Elvisovy začátky

Tak film mě překvapil, a to že hodně. Nevím jestli v dobrým slova smyslu nebo ne ale každopádně se mi to moc líbilo. Bylo tam hodně času věnovaného na "Plukovníka", který byl vylíčený jako pěkný grázl tak nevím jak to ve skutečnosti bylo. Film je dlouhý ale ani chvíli jsem se nenudil (i díky skvělým písničkám). No a Jonathan Rhys Meyers coby Elvis... zase nevim no, hrát Elvise je určitě těžký ne-li nemožný takže těžko soudit. (10.02.2009)

Těšila jsem se moc. Ne na Elvise, ale na Jonathana Rhys Meyerse a jeho Zlatým globem oceněný výkon. Film byl v pravém slova smyslu průměrný, notoricky známé věci - láska k matce, závislost na prášcích, Priscilla, ataky "charity" z nudy. Scénář tu šeď větami "já to zvládnu/nezvládnu" jen podpořil. Osvěžením byl výkon Randyho Quaida v roli Elvisova manažera. Bohužel - a neveřila bych, že to řeknu - Jonathan Rhys Meyers mě zklamal, nebylo to vzrušující převtělení jako u Val Kilmera v Jima Morrisona, naopak u poslední písně jsem měla pocit, že sedím na nějakém zoufalém věčírku a kdosi v podroušeném stavu se dal nad ránem do imitování Elvise. Slovy Forresta Gumpa: "Musí to bejt těžký - bejt KRÁL". (03.08.2006)

V mnohém se tento snímek podobá filmu Elvis z r. 1979. Pozorný divák a fanoušek Elvise zde nalezne i pár identických dialogů a scén. Svým způsobem to je do určité míry remake zmíněného filmu. Scénář a režie se zde však ubírá trochu jiným směrem, Elvisova láska k matce a k Priscile je zde trochu hnána do pozadí na úkor jeho závislosti k lékům. Meyers zde odvedl slušný výkon, ale já mu jeho Elvise nevěřil. Na rozdíl od snímku z roku 1979, jsem se nedíval na Kurta Russela, ale na Elvise Presleyho. Russel zde byl skutečně na více než dvě hodiny Elvisem - pohyby, chůze, gesta... Meyers Presleyho zahrál, kdežto Russel Presleyho prožil. Proto jedna hvězda dolů. (21.08.2012)

Ve skutečnosti na televizi překvapivě koukatelné zpracování. Atmosféru 50-60. let se jim zachytit podařilo, songy vybrali správně, a za celé tři hodiny jsem se na hodinky podívala asi jen dvakrát. Ale nízký rozpočet je cítit už z prvních minut. Což se částečně podepsalo na castingu a částečně na technické stránce filmu. Herečka zvolená do role Priscilly nebyla zrovna nejšťastnější volbou a předabování písniček už vůbec ne. Meyers odvedl výjimečnou práci. Myslím, že se kvůli němu Elvis v hrobě obracet nemusí. Jenže, když se hlasově spoléhá na playback, soustředí se více na nastudované pohyby a gesta, což jde obzvlášť poznat v poslední scéně, která už je trochu over the top. Kdyby šli cestou Walk the Line, tak by výsledek nemusel při koncertních scénách vypadat tak křečovitě, protože Meyers zpívat umí. Kombinace Elvise a Meyerse je pro mě ale příliš neodolatelná. (13.01.2008)

Tento film jsem měl dost dlouho ve svém archívu, ani jsem netušil, že je „jen“ televizní. Pořád jsem ho obcházel, protože „rokenrol“ jako takový moc nemusím. Ale nakonec se mi to docela líbilo. Nejvíc zajímavý je začátek, kdy si nesmělé ucho Elvis buduje cestu k fanouškům. Další etapou je sláva a bohatství, které z něj udělají znuděného spratka. Jeho závislost na matce se odráží negativně i na vážnějších vztazích se ženami. Závěr zase trochu nabere dech a to je období, kdy se po letech vymazávání mozku různými „vitamíny“ dokáže zase dostat na výsluní. Myslím, že Meyersovo podání Elvise je dost dobré, ale hlavní herec tu byl určitě Plukovník. Za mě slušných 60%. Ale protože k hudbě i k muzikantům mám osobní vztah, tak za toto prostředí a atmosféru o hvězdu navíc. (25.10.2017)