Režie:
Eva SadkováKamera:
Eduard LandischHudba:
Ladislav SimonHrají:
Václav Voska, Marie Vášová, Vladimír Šmeral, Marie Drahokoupilová, Jana Štěpánková, Jiří Vala, Jaroslav Vízner, Jan SkopečekObsahy(1)
Drama lidských vztahů, které se vyhrocují v atmosféře venkovské pouťové letní noci, napsal spisovatel F. Hrubín na počátku šedesátých let minulého století pro Národní divadlo. Hra má silnou básnivou působivost, která je ještě umocněna skvělými hereckými výkony všech představitelů... Spisovatel Josef Struna (V. Voska) přijíždí na dovolenou do vesnice, kde prožil dětství. Strýc Alois (V. Šmeral) odchází do důchodu a právě se spolu s manželkou (M. Vášová) a starším synem vrací z oslavy v továrně. Teta nemůže odpustit synovci, že se oslavy nezúčastnil. Od začátku je jasné, že tato autoritativní sobecká, tvrdá žena celou rodinu ovládá. Manžel rezignoval, má své králíky a vzpomínky na moře. Syn Jenda (J. Vala) je pracovitý, ale trpí samotou. Matka mu různými intrikami rozbila před léty známost a on neměl dost sil se vzepřít. Mladší Mirek (J. Vízner) je poznamenaný výchovou, shromažďování majetku je i jeho životním cílem. A Tonička, bývalá Jendova láska (J. Štěpánková), čeká s Mirkem dítě… (Česká televize)
(více)Recenze (28)
.......písané je TV film - no scéna je divadelná maximálne možno povedať inscenačná,ale hlavne malo ísť zrejme o príbeh - z dnešného pohľadu - pôsobí námet nemoderno (matka zakazuje dospelému synovi ženbu,snaha o matriachálnu rodinu.,..) - hlavne oceňujem rok výroby - 1966 - herci ktorých poznáme skôr v strednom a staršom veku - tu tridsiatnici....jedna z mála úloh Jaroslava Víznera,ktorý za pár rokov emigroval (brat známeho Oldřicha Víznera )... pozerateľné ani nie tak pre obsah ako pre spôsob.... ()
Dnes už je tato televizní hra cenné víc pro své obsazení, když většina tehdejších hereckých es už není mezi námi nebo je v hereckém důchodu, ale tehdy šlo o jeden z dramatických vrcholů divadelní tvorby té doby. Jeden den ze života rodinného klanu, jemuž vévodí dominantní Marie Vášová, dává nahlédnout pod pokličku vzájemných rozporů členů nepříliš funkční rodiny, kde se kupí nenávisti, závist a zatrpklost. Václav Voska hraje sebestředného lietrárního autora, klterý je v tvůrčí krizi, a Vladimír Šmeral zase poněkud slabošského manžela, který přenechal rozhodování na své cílevědomější partnerce. Celkový dojem: 75 %. ()
Ve své době asi osvěžující inscenace, dnes už nic moc. 1) Snad to Hrubín nenapsal tak nudně, těžko říci. Ovšem osvědčená těžkopádná ruka tehdy 35leté scenáristky a režisérky Evy Sadkové se nezapře. Ne, že by to v dalších letech bylo lepší._____ 2) Zajímavé jsou herecké výkony. 48letý Václav Voska (spisovatel Struna) v depresi, vynikající 55letá Marie Vášová (manželka Strunova bratra, tedy teta), 40letý Jiří Vala (syn Jan) opět silně buduje, 29letý svěží Jaroslav Vízner (mladší syn Mirek) a konečně 32letá Jana Štěpánková (Janova bejvalka Tonička, která čeká s Mirkem dítě) se svým obvyklým herectvím zhrzené tragédky._____ 3) Přitažlivý 29letý Jaroslav Vízner (bratr Oldřicha Víznera) žil v létech 1968 - 2001 ve Švýcarsku. ()
Televizní záznam Hrubínovy stejnojmenné divadelní hry, inscenované krátce předtím na jevišti pražského Národního divadla (1961 - 1965), otevírá bohatou paletu lidských charakterů, zmítaných v nejednoduchých paralelách svých vlastních životů, pohybujících se přitom v uzavřených bludných kruzích, odkud není úniku. Zvolna stárnoucí spisovatel, na nějž dopadají první příznaky vyhaslé tvůrčí inspirace, jeho o mnoho let mladší manželka, atraktivní a nespoutaná lékařka, panovačná matka, která drží otěže rodinné pospolitosti pevně v rukou, rezignovaný otec, nevyléčitelný snílek... Panorama venkovské pouti, během které dochází k osudovým zvratům v chování jednotlivých postav, odhaluje destruktivní rozměry těchto patologických deformací, vrcholících úlevným vyhřeznutím všech nepříjemných pravd z minulosti. Jeden bez druhého nemohou existovat a přesto si vzájemně ubližují, právě tak, jako lidstvo samo. I v tom lze vlastně nacházet silný nadčasový potenciál Hrubínova díla, jehož naléhavost a vzrušivost, s níž před diváka klade několik závažných otázek o bytí a nebytí člověka, není zdaleka pouze dobovým vyrovnáváním se s (ne)normalitou tehdejší společnosti. Představoval-li Strunu na jevišti Karel Höger, pak svého ideálního nástupce před kamerou našel právě ve vynikajícím Václavu Voskovi, který dostál přesné představě o mastroianniovské rozpolcenosti titulního hrdiny. Za vrcholné lze považovat výkony také dalších zúčastněných – Marie Vášové, Vladimíra Šmerala, Jiřího Valy, Jany Štěpánkové a Marie Drahokoupilové. Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Bohužel, zatím tomu nasvědčuje jen velmi málo. ()
Obraz prostého člověka několika generací podbarvený zdánlivě pohodovou atmosférou pouťové letní noci, je konfrontován s náhlou potřebou rodinné upřímnosti, jež v některých případech na svůj okamžik čekala desítky let. Kristeježíši...není lepší si celý život tak trochu lhát? Nenápadné, neznáme...František Hrubín v letech šedesátých...nádherný kousek s některými elitními herci čs. kinematografie. ()
Reklama