Pád do tmy

Jeskyně. Místa, která člověka přitahují, ale na druhé straně zároveň děsí. Děsí ho představa, co kdyby se v nich sám ztratil a postupně by začínal mít dojem, že vidí a slyší něco, co by v jeskyni nemělo co dělat. Nejvíce se mi líbil začátek filmu, jeho atmosféra, pár důstojných a šokových lekaček. Průchod jeskyní a objevování jejích dávných krás byl opravdu dost klaustrofobický, následné boje s nespecifickým druhem dosti krvavé a konec filmu... Vlastně by to vyšlo nastejno, přeživší slečna by tak jako tak přišla o rozum. Ovšem přijít o rozum v jeskynním systému, který je jako pekelná díra s pekelnými stvůrami, to je opravdu k zbláznění...:) (16.11.2008)

Horror THE DESCENT je pánem Horrorů. Byl jsem z něho posr... strachy. Byl jsem sám doma, kolem půlnoci, ležel jsem v posteli s tříštivou zlomeninou bércové kosti. Noha mne bolela a já nemohl spát a tak jsem si pustil "The Descent". Měl jsem hrůzu v očích a děs ve tváři. Hlavně když se tam ta jedna žena zasekla a nemohla ani tam ani zpět. A když si druhá zlomila nohu a měla otevřenou zlomeninu, musel jsem si vzít prášek. Má noha mne šíleně rozbolela a já cítil stejnou bolest, jako ta žena v horroru :-) (05.07.2008)

Neil Marshall nám znovu dokazuje své režisérské kvality. Zatímco v Dog Soldiers se nepáral s budováním atmosféry a šel rovnou do akce, u Descent se rozhodl pro razantní změny. Ta první a nejmarkantnější je prohození hláškujících mužů za ženy, které zde mají nejspíše evokovat ohrožené a bezbranné bytosti, čímž ovšem rozhodně nejsou; druhá změna se odehrává na postu prostředí. Zatímco u Psích vojáků jsme měli dokonalý přehled o okolí, zde nemáme naprosto žádné tušení o tom jak bude vypadat další úsek. Jenže tentokrát se režisér potýká s velikým problémem, jedná se o scénář. Chování a hlavně vývoj charakterů jednotlivých postav je těžko uvěřitelný a v mnoha momentech nesnesitelný. Na druhou stranu si ovšem Marshall skvěle poradil s momentem, kdy se dramatický příběh přehoupne do druhé části a přijdou monstra. Právě z živočichů obývajících neznámý jeskyní komplex jsem měl největší strach, ale nakonec mě režisér skvěle překvapil. Nejen že příšerky nevypadají komicky, ale docela se povedly, ba díky své obyčejnosti působí dostatečně přirozeně a jde z nich celkem strach. Co bych nejvíce pochválil je úchvatná práce s kamerou a ještě lepší hudební doprovod, který v několika momentech dával připomenout slavnou Věc. Nebýt těch otřesných dialogů a velice špatného rozjezdu hodnotil bych větším počtem, ale takhle si Pád do tmy nezasluhuje více, než silnější průměr. 70% (25.06.2006)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)

Nieco mi na tom filme hrozne vadilo. Cela ta banda uskrecanych zien (vynimka bola Juno)? Uvodna scena s autom (nejako mi nesedelo, kamze sa tie tyce zapichli, ale ruku by som za to do ohna nedala :)? Nesympaticka hlavna hrdinka? Zeny, ktore sa premenia na vrazdiace monstra? Priserky, ktore raz nechaju niekoho na pokoji a raz nie? Nebudem to dlho obkecavat, pozerat sa to dalo, ale cakala som urcite viac :) (09.08.2009)