Oslí kůže

Réžia českého znenia (ÚPF) = Irena Skružná - skvostný dabing: Catherine "promlouvá" hlasom JANY PREISSOVEJ, Maraisa dabuje obligátny VLADIMÍR RÁŽ a ako bonus KAREL HLUŠIČKA v úlohe rozprávača - prvá postmoderná rozprávka pri ktorej si pamätám názov aj dej. Druhou bol jeden sovietsky film o ktorom by som rád napísal viac, ale názov som zatiaľ nevypátral. (15.7.2009) (15.07.2009)

Neviem, či je fér komentovať film, ktorý som videl v 15tich rokoch, ale otec, túžiaci po svojej dcéri a helikoptéra boli pre mňa natoľko wtf momenty, že na tieto scény nikdy v živote nezabudnem. Takýto incestný postmodernizmus jednoznačne treba vidieť a napríklad porovnať s našimi vianočnými klasikami. Potom sa môžeme všetci spoločne hádať, ktorá že princezná je najkrajšia. (25.12.2012)

♫ Amour, Amour ♫ ___Bacha spoilery!!! Nadšence do českých filmových (a televizních) pohádek by mohlo potěšit, že v Demyho lehce bizarním (motiv incestu; dobrá víla trpící migrénou; modří, nehybní naháči jakožto doplněk honosného králova paláce; helikoptéra jakožto dopravní prostředek dobré víly namísto obvyklejšího létajícího kočáru; stará čarodějnice plivající žáby atd.), čímž dospělejším pohádkovém muzikálu Peau d'âne (1970) lze rozeznat vzorce Princezny se zlatou hvězdou a Tři oříšků pro Popelku (což dokazuje univerzálnost pohádkových narativů): Čarokrásná princezna v podání Catherine Deneuve (která snad nikde nebyla půvabnější!) utíká - spíše na popud dobré víly (jež, jak se dozvídáme v závěru, sledovala své vlastní sobecké zájmy), než ze své vůle (to láska je to nádherné!; její objekt je tudíž druhotný!) - v převleku z oslí kůže (srov. myší kožíšek, PsZH) před svým vlastním otcem (Jean Marais), jenž se rozhodl vzít si ji za ženu! Ve vynuceném azylu samozřejmě učaruje mladému princi, následníkovi trůnu, a happy end nám pomalu klepe na dveře! Stačí drobná lest (prsten zapečený v dortu; srov. prsten zapomenutý v polévce, PsZH), projít zkouškou, komu tento prsten nejlépe padne (srov. střevíček ztracený na plese, TOpP), a poslední mezi posledními (přitom však nejzářivější klenot široko daleko; podobně jako Popelka) může kráčet k oltáři! Dojemné, viďte? Jak je jen na světě krásné, když se dva mladí lidé mají rádi a dobro je po zásluze odměněno! 75 % (10.10.2023)

Když jsem byla malá, byla jsem unešená z toho, jak tam mají úžasný šaty a jak naše popelka je takhle kurňa dobrý neměla. Samozřejmě mi nepřišlo zvrhlé, že si otec chce vzít dcerunku, nebože snad se tam lítá vrtulníkem, a už vůbec mě nepřekvapovali ti bílí tygři. To se ale bohužel časem změnilo. Proto o jednu méně i když jde o pohádku mého dětského srdce. Nejvíc mě ale překvapuje, že dnešní šestiletí, díky kterým jsem měla možnost to znovu vidět, nevidí ty samé věci, jako já tehdy, a naopak si všimnou toho, že Catherine byla ztraceně pěkná princezna, která měla vkus a ještě byla pracovitá. Ovšem musím se přiznat, že tenhle klenot máme v originále s takovým tím dabingem jednoho člověka, což mu značně ubírá. A ta francouzská písnička, co jí hrajou pořád dokola, je na zlbnutí. (02.02.2011)

Nejdospělejší děj pohádky, jaký si můžete představit. Nejsou tu vlastně žádní záporáci a zápletka je tvořena... ehm... konfliktem sobeckých zájmů jednotlivých postav. Nadpřirozeného je tu tak přiměřeně a nejzáhadnější kouzlo je, jak se nejkrásnější žena v nejkrásnějších šatech schová pod oslí kůži tak důkladně, že ji všichni považují za nejodpudivější stvoření na světě. Vyzdvihla bych především to, že hradní doktoři nejsou žádní mazaní lišáci a správně diagnostikují ochoření láskou, a taky že princezna má vlastní kuchařku. Ale ta víla mi prostě do pohádky pro děti nepasuje. (22.06.2013)