Malý Bobeš ve městě

Druhý díl zpracovávající Plevovu autobiografii pro děti má ještě sociálnější dosah než díl první. Bobeš se ve městě setkává s měšťáckým přehlížením chudiny, kterou bída dohnala k proletarizaci, ale i s hodným a spravedlivým učitelem. Mezi dětmi samotnými ještě nespatříme tu zkaženost dospělých, a tak si hrají pospolu, ať jsou to děti chudé nebo bohatší. Usmíváme se drobným uličnickým kouskům, do nichž se Bobeš jen omylem zaplétá, uvědomujeme si, jak krutá léta ke konci Rakousko-Uherska a boj dělnické třídy formovaly myšlení většiny občanů vzhledem k lhostejnosti podnikatelů vůči chudobě a až tvrdým zákrokům policie proti lidem, kteří proti nelidsky se chovajícím majitelům továren protstují. Autor obsahu se mýlí, když píše o letech 30., jde o mládí J. V. Plevy, který se narodil asi roku 1899. (26.01.2020)

Druhé filmové vyprávění Malého Bobše, tehdy bezesporu nejpopulárnější knihy pro děti a mládež, je, jak už název napovídá, přesazeno z původního vesnického prostředí do malého městečka, spadajícího stále ještě pod rakouské mocnářství. Spíše dramatický než zábavný pohled na první školní krůčky i juniorská léta nevinných lumpáren a navazování opravdových přátelství, nijak nezapírá dobu, ve které se příběh odehrává. Předzvěst prvních dělnických stávek, nezaměstnanost, sociální neukotvenost i hluboká propast mezi bohatými a chudými je zde zobrazena sice jen na pozadí inscenovaných událostí, přesto se neodmyslitelně vrývá do paměti nejen titulnímu hrdinovi, pozorujícímu zatím s dětskou nechápavostí proměny světa kolem. Z okruhu hereckých představitelů je tentokrát pozornost upřena na Miroslava Macháčka v nevelké, přesto klíčové roli liberálního učitele. Matení pojmů a záměrné zesměšňování literární i filmové podoby Malého Bobše by jistě nemělo být tím, čím je česká veřejnost dnes ovlivňována. Každá mince má dvě strany. (27.04.2014)

Tíživá finanční situace, která přinutila rodinu malého kluka opustit venkov a odejít do města za prací, přinesla filmu další možnosti. Vystižení dobové atmosféry je téměř dokonalé. I když jsem tehdy nežila, tak nějak si to představuji. Natáčet příběh s malými dětmi je asi obtížnější než s dospělými, takže herecké výkony posuzuji shovívavěji. Bylo by zajímavé srovnat, jak by si s rolí Bobeše poradil filmový fenomén Tomáš Holý. I tak byly výkony malých herců přirozenější než v pozdější Záhadě hlavolamu. Hledání kamarádů, drobná uličnictví, školní začátky a výrazná osobnost učitele, dobové sociální rozdíly a z toho vyplývající konflikty – to vše bylo zobrazeno výstižně. Z let dávno minulých mi utkvěla vzpomínka na kouzelnické představení, asi to bylo tehdy ve školní čítance. (17.04.2014)

Děti za Rakouska přeci nepocházely jen z rolnických, řemeslnických a šlechtických rodin. J. V. Pleva ve své diologii zobrazil chlapce z rodiny patřící do dělnické vrstvy nekvalifikované. Jeho svět je samozřejmě nejvíce světem školním (Pleva pracoval jako učitel), i když je i světem domova (s milující maminkou, hodným dědečkem a pracovitým tatínkem) - třebaže v cihelně, kam se rodina musí vystěhovat. Škola se snaží působit na děti neelitářsky a humanisticky rovnoměrně, čemuž by odpovídalo i politické ukotvení autora, který byl členem sociální demokracie, k jejímuž zakládání v díle rovněž dochází. Filmová adaptace Valáškova se dívá na svět udivenýma očima malého kluka, který se těší na vystoupení tajemného kouzelníka Karafy, přesto dokáže udělat radost ještě chudší dívence. Nadšen jsem dokonalostí evokace dobového prostředí, k němuž byly výborně vybráni i herečtí představité (v roli učitele M. Macháček v jedné ze svých nejvýraznějších rolí). (06.02.2012)