Parfém: Příběh vraha

Tom Tykwer se nezalekl úkolu udělat velkofilm s myšlenkou a scénář Parfému se zase nezalekl atraktivního žánrového vábení thrilleru. Pokud na tenhle snímek půjdete jako na klasický krvavák o vrahovi, pravděpodobně se budete vracet domů otrávení a poloudušení popisností a akcentovanou vizuální výjimečností Parfému. Pokud ale na Tykwerovo dítko půjdete jako na film, kterým se opojí vaše smysly, zaměstná vaší mysl a, ano, jako voňavý bombonek na vrch občas rozbouří váš adrenalin trochou akce, pak snad ani nemůžete být zklamáni. Moje očekávání co se proklamovaného útoku na nový a filmem dosud neprozkoumaný smysl nebyla vysoká a to je dobře. K evokaci čichových vjemů užívá Tykwer dobře vyzkoušené prostředky vizuální (detail a expresivní barvy) a sluchové (zesílení určitých počitků). Funguje to chvalitebně, ale po rozvláčně pojatém úvodu přesedlá režisér na přeci jen obvyklejší styl vyprávění, což není na škodu, obzvlášť když s vyzkoušenými prostředky pracuje vskutku šikovně (za všechny příklady uveďme zkratkovité líčení série vražd, které je rychlé, přitom působivé). Velice se mi líbila ústřední myšlenka zběsilého honu za ideálem, po jehož zhmotnění Jean-Baptiste sezná, že je jen jediná vůně, kterou nelze získat: vůně prožitku samotného. A tak je Parfém nesený touto univerzální metaforou uměleckého činu, je nesený vynikajícími herci v čele s démonickým Benem Whishawem a sympaticky uvolněným Dustinem Hoffmanem. Příběh vraha není prostý míst, pro které bych neváhal použít slovo strhující, na druhou stranu není ani prostý záběrů, které mi přišly zbytečné. Ale jeho gradace i nosná idea jsou výtečné, stejně jako jeho... vůně? Říkejme jí atmosféra. [Süskindovu předlohu neznám, proto hodnotím jen a pouze film tak, jak na mě působil bez intertextového přesahu.] (27.12.2006)

Tykwer mě dosud nechával v bohorovném klidu, takže jsem v rámci zabití načatého večera zvolila Příběh vraha s tím, že půjde o něco mezi Nebem a Lolou, možná víc hardcore. Překvapení je velmi ležérní pojmenování pro to, co mě čekalo. Od začátku jak v "Břiše Paříže" - na tržišti špína, smrad, čvachtání v odpadu všeho druhu po kotníky i ty ryby tam byly, chudoba, nemoce, zlost a do toho se narodí člověk a dere se o život vybaven extrémním smyslem - přesným a lačným čichem. Někdy je sluhou, jindy pánem, jednoznačně však supluje, co človíčkovi chybí. Často si stěžujeme na klišé, tak zde je velmi originální a sugestivně podaná, trochu drsná pohádka, jejíž uhrančivé výtvarno - ať jsou to kostýmy či dekorace - je nepopsatelné. Já, starý hnidopich, jsem u vytržení - na čem má sedět prach, na tom sedí, co se má lesknout, leskne se a z čeho se má zvedat žaludek, z toho se zvedá (jen tu vrcholnou vůni jsem si nedovedla navodit). Působivý příběh silně ovoněný vizuálnem .... a to už jedu znovu dokola ...... (27.03.2007)

Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit. (19.02.2007)

Parfém je pořádný kus filmařiny. Práce se světlem, hudbou, obrazem obecně je naprosto mistrovská, převedení knižního jazyka se skrze vypravěče podařilo na výbornou... Pocity při sledování filmu jsou velmi sugestivní, dílem díky poměrně odvážnému nasnímání, které se nebojí jít do nejmenších detailů, a zobrazuje nám i poměrně nechutné, zvrhlé, nebo jinak vyšnuté činnosti hl. "Hrdiny", dílem především díky hudbě, o kterou se postaral sám Tykwer, a která je božská. Jedinou slabinou filmu je tak paradoxně nemožnost detailního zprostředkování pachového vjemu, po němž divák začne velmi záhy toužit.... (12.12.2006)

„Prvý zvuk, ktorý mu vyšiel z úst, poslal jeho matku na šibenicu.“ Spoilery. Monštrum film. Údajne nesfilmovateľnú knižku (o koľkých knižkách som už toto počul?) som nečítal, ale súdim, že nemecký režisér Tom Tykwer (LOLA BEŽÍ O ŽIVOT, NEBO) podcenil príbehovú stránku a niekedy sa až na vlastnú škodu príliš sústredil na vizuálnu a „čuchaciu“. Takže podcenil scenár, ktorý ráta automaticky s tým, že nám nebudú prekážať dosť kontroverzné veci (titulný hrdina je retardovaný sériový vrah). Ako keby si to uprostred nakrúcania uvedomil i samotný Tykwer a v druhej polovici nastáva zúfalý reštart, Grenouille sa nepochopiteľne stáva vedľajšou postavou a titulnými sa stávajú otec a dcéra (Alan Rickman a Rachel Hurd-Wood), aby sa to ku koncu ZASA zmenilo a všetko vrcholí čudným koncom (ani masová sexuálna scéna nie je taká dobrá, ako čakáte). Napriek mínusom pozoruhodný, veľkolepý a úchvatný projekt plný sexu, krvi a vône. DODATOK 22. 10. 2010: Tak som si knižku prečítal a s prekvapením musím uznať, že je dosť nanič, film sa mi páčil viac. (04.05.2009)