Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Třicetiletý dělník Oldřich Olejník (P. Kostka) obráží hospody a vinárny, neboť zapíjí narození svého syna. Není tedy divu, že skončí na záchytce. Takto se seznámí se sedmnáctiletým výrostkem Jirkou Koubou (V. Pucholt). Problémový mladík, který kvůli barvě svého oblíbeného trička dostal přezdívku Žluťásek, po četných konfliktech opustil zaměstnání. Jeho otec zmizel neznámo kam a matka se s tím nedokázala vyrovnat. Většinu času proto Žluťásek tráví v partě, kterou vede zkrachovalý herec Ancek (L. Munzar). Oldřich, v němž se z pochopitelných důvodů probudily otcovské vlastnosti, se začne o Žluťáska zajímat a starat. Kromě prolomení počáteční Žluťáskovy nedůvěry to však bude znamenat i seznámení s Anckem a jeho pochybnou partou… (Česká televize)

(více)

Recenze (52)

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Nechápu, jak je možné, že tento film nikdo nezná a není zmiňován ani v odborné literatuře. Podle mého názoru se jedná o jeden z vrcholů modernistické odnože československé nové vlny (na Slovensku třeba Štefan Uher). Výtečný Kostka (snad první film kde jsem ho viděl v hlavní roli), Pucholt a naprosto geniální a přesný Munzar. K tomu skvělá kamera a typicky novovlnně přirozené řízné dialogy (hlášky jako "čtyři a půl" a mnohé další by mohly být kultovní...kdyby ten film ovšem někdo znal). A jako bonus ten unikátní queer podtext. Můj druhý film od Helgeho a znovu za pět hvězd. Zdá se, že je to opravdu těžce nedoceněný režisér. ()

whitas 

všechny recenze uživatele

Filmy Ladislava Helgeho mají velkou výpovědní hodnotu o své době, její dějiny však tvoří jen sotva. Generační neporozumění mezi Oldou a Jirkou lze paradoxně aplikovat i na Helgeho vztah k tvorbě nové vlny. První den mého syna je kvalitativně nevyvážený, dobré nápady kazí náladová režie. Postavy nejsou psychicky dobře zvládnuté, pokud se o to ovšem autor vůbec pokoušel. Spíš každá z postav reprezentuje jen určitou ideologii či segment společnosti, než by vystupovaly jako individuality. Pokud bych tento film hodnotil jako artefakt 60.let, dal bych 3, ale jako samotné dílo (i přesto že není nudné) ze mě víc jak dvě hvězdy nevytáhne. ()

Reklama

topi 

všechny recenze uživatele

Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. ()

boshke 

všechny recenze uživatele

Já vím, že věčné fňukání a porovnávání filmu s knižní předlohou čtenářů-diváků nikoho nezajímá, ale stejně si fňuknu - to, co dle mého fungovalo v knize, moc nefunguje ve filmu. Knížka mi i přes celkem tíživý děj připadala taková odlehčená, epizodická, kdežto film působil dost depresivně, notabene se snažil tvářit hudbou a častými prostřihy na závěrečnou scénu na molu tak nějak mysteriózně. Knížka navíc začíná na záchytce, moc nechápu, proč je potřeba ve filmu sledovat dvacet minut Oldřichův tah hospodama. Notabene když si knížku do scénáře přetransformoval sám Kříž... 50% ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Vše by se dalo shrnout do jedno či dvou slov, jak to udělal Vitex, ovšem mám v té mojí hlavě ještě pár dalších vět, které mě napadají. Například " věčným odpouštěním lidi nevychováte...". Ale jako poctivý uživatel použiji vlastních slov. Tým velmi zkušených tvůrců na správném místě. Jmenovitě - Helge, Havelka, Tarantík, Kostka i Pucholt. O Munzarovi netřeba psát, ten věděl, co dělá, a dodělal to opravdu skvostně. Helge často měnil zaběhlé tváře herců. Ve STARCÍCH se Vláďa Pucholt, jako herec, naklonil o 90° a Helge ho dotočil na 180°. Skutečně, nejen znalci Vladimíra Pucholta budou překvapeni. Munzar___v mých očích se změnil, trochu paradoxně, z inscenačního recitátora, na recitátora barového, ovšem ve stylu, který se jen tak nevidí. Krásně a konečně se nám zavlnil i Franta Němec. Ne trocha, ale kopa pohledů na různé životní filozofie, ovšem ona upřímnost se jaksi stále nedostavuje, tedy, než Olda dojde na břeh, což je mimochodem hlavní dějová linie. Tím se dostávám k práci Ladislava Helgeho, která je jako vždy precizní a velmi originálně pojatá. Vlnil se po svém a dělal to výborně. Je tu opět ona realita, ovšem zevnitř, z nitra jednice, od kterého jí divák přijímá. Tohle je psychologie, ovšem Helgeho, například Schorm by s tím zamával docela jinak. V tom je Helge originálně přesný. Osobitý pohled na mládež od Jarního Povětří doznává jasného vývoje. Zde není politika, zde je člověk v davu. Někdo chce řvát, druhej mlátit, další promlouvat po pár litrech bílého vína k tanečníkům, kterými stejně pohrdá a ten poslední se nechá dobrovolně profackovat....mlať, člověče, když nic jiného neumíš. Film o střetu s pravdou, jednom novopečeném tatínkovi, který lehce předběhne vývoj vlastního potomka, o bezradném chuligánovi, který umí i dokonale hlásit... "to je made in schlossen..." je pro československého diváka nutné vidět a přebrat po svém. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (3)

  • U filmu sbíral cenné zkušenosti také Václav Matějka, který zde působil jako pomocný režisér. (mchnk)
  • Filmovanie prebiehalo v Brne a okolí. (dyfur)

Reklama

Reklama