Martin a červené sklíčko

Hodně jednoduchá a i přesto koukatelná dětská detektivka o briliantu, který se našel na Červené Lhotě. Červená Lhota tu ještě není nikterak oslnivým zámkem, je spíše braná jako malý okresní zámeček. Ono možná v šedesátých letech se k tomu i jinak přistupovalo. Každopádně celý ten film je jedna velká nostalgie - ta stará auta, poutě, tábory a focení s největším dětským hrdinou, Vinetouem. Příběh sám o sobě není špatný, naopak je to milé překvapení a rozuzlení případu je hodně překvapivé. Ze všech čtyř dílů o kriminalistovi Martinovi je tento jediný barevný. Kromě toho je také ten nejlepší a zároveň jediný koukatelný. [255. hodnocení, 24. komentář, 58%] (17.02.2020)

Teda to bych chtěl vidět jak se v tomhle orientovali děti... Scenárista Ota Hofman a režisér Milan Vošmik v letech 1964–1966 realizovali čtveřici dětských detektivek s vyšetřovatelem Veřejné bezpečnosti (tehdejší policie) Martinem Martinem. Vedoucí fiktivního dětského oddělení VB se po filmech Volejte Martina (1964) a U telefonu Martin (1965) pouští v roce 1966 do pátrání po pachateli dávné loupežné vraždy. (03.04.2009)

Úplně tedy nevím, zda je tohle detektivka určená dětem, spíš bych to označil za detektivku se spoustou dětí. Ze začátku mi přišlo fajn, že je z filmu cítit (zejména díky použité hudbě) uvolněnou atmosféru konce šedesátých let a užíval jsem si Jana Třísku v roli kastelána přepínajícího při výkladu z češtiny do angličtiny (resp. spíše Czenglish :D). Tehdy jsem měl pocit, že to za mě bude za čtyři hvězdičky. Při řešení samotného případu jsem se ale místy trochu nudil, přičemž postava detektiva z "dětského oddělení" policie v podání Jaroslava Víznera mi přišla spíš taková nemastná neslaná. V tu chvíli jsem měl chuť dát filmu naopak jen hvězdičky dvě. Ale nakonec už jen kvůli písním "Jó třešně zrály" nebo "Červená řeka", která dotváří tu zmiňovanou atmosféru zaokrouhluji na tři hvězdičky. PS: Zhlédnuto jako připomínka na nedávno zesnulého Jaroslava Víznera.  (02.06.2022)

Zřejmá snaha o odlehčenou prázdninovou atmosféru nepomáhá - film nudí. 1) Základním slovem charakterizujícím snímek je snaha. Tvůrci se snaží o maximální vtipnost (neúspěšně). Dělají si legraci dokonce i z Veřejné bezpečnosti, ale jen tak trochu "v mezích zákona"._____ 2) Z 30letého Jana Třísky (kastelán) se snažili filmaři dostat všechno erotično, kterého byl v rámci dobové přípustnosti schopen. A tak rozhalená košile svázaná do uzlíku odhaluje jeho chlupatou hruď, boky obepínají dobově nepadnoucí džíny (dost hrozné, ale tehdy zřejmě český módní Olymp) a Janovu tvář zdobí několikadenní strniště a černé brýle. Díky tomu všemu včetně roztomilé (jak pro koho) Czenglish působí spíš jako zatoulaný dandy z dnešní Moskvy._____ 3) 31letý Jaroslav Vízner (vyšetřovatel Martin) emigroval hned 22. srpna 1968 do Švýcarska a ponechal ve vlasti svého mladšího a herecky (oprávněně) úspěšnějšího bratra Oldřicha. Pak jsem si všiml ještě 42letého herce malých rolí Vladimíra Hrubého (Martinův vyšetřující kolega Kraus) a svěže vyhlížejícího 23letého Jana Kotvy (agilní strážmistr Karlík)._____ 4) Půvab prázdninové jihočeské krajiny umocňovaly vedle zámků i prohánějící se kabriolety Spartak a Felicie (tuším, nejsem si jist). (15.06.2019)

Že Jaroslav Vízner nesměl hrát, bylo jen dobře. Křeč v obličeji, křečovité držení těla, křečovitá chůze, to podle něj nejlépe vystihlo vyšetřovatele. Ale možná ano. Vždyť závěrečná poznámka Martina se nese v duchu "nenašli jsme všechny diamanty, ale co, vždyť nesmíme hledět jen na peníze". Jenže kromě Víznera ve filmu hráli i dobří herci, takže byl díky nim koukatelný. (04.05.2013)