Krajina přílivu

Když film v prvních dvou minutách vypadal na celkem poutavou pohádku a záhy jsme se s pocitem pěstí na oko přesunuli na metalový koncert, věděl jsem, že je zle. S Terry Gilliamem asi vážně nedokážu najít společnou řeč a Brazil byl asi jen menší výjimkou. Smířil bych se s tím, kdyby i nadále jako jediná zajímavá filmová adaptace či variace slavné Alenky pro mě zůstala ta Švankmajerova, ale nesmířím se s tím, když mi někdo předloží snímek, u nějž je k naladení se na stejnou vlnu podle všeho zapotřebí užít alespoň jednu dávku LSD. Šílený dvouhodinový psychedelický trip naplněný fetováním v doprovodu pedofilie skloubené s nekrofilií mě nedokázal oslovit v pozitivním slova smyslu, obzvlášť když tvůrce, který točí film spadající údajně i do žánru hororu, neumí po většinu času ani přinést, resp. pořádně rozvinout atmosféru. Někteří komentující tvrdí, že filmu uškodilo, když se po půlhodině z něj vytratil Jeff Brigdes. Nevím, mě byl feťák Bridges od počátktu protivný, ale ani jeho částečný odchod to nevylepšil a mohu ocenit jedině velmi slušný výkon hlavní dětské herečky + působivý závěr. [25%] (15.10.2021)

Život plyne, jak voda a smrt je jako moře... Rodiče Jelizi Rose k moři dopluli a dívence nezbývá nic jiného, než plavat. Vychována ve světě bez pravidel, žije svůj život, a hned na několik způsobů. Zde nejsou hranice. Svět her i pomatenosti. Svět, který má svůj začátek i konec. Konec je na dohled, velký žralok připlouvá. Novodobý surrealismus s perfektní kamerou a dokonalým hereckým doprovodem, kterému vévodí ta nejmladší, Jodelle Ferland. Film proplouvající několika žánrovými polohami. Jedna lepší než druhá. (09.02.2014)

Carrollovská říše divů může mít mnoho podob. Ve filmu Terryho Gilliama je to buranský zapadákov se dvěma domy uprostřed nekonečných lánů trávy. Sem přijela malá holčička s otcem feťákem a zatímco on si dopřává „dovolenou“ ze stříkačky, ona tráví čas konverzací s hlavami panenek a poznáváním groteskních sousedů. Realita, sen, fantazie a šílenství nejsou jasně odděleny, nýbrž splývají do pokřiveného obrazu znepokojivého světa, v němž je představivost stejně tak obranou proti hrůze, jako hrůzostrašnou iluzí. (17.08.2008)

Terry Gilliam patří mezi mé nejoblíbenější režisery. Jeho hravost, nápaditost, parfekcionismus a hlavně talent pro režírování dávají vzniknout netradičním velezajímavým filmům. V Krajině přílivu opět híří nápady a vizualně je to opravdu zajímavý film. Navíc podepřen skvělým dětským hereckým výkonem. Nikdo podle mě ve svém věku ještě nedokázal předvést to co Jodelle Ferland tady. Tak v čem je problém? Nevadí mi bizardní příběh. Jsem zvyklý na podivnější. Nejsem znechucen tím co se odehrává na plátně. Ikdyž uznávám že třeba balzamování mrtvého tatínka před očima malé holčičky může hodně lidí pobouřit. Ale jsem z toho unavený. Gilliam si hraje s kamerou a předvádí kouzla s interiéry. Ale je to pořád totéž. Neustále omílané, byť sebenetradičnější, výjevy podle stejné šablony za několik desítek minut omrzí. Být Tideland 30-ti minutový kraťas tak je dokonalý. Takhle je bohužel jen přehlídkou obludária a šílených postav. Jednu hvězdičku za vizualní stránku. Jednu za úžasnou Jodelle a jednu za dialog utržených hlav panenek v hrudním koši mrtvého otce. --- Mnohem víc než tento film by mě zajímal dokument o samotném natáčení. Zda Jodelle byla opravdu přítomna u všech scén nebo zda nebylo něco pak dostatešně přiděláváno. A vůbec jak byla při natáčení vedená. (08.02.2007)

Carrollova Alenka v kouzelných prackách nevyzpytatelného šílence Gilliama. První půlhodina nemá chybu. Jeff Bridges se do svého heroinem posedlého country rockera s gustem opřel, jenže s přibývajícími minutami jej scénář nutí hrát snad až přespříliš koženě a jeho předčasný přesun do polohy "mouchy, snězte si mě" příběhu ublížil. V zatravněné pustině vyprávění ustrne a navzdory řadě velmi, ehm, nestandardních charakterů se ten bizárek neuvěřitelně vleče. Byť se malá protagonistka snaží, až jí z toho jdou hlavy panenek kolem, tenhle výlet do tajů dětské fantazie konfrontované s nepochopitelným světem divných dospělých z letargie nevytrhne. Škoda, Terryho snaha jít autorsky proti proudu je sympatická, jenom ke koukání to moc není. Snad kdyby to trochu prostříhal... BTW nevím proč, ale nejednou jsem si vybavil úryvky z Caveova majstrštyku A uzřela oslice anděla. (08.03.2014)