Vladimír Hrubý se narodil 23. března 1924 v Praze. Dětství však prožil v Hradci Králové. Vrátil se do Prahy a nastoupil na Státní konzervatoř. Po roce hereckých studiích byl totálně nasazen v pražské továrně Junkers. V této době také ochotničil v Šolcově divadelní společnosti (např. v létě roku 1942). Po okupaci hrál v Souboru mladých (1945 – 1946), Národním divadle jako elév (1946 – 1947) a poté jako člen činohry (1948 – 1951), D 34 (1951 – 1955), Divadle satiry (1955 – 1957), Divadle ABC (1957 až 1962) a Městských divadlech pražských (1962 – 1966). Od roku 1966 působil jako herec na volné noze.
Na divadelních prknech a zejména ve filmu se stal skvělým představitelem menší rolí různých blázínků, poťouchlý lidiček a podivných lidských existencí. Pro něho byla charakteristická štíhlá vysoká postava, zajímavě stavěná lebka a tvář a zejména komicky vysoký skřípavý hlas. Na divadelních scénách sehrál například Julia Fučíka v „Národním hrdinovi Juliu Fučíkovi“, Želmíra v „Hadriánu z Římsů“ či Kroužilku v Jiráskově „Lucerně“. Před filmovou kamerou debutoval roku 1949 jako Strnad ve Vorlíčkově dramatu DIREKTIVA. Pro režiséry byl nečastěji vyhledávaným do malých komických rolí, které ho provázely věrně (někdy už i jednotvárně) po celý život.
Malé epizodní postavy sehrál ve snímcích POSEL ÚSVITU (sluha), DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ (Mukulíček), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (dělník na stavbě), ZAŘÍJOVÉ NOCI (vojín Fojtík), BOMBA (závozník), HRY A SNY, DNES NAPOSLED (příslušník SNB), KONEC CESTY (prodavač v Tuzexu), CHLAP JAK HORA (Růdl), FLORIÁN (radní), POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (Bártík), FLÁM (muž v taxíku), DÝMKY (listonoš), NA ŽIŽKOVĚ VÁLEČNÉM VOZE (Hornung), ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU…! (prodavač v železářství), MAREČKU, PODEJTE MI PERO! (vrátný v továrně), AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (venkovan), COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (host v hotelové restauraci), JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU! (opilý muž v tramvaji), ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (pilot), CO JE DOMA, TO SE POČÍTÁ, PÁNOVÉ… (muž se starou babičkou), V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (soused), KŘTINY (Podzimek), PŘÍŠTĚ BUDEME CHYTŘEJŠÍ, STAROUŠKU…! (rybář – zloděj), SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE (představitel OSN) nebo PODFUK (prastrýc Hugo).
Pouze párkrát získal možnost zahrát si ve větších a výraznějších rolích, jako byl třeba opilec ve Fričově pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959), inženýr Jiří Sodoma v dětském Vošmikově snímku ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA (1959), kriminalista Kraus v dětských detektivkách VOLEJTE MARTINA (1965), U TELEFONU MARTIN (1966), MARTIN A ČERVENÉ SKLÍČKO (1966) a MARTIN A DEVĚT BLÁZNŮ (1966) režiséra Milana Vošmika, náborový pracovník z Drubospolu v Schulhoffově satirické komedii JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…! (1978), melancholický vojenský vysloužilec a flašinetář v pohádkové komedii TŘI VETERÁNI (1983) Oldřicha Lipského, starý čert a pobočník Lucifera (Karel Heřmánek) v Bočanově komediální pohádce S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1985) a starý podvodný skořápkář v retrospektivní detektivní komedii FEŠÁK HUBERT (1985) režiséra Ivo Nováka.
Premiéra (1. prosinec 1987) jeho poslední filmu PÁNI EDISONI (1987), kde sehrál dědu Roubánka, se uskutečnila až rok a půl po jeho smrti. Velkou část herecké činnosti Vladimíra Hrubého zaujímal rozhlas (rozhlasové hry „Matka“ 1953, „Balada z hadrů“ 1957, „Válka s Mloky“ 1958, „Pickwickovci“ 1961, „Svatba“ 1962, „Páně Kobercova ženitba“ 1974, „Urfaust“ 1979, „Svatba“ 1980, „Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře“ 1981, „Ostrov pokladů“ 1983 a další), dabing (např. francouzské snímky ČETNÍK SE ŽENÍ, TETOVANÝ, BLÁZEN Z LABORATOŘE 4, německé „MAYOVKY“ aj.) a televize.
V televizi se vyskytl v zábavných pořadech, inscenacích (KLÍČ, ETUDA PRO KONTRABAS, SMUTNÝ PŮVAB, AUTOREVUE, ZLOČIN A TRIK II., BOUŘKA, HISTORKY Z RAŽICKÉ BAŠTY, VELKÁ SÁZKA O MALÉ PIVO, SOUD PANA HAVLENY, KRÁLI, JÁ MÁM NÁPAD, ŠÉFE, TO JE VĚC!, ŠÉFE, JDEME NA TO!, ŠÉFE, VRAŤ SE! apod.) a seriálech (FANTOM OPERETY, LEKÁR UMIERAJÚCEHO ČASU či BAMBINOT). Vladimír Hrubý zemřel 30. července 1986 v Praze ve věku šedesáti dvou let.
Jarda "krib" Lopour
