíná pozdější bratry Coeny. Nástup té tajemně mlčenlivé / možná trochu retardované (nehodící se škrtněte) princezny (Marie Trintignant v režii nevlastního taťky) v područí ježibaby je vskutku odzbrojující. Patrick Dewaere je neuvěřitelný. Ale pozdější osud hlavních představitelů, to je opravdu černá řada… (06.06.2020)

„Promiňte, ale upadlo vám oblečení!“ To je tak, když chcete konečně prodat zboží a místo peněz vám nabídnou naturálie…Corneau stvořil vskutku svérázný film. Už při rozpačitém úvodu jsem pochyboval, zda se skutečně jedná o krimi drama, ale bylo to o tom přijmout zvláštní hlavní postavu se všemi těmi výstřelky, tanečky, emocionálními výlevy a zkratovými momenty (což mi, přiznávám, dělalo chvílemi potíže). Jako studie komplikovaného muže žijícího ve vlastním světě tvrdě narážejícím na ten skutečný to není špatné, ona ta postupná přeměna z „poseroutky“ na až bezskrupulózního „vychcánka“ docela baví, ale některé scény buď nedávaly moc smysl či se přímo nepovedly (o „dýchající mrtvole“ nemluvě, to prostě nesnáším). Konec je sice symbolický, avšak zas mu předchází podivná pasáž, kdy Franck „náhle“ nedokáže to, co předtím zvládl s přehledem. Celkově dám jen průměr, ovšem teď už alespoň vím, jak mistrně využít kapotu auta a svou vlastní hlavu k získání pozornosti uražené ženy, že…„Život je děvka…děvka po menopauze.“ (28.06.2020)

Působivost noirového žánru obvykle stojí na atmosféře a ta se Alainu Corneauovi povedla na jedničku. Tísnivé prostředí plné zanedbanosti a úpadku hraje stejně důležitou roli jako postavy formované materiálním nedostatkem a frustrací. Snímek má i zajímavé obsazení, ale jestli ho něco sráží, pak je to protivně afektované chování postav ztvárněných Patrickem Dewaerem a Marií Trintignant. Dalo by se říct, že hlavní hrdina je ovládaný hysterií, ale je to víc umělé, protivně pozérské a z Dewaerova herectví cítím divadelní manýru. Snímek stojí někde mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale vzhledem k mému oblíbenému žánru se přikloním ke čtvrté. Celkový dojem: 70 %. (09.06.2020)

Hlubinný ponor do šílenství zahalen do hávu tak surového thrilleru, že by před ním prchl i Peter Stormare z Farga (a to i uprostřed práce s Buscemim a štěpkovačem). Tahle řada je vážně černá. A pokud v ní někdy prosvitne světélko naděje, nečekejte ulehčení. Světlo zde slouží pouze k jediné věci - aby nám odhalilo jak moc je tma hluboká (i v tomto ohledu se film podobá, jak zde zmiňuje několik uživatelů, Zločinu a trestu). Každopádně před spaním rozhodně nedoporučuji. PS: Ve stoje tleskám Dewaeremu, který zde předvedl jeden z nejúžasnějších hereckých koncertů, co jsem měl (zatím) možnost vidět. (02.06.2016)

"Corneau chtěl narušit zvyky francouzské kinematografie a vnést do ní svobodu a realitu." No, tak to se tedy opravdu nepovedlo, z každého záběru čiší šroubovanost a afektovanost francouzské nové vlny. Jako by vlastní "příběh" byl jen nutné zlo. Nicméně dát míň než 2* mi brání to, že tam přece jen "něco" bylo. (03.06.2021)