Facka

Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont (19.05.2018)

Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let. (11.01.2010)

Isabelle Adjani mi hodně připomněla výkon Sophie Marceau ve Večírku. Trpělivě se dočkáte i menší erotiky. Tragikomedie mi ale moc neseděla, chvílemi to není ani ryba ani rak, motiv s fackou a problémy s ní spojenými jaksi vyprchává, ačkoliv v jistou chvíli tvoří možný hlavní směr příběhu, Annie je tu dost málo a na přestřelky s Venturou tak není čas. Jedinou opravdu vtipnou postavu tvoří Marc (Francis Perrin). (24.05.2015)

Lino Ventura byl úžasným hercem, zde dokázal svou přítomností a výkonem povytáhnout zcela průměrný (chvílemi až podprůměrný) snímek na sledovatelnou úroveň. Slibný námět filmu bohužel nenapltil svůj potenciál. Jako komedie Facka dle mého názoru příliš nefunguje, většina těch primitivních pokusů o humor (všechny ty gagy s postavou F. Perrina jako třeba pád z přivázaného kola) působí v kontextu spíše dramatického děje dost násilně, nejednou až trapně. O to víc, když se tento film ještě navíc snaží spočátku reflektovat vážnou politickou událost (studentské bouře v květnu '68 v Paříži). Jako drama Facka doplatila na nepříliš vyvedený scénář, který v problematickém vztahu mezi otcem a dcerou v disharmonické rodině nešel do patřičné hloubky, a bohužel i na nepříliš přesvědčivé výkony mladistvých herců. Skutečně kvalitní rodinná dramata bývají na filmovém poli poměrně vzácným jevem, ty o mezigeneračních vztazích dvojnásob, bohužel Ventura neměl v tomto případě mnoho štěstí na kvalitní tvůrčí zázemí a ojedinělá herecká příležitost se proměnila (ne jeho vlastní vinou) v jeden z nejméně povedených titulů Venturovy filmografie. Jediný herecký partner, tedy přesněji partnerka (Annie Girardot) stejných hereckých kvalit, přichází bohužel až v poslední třetině filmu. Právě společné scény mezi Linem a Annie pozvedávají jinak velmi kolísavou úroveň snímku a nebojím se říct, že jejich závěrečná výměna pohledu nakonec dokázala vytvořit v tomto hodně slabém filmu jednu opravdu nezapomenutelnou scénu. 55% (03.12.2020)

Dcera bez diskuze na facku, mám pocit, že by mohla sloužit jako odstrašující příklad plánovanému rodičovství. Neumím si představit, že bych ji měla doma, krajně otravné stvoření s myšlenkovými pochody mně zcela neznámými. Nicméně Lino Ventura v roli milujícího, chápajícího, odpouštějícího otce celou tuhle tragédii vytáhl z odpadu. Pravda, pomohla mu v té těžké práci Annie Girardot, která to svým šarmem a umem popotáhla. Hodnotí se mi dnes těžce, ale nemohu jinak, jen dvě, za ty dva, nebavilo mě to a nebýt Lina, ani Annie bych se nedočkala.. (08.01.2020)