Osm statečných

Historka o osmi opuštěných tažných psech na antarktické základně postrádá dramatickou jiskru či momenty překvapení, ale ta zvířata jsou natolik skvělá (herecky), že při závěrečném znovushledání bude naměkko kdejaký cynik. Výrazně pomáhá i opravdová výprava a sníh bez digitálních triků, přestože studiové kulisy občas vykouknou. (06.11.2023)

V rámci „psích“ filmů patří Osm statečných k absolutní špičce. Frank Marshall si sice nedpustil trošku toho patosu, který navíc dokresluje hodně podbízivá hudba, ale nabízí nám i syrové osudy smečky psů, do nichž patří i nelíbivé události, jako napříkad smrt některých z nich. Psí herci jsou vůbec fantastičtí a jestli film někde vázne, tak v nadbytečně působících scénách z USA atp. Žádný z herců zkrátka není takový kalibr, aby mohl konkurovat těm čtyřnohým krasavcům. Tím nejlepším jsou scény z divočiny – přenádherná arkticky vyhlížející krajina je skvělou kulisou pro dojemné, místy napínavé a jednou dokonce i lekavé scény ze života psů. (12.01.2012)

„Nerozumel si mi. Ten príbeh nebol o psoch. Bol o mojom otcovi.“ Neviem, či to bolo spôsobené mojou averziou voči umelému prejavu Paula Walkera, alebo tým, že som od zápletky „mladý, zásadový hrdina v snežnom pekle bojuje o život so svojimi psíkmi“ čakal skôr niečo ako bolo kedysi toto či toto. Nakoniec som ale bol relatívne príjemne zaskočený „vážnym“ scenárom. Nie je to tupá hraná disneyovka, skôr príjemné (hoci troška dlhé) remeslo, ktoré ÚDAJNE vzniklo podľa skutočných udalostí (pravda je však VRAJ taká, že podobné udalosti sa v 50. rokoch 20. storočia síce naozaj stali, ale prežilo podstatne menej psov). Frank Marshall, skúsený spielbergovský producent, nakrútil už i horšie (KONGO) a nudnejšie (tiež ľadové PREŽIŤ) veci. Ale i lepšie (ARACHNOFÓBIA). (21.09.2009)

Kdo má doma pejsána, ví co je to psí láska, oddanost a psí věrnost. A je úplně jedno, zda se jedná o čivavu nebo vlkodava. Psí duše je obrovská a velikost vnější chlupaté schránky nehraje roli :-). Každý pejskař si tedy umí dobře představit tu bolest, kdyby svého miláčka, nebo miláčky musel nechat někde napospas živlům a s dost nejasnou budoucností. Samozřejmě opravdový páníček. Ne ti kreténi, kteří tak čas od času bohužel vědomě činí což můžeme občas vidět ve zprávách... (A je zatím velikou klikou mojí i těch kreténů, že jsme se při té jejich ,,činnosti'' někde nepotkali ! ) A opět nehraje roli zda jde o ,,gaučáka'' nebo pracanta z kotce. U tažných psů na jejichž výkonu závisí často osud páníčka je myslím pouto mezi smečkou a pánem jasné. Já mám psy moc rád a tak jsem tu bolest Jerryho cítil velmi intenzivně. Naprosto jsem jej chápal. Podle mne se tedy pejsáni do evakuačního letounu mohli vejít no ale... holt je tam nechali. Herecké výkony pejsanů byly skvělé a kdo se tu čílí, že občas nějaký ten husky koukl do kamery nebo jinam, protože jej z toho směru naváděl páníček ať se čílí... Já ten boj smečky o přežití sledoval se zatajeným dechem a i dojetím. Sice došlo na ztráty, ale bylo to uděláno s rozumem tak akorát aby film mohly sledovat i děti. A ztráty tomu celému daly punc uvěřitelnosti. Bohužel. Sedlo mi herecké obsazení. Walker jako oddaný pejskař, proč ne. Moon byla krásná pilotka a Greenwood mi tam také sedl. Já na rozdíl od některých zde bych si tu ,,komickou'' postavu odpustil, ale budiž. jedná se přeci o rodinný film. A kdo tvrdí, že na konci nebyl dojatý, tak lže jako když psí morda dobrou kostičku stiskne! Tohle byl nádherný film o touze přežít a o přátelství člověka a jeho čtyřnohého přítele. Za mně je to za 4 meteority. * * * * (01.03.2017)

Doják sází na jistotu - nádhernou přírodu (kanadské městečka Smithers, Grónsko, Špicberky) a především parádní sibiřské husky a malamuty. 1) Děj a lidské herecké výkony už stojí stranou. Ostatně i některé okamžiky psí story jsou pochybné (předání velení ve smečce například)._____ 2) Příběh, který se stal předobrazem filmu, se odehrál během japonské expedice do Antarktidy v roce 1958. O události natočili v roce 1983 Japonci film Antarctica, jehož remakem je náš snímek._____ 3) Co dodat? Snad jen arf, arf, arf, arf! (15.06.2018)