Sador, vládce vesmíru

Nepokrytě naivní vykradačka Star Wars a Sedmi statečných má zvláštní kouzlo. Devítiletému tehdy mohla snadno vyrazit dech. Dnes ale hlavně fascinuje tím, co všechno mohlo Rogeru Cormanovi a spol. na začátku 80. let ve sci-fi projít a že to zvládli s tak mizerným rozpočtem. Samozřejmě to není žádná velká vzrušující jízda. Fandové obskurních zajímavosti dostanou podívanou spíše ve stylu Jacksonova výpravného videoklipu Captain EO než stylově přestřeleného Flashe Gordona, natož ty Star Wars. (27.01.2012)

Mezi filmy přiživujícími se na úspěchu "Star Wars" ční Rogerem Cormanem produkovaný "Sador, vládce vesmíru" jako zábavný, ale překvapivě i sebeuvědomělý meta brak. Všichni vědí, že Lucas si zásadní prvky vyprávění vypůjčil od Akiry Kurosawy z "Tři zločinci ve skryté pevnosti", takže tentokrát tvůrci sáhli rovnou po mistrově největší klasice, "Sedmi statečných", teda "Sedmi samurajích" ;). Své vzory nikterak neskrývali a tak se ústřední planeta jmenuje Akira a v hereckém obsazení dokonce figuruje Robert Vaughn ze "Sedmi statečných", který takřka doslovně kopíruje svou postavu z klasického westernu. Vedle toho "Sador" pobaví jako naivní báchorka spíchnutá za pár šupů, která namísto epičnosti a spektakulárnosti Lucasovy ságy sází na otřepaná klišé, hrstku prvoplánových fórků, pokusy o patos a především pak na absurdní skvadru postav, které mají tvořit zdejších sedm strážců galaxie. Jejich obsazení samo je zdrojem nemalého pobavení, když ti zasloužilejší či přinejmenším ostřílenější jako Robert Vaughn, John Saxon či George Peppard jedou na volnoběh, zatímco mladí naivové jako hvězda televizní selanky "Waltonovi" Richard Thomas či v blouznivých kostýmech napasovaná Sybil Danning naopak hrají jak o život, protože si myslí, že tohle bude jejich velký průlom. Nejvíce pak překvapí chvilkové záblesky tvůrčí nápaditosti, které díky rozklíženě epizodickému vyprávění přicházejí zcela nečekaně jako například motiv se Sadorovou rukou. Hlavní slabinu filmu představují vesmírné souboje, které i přes směšně zanícené herectví všech zúčastněných prostě postrádají prostorovou koncepci, neboť Corman z prkenice nedal ani chlup navíc, aby třeba mohla být v akčním záběru víc jak jedna loď najednou. Na závěr se jako u řady jiných filmů z produkce Cormana sluší připomenout, že král báček vlastně postavil moderní Hollywood - na "Sadorovi" se za kamerou sešli budoucí věhlasný animátor Jimmy T. Murakami, John Sayles, James Horner, James Cameron či Gale Anne Hurd. (27.03.2016)

Jsou filmy, které můžete označit dobrým béčkem a pak ty, které jsou jejím opakem - bohužel tohle dílko se začátkem a trikama (chápu, starší film, ale i tak) řadilo k té lepší půlce, vzhledem k velmi povrchnímu scénaři, naprosto nudným vesmírným bojovým scénám se však rychle zařadilo na druhý konec. Herecky zazářil Cowboy z planety Země. (24.07.2011)

Sador, vládce vesmíru je béčková odpověď producenta Rogera Cormana na úspěch prvních Hvězdných válek George Lucase. Je to barvitá a velmi kýčovitá variace na Sedm statečných a Sedm samurajů, která své inspirační zdroje nepopírá, ale rovnou na oba okatě odkazuje (ve vedlejší roli zde působí jeden ze sedmi statečných, Robert Vaughn, a planeta, o kterou má být sveden boj, se jmenuje Akira). Scenárista John Sayles vyplnil film velmi rozmanitými mimozemskými druhy, což je ostatně aspekt, ve kterém je Sador, vládce vesmíru nejzajímavější. Dějově je to pak jen strašně okoukaná snůška všemožných klišé s přehrávajícími herci pronášejícími velmi prkenné promluvy, přesto je docela zábava to sledovat. Vtipné je, jak snadno se podaří hlavnímu hrdinovi dát dohromady tým desperátů k boji proti überzáporákovi Johnu Saxonovi (mezi „statečnými“ je i člen A-Teamu George Peppard, vyzbrojený rozsáhlou sbírkou klasických westernů, a rakouská sexbomba Sybil Danning, vyzbrojena zřejmě největším výstřihem v galaxii). Zajímavostí je, že jde o jeden z prvních snímků hudebního skladatele Jamese Hornera a že na miniaturách vesmírných lodí pracoval tehdy šestadvacetiletý James Cameron. (14.03.2020)

Těžko říct, jak to tvůrci vlastně mysleli v roce vzniku 1980, ale já jsem v roce 2010 zhlédl vcelku zábavnou sci-fi komedii. Battle Beyond the Stars(v tradičně "tvůrčím" tuzemském distribučním překladu Sador, vládce vesmíru) bych označil za vtipný mix Star Wars, Sedmi Statečných a Barbarelly. Potěší hlavně postavy palubní "počítačky" Nanelie, která si evidentně s robotickými zákony Isaaca Asimova vůbec neláme obvody, procesor, nebo harddisk("Ty jsi je sestřelila! To přece nemůžeš, nedal jsem ti příkaz. - Ále kašlu na to, něco jsem udělat musela!"), a "barbarellovská" Saint-Exmin. (29.12.2010)