The Fall
Pád
The Fall
The Fall
The Fall
Režie:
Tarsem SinghScénář:
Dan GilroyKamera:
Colin WatkinsonHudba:
Krishna LevyHrají:
Catinca Untaru, Lee Pace, Justine Waddell, Daniel Caltagirone, Robin Smith, Jeetu Verma, Marcus Wesley, Leo Bill, Ketut Rina, Kim Uylenbroek, Aiden Lithgow (více)Obsahy(2)
Zraněný kaskadér, který leží v nemocnici v Los Angeles, vypráví pětileté Alexandrii fantastický příběh pomsty pěti dávných hrdinů z Indie. Chce však za to protislužbu a dívenka, toužící uslyšet příběh až do konce, mu za to nosí ukradené morfium. Filmaři na železničním mostě natáčejí starý němý film, při němž se těžce zraní kaskadér. Tak začíná koprodukční film Pád, zasazený do fascinující nádhery indických paláců, jehož děj se odehrává ve dvacátých letech minulého století v nemocnici v Los Angeles. K lůžku ochrnutého kaskadéra Roye Walkera přichází pětiletá dívenka Alexandria s rukou v sádře. Kaskadér jí začne vyprávět fantastický příběh o pěti dávných hrdinech, kterým ublížil zlý guvernér Odious, a oni se proto vydávají na cestu pomsty. Do těchto postav promítá Roy sebe, lidi z nemocnice i mrtvého Alexandriina otce. Když je vyprávění nejnapínavější, přestane a pokračuje dál jen tehdy, když mu holčička prokáže „službičku“ a přinese mu ze skladu s léky morfium, jímž chce Roy vyřešit svůj tragický osud. Koprodukční dobrodružné fantasy drama natočil indický režisér Tarsem Singh. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (268)
Cela se mi líbila víc (ačkoliv nebyla tak moc inspirována Dalím, což je zase obrovské plus pro Pád), zřejmě hlavně díky tomu, že na mě nepůsobila tak dlouze. Pád začíná doslova a do písmene úchvatnou (a ze všech nejlepší) černobílou scénou podkreslenou druhou větou Beethovenovy sedmé symfonie, pokračuje velice slibně, úžasné snové výjevy prokládá vcelku sympatickými nemocničními příhodami, postupně odkrývá kaskadérův příběh, nechybí mu drama ani vtip, malá Catinca Untaru je napůl roztomilá a napůl otravná, Lee Pace připomíná Nicolase Cage (což mě během sledování Řekni, kdo tě zabil nenapadlo ani jednou). Před koncem se to ale celé začalo nějak vléct, takže než jsem se dočkal emotivního a působivého finále, stihl jsem se lehce nudit. Pozitiva jednoznačně převládají, ale bez chyby to není. ()
V první půli jsem neustále zápasil s dojmem, že sleduju vkusnější a decentnější verzi Fontány a že Tarsem Singh se měl dát raději na malířství, než na filmovou režii. Pak ale nastal znatelný obrat k lepšímu, děravé vyprávění se zcelilo, symbolika Royova snového příběhu se konečně vyloupla ze zajetí nesrozumitelnosti a náhodného fantazírování a film najednou začal hladce fungovat. Nápady Tarsemovi nechybí a na předkládaných obrazech se zřetelně (a v dobrém) podepisuje jeho indický původ, nicméně do příště by to chtělo víc duslednosti a ....no stát nohama na zemi. ()
Umenie je našou jedinou spásou pred hrôzami existencie. Z akých najhlbších zákutí podvedomia, prastarých a pokrivených útržkov pamäte či skadiaľ vlastne režisér vytiahol túto zmesku, to naozaj netuším. Isté je, že všetky paralelné svety sa spojili pre túto krásu. ()
THE FALL opäť ako THE CELL disponuje len priemerným scenárom. Ovšem všetko ostatné je prispôsobené rozprávkovému pojatiu tým správnym spôsobom. Tarsem Singh vie nielen pekné obrázky ukazovať ale ich aj kombinovať, vkusne prelínať a dávkovať. Má to proste šťavu. ()
Pokrokové, no žiaľ len v náväznosti na predchodzu. Podaktorí síce namietajú, že ide o totožné opájanie sa pominuteľnými pestrofarebnými čačkami a tvárnymi panorámami ako pri potulovaní sa v duševne chorom mozgu sériového vraha, ale aj keď v týchto dvoch pitoreskných zjavoch kedykoľvek nájdete súhlasné odchýlky, dovolím si nesúhlasiť. Pravdaže, opakovane nemožno rátať so žiadnym príbehovým prevýšením, ktoré by nás prinútilo nedýchať, ale onu prepeknú rozdielnosť zisťujem v inom (precítenejšom) zornom úhle vôči radovej historke. Pokiaľ "Cela" uväzňuje nevzrušivou náplňou, jak na potvoru rajcuje iba zvodným obalom, tak "Pád" priam sáče z útesu racionálnych stanovísk do rokliny žalov/vzkriesení a nabáda nás k agilnému percipovaniu, tzn. (aspoň pre mňa) je pútavejší. Nepojednáva sa tu o hĺbavých hypotézach, ale sa predostiera bájka o piatich dobrodruhoch do ktorej vsadiť akékoľvek naše súženie nebude vôbec problém. Inak Catinca Untaru vyniká a celý ten elegicko-rozmarný nádych mi proste sedí. ()
Prolínačka se smutnou realitou kaskadéra byla hezká, stejně jako úžasně zahraná bezelstnost malé holčičky. Hlavní pozitivum pro mou subjektivní maličkost je ale jinde - v hezky vyjádřené dětské představě vyprávěného příběhu, který je vlastně jen osobními bolístkami podpořenou splácaninou bez hlavy a paty. ()
Co způsobí nešťastná láska? Putování, překážky, hledání motýla, zjevení ducha stromu, přetnutí okovů, stržení masky, prohlédnutí, zradu, naději... Dalího oblaka, sloni, hořící strom i paranoicko-kritická metoda (portrét kněze) se mísí s režisérovou oblíbenou zlatou pouští a koňmi. Pastelové tóny - pařížská modř, červená rumělka, vznešený nach. Film vypráví obrazem, a tak to má být. Wagnerova Jízda valkýr hraná se zápalem na housle a doprovázející obrazy světa, který už není. Pláč i smích a zubaté pomeranče. Je čas spát a pustit sny k sobě, jízda právě začíná. ()
Velmi barvitě vyprávěný fantaskní příběh kaskadéra a snílka, který je upoután na lůžko a jehož chodí utěšovat od bolesti malá holčička. ()
Okouzlující záběry, vtipné momenty, v reálné rovině vcelku dobrý děj. Na můj vkus moc ujeté, ke konci už nudné, ve fantasy rovině málo chytlavý děj, slabý závěr. 60% ()
Singh je ve svém výtvarném projevu stejně typický jako Greeneway nebo Brabec. A stejně jako u jmenovaných,ou trochu kýčovité a přebarvené, ale hezky se na ně kouká:-) ()
Nejsem na fantasy. Tohle mne ale dostalo. Je pravda, že příběh je občas hůře stravitelný, ale kamera a zpracování vše vynahrazuje. Už jen úvodní titulky s vlakem mne v úžasu přikovaly k obrazovce.... Pro mne stonásobně lepší než Cela i když i ona vizuálně brala dech. ()
Nejkrásnější úvodní titulky všech dob, vizuálně nekompromisně fascinující, ale když zrovna nekoukám s otevřenou pusou a vnímám děj, nudím se! ()
Vážně jsem uvažoval o odpadu, pak jsem to promýšlel a dostal jsem se až ke třem hvězdám. Takhle rozporuplné pocity po zhlédnutí filmu jsem hodně dlouho neměl. Fall je totiž strašná fraška, které se ovšem daří zalíbit se. Nejvíc mě rozčilovalo, kde všude se film točil, muselo to stát spousty peněz, které byly vynaloženy zbytečně. Muselo se snad natočit několik vteřinových záběrů na jedny z nejdražších destinací? Jak píšu tenhle komentář, tak se to ve mě tloukne... nevím, zda to, co vytýkám, jsou skutečně výtky (podobné je to s kostýmy, hudbou, leteckými záběry, dějem - vše je hrozně klišovitý, šablonovitý...). Ovšem režisér si asi potrpí na záběry svalnatých těl :-) Já prostě nevím, asi bude nejlepší nechat Fall bez hodnocení... HUDBA: Krishna Levy ()
Na film jsem jednoho odpoledne čistě náhodou narazil na HBO a nečekal jsem od něj příliš. Ale ouha, byl jsem mile překvapen. Příběh tak poutavý a přitom realistický, že jsem byl místy natolik zachycen do děje jako samotná Alexandria do Royova vyprávění, herci pod dobrým vedením, vizuální stránka filmu kapitolou sama o sobě – a nakonec hudba, ach! Slast ji slyšeti. Jestli tedy patříte k těm, kteří mají rádi velmi příjemné prolínání mezi světem reality a pouhým snem, rádi se noří do hlubin fantazie druhých a nechávají se unést silným příběhem... à la příznivci filmů typu Faunův labyrint, pak můžu určitě doporučit. ()
Jeden z nejoriginálnějších námětů vůbec, se mísí s radostí, smutkem a precizní hudbou. Překvapení jako hrom. ()
Kdepak, krásné manýristické záběry nejsou všechno, Tarseme... Pád zkrátka nedrží pohromadě a postrádá něco jako napětí a nějaký důvod, proč se na to dodívat do konce (mimo zmíněné naaranžované záběry). Hlavní hrdinka je mimořádně otravná. Se sebezapřením se vyšplhám na 5/10, ale dál fakt ne. A nepomůže tomu ani efektní záběr na Karlův most. ()
Máme k dispozici spousty peněz, pojďme je nějak utratit. Nemáme pořádný příběh (což bývá základ všeho), tak spleteme dohromady dva, když jsou trochu nesourodé, tak k nim ještě něco přidáme, zaplatíme interiéry, exteriéry, kostýmy... a ono z toho něco vzejde. Nevzešlo. ()
Až Tarsem Singh pochopí, že pro něj bude nejlepší si buď sehnat scénáristu, který umí napsat příběh poněkud hustší konsistence než je vodová rajská ze školní jídelny, nebo se alespoň na předstírání jakékoli příběhu a zejména ukotvení v realitě vybodne rovnou, to budou teprve filmy. Zatím jsou to jen krásné barevné obrazy s klopýtajícím mělkým dějem. 4,5* ()
Dokoukáno s maximálním sebezapřením. Bože, jak mě iritovala ta tlustá bezzubá holka s tím jejím příšerným přízvukem - utrpení! Scéna, ve které si to nebohé stvoření čmárá na svůj tlustý pupek rtěnkou jakousi kytku, je peklo. A vůbec, Pád je disharmonický spletenec několika filmů v jednom, který jako celek působí dojmem dortu psa a kočičky - dalo se tam kde co, ale výsledek je nepoživatelný. A přitom - co je pozoruhodné - se tam vyskytuje i pár velmi silných momentů, výtečný Beethovenův hudební doprovod, a geniální loutková sekvence. Tento film mi svou - pro mě osobně - nepochopitelnou WTF?! poetikou připomněl z nedávné doby snímek Bratři Bloomovi z r. 2008, který jsem sledoval s velmi podobným úžasem až odporem k jeho prapodivnému vyznění. Nechci mít s filmy tohoto ražení nic společného, děsím se jich. ()
Nevim, asi jsem nenapravitelny, popravy hodny optimista, ale opet nad mistnimy povetsinou rozpaky jemne kroutim hlavou. Mam rad filmy ktere mozna diky nekonzistentnosti scenare pusobi konzervativnim divakum utrpeni, uz to tak asi bude. I tak si, ale myslim, ze krome pusobiveho vizualu film nabizi zamysleni na tema pribeh vs realita / tvurce vs ucastnik atd. ()