Jean-Baptiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše... (oficiální text distributora)
Tykwer mě dosud nechával v bohorovném klidu, takže jsem v rámci zabití načatého večera zvolila Příběh vraha s tím, že půjde o něco mezi Nebem a Lolou, možná víc hardcore. Překvapení je velmi ležérní pojmenování pro to, co mě čekalo. Od začátku jak v "Břiše Paříže" - na tržišti špína, smrad, čvachtání v odpadu všeho druhu po kotníky i ty ryby tam byly, chudoba, nemoce, zlost a do toho se narodí člověk a dere se o život vybaven extrémním smyslem - přesným a lačným čichem. Někdy je sluhou, jindy pánem, jednoznačně však supluje, co človíčkovi chybí. Často si stěžujeme na klišé, tak zde je velmi originální a sugestivně podaná, trochu drsná pohádka, jejíž uhrančivé výtvarno - ať jsou to kostýmy či dekorace - je nepopsatelné. Já, starý hnidopich, jsem u vytržení - na čem má sedět prach, na tom sedí, co se má lesknout, leskne se a z čeho se má zvedat žaludek, z toho se zvedá (jen tu vrcholnou vůni jsem si nedovedla navodit). Působivý příběh silně ovoněný vizuálnem .... a to už jedu znovu dokola ......
Umelecké dielo, ak chcete podobenstvo a alegória, majstrovsky zabalená do krásneho, veľkofilmovo pútavého a ľahko zrozumiteľného mainstreamového obalu. Úžasný senzualistický film o tom, čo všetko dokáže talentovaný človek urobiť a hlavne vytvoriť, poháňaný láskou. Neľutujem jedinú Grenouilleovu obeť, ľutujem jeho. A obdivujem ho. Tykwer perfektne vyvažuje koláž drámy, thrilleru a komiky, snímka má úžasnú výpravu, herci vrátane Hoffmana a Rickmana svojimi postavami žijú (o Whishawovi nehovoriac...) a niektoré scény (bludisko, finále) sú referenčnou ukážkou funkcie filmového strihu. P.S.: Film vo mne oživil spomienku na melancholické stredoškolské časy Branaghovho FRANKENSTEINA.
Fenomenální. Audiovizuální extáze a terminátor divákových smyslů. Film, který v dokonalém technickém zázemí multiplexu zcela překräčuje hranice pouhého sledování pohyblivých obrázků a pohlcuje do sebe sama. Tykwer nemá na evropském kontinentu už delší dobu konkurenci - díky za to, že netočí filmy pro všechny a že se nezřekne ani nečekaných řešení za hranicí "cudné" lidské imaginace. Zjevně nezfilmovatelná látka a jakoby neosobní vyprávění: Přesto je ono sání vůní málem tak uhrančivé jako poblázněné milování s krásnou mladou dívkou.
Zajímavosti:Stanley Kubrick prohlásil, že román, podle kterého film vzniknul, se nedá zfilmovat. [--] Ultimátně dokonalý parfém na konci filmu je ve skutečnosti coca cola s trochou vody. [--] Knižní předloha byla oblíbeným románem frontmana Nirvany Kurta Cobaina a stala se mu inspirací při skladbě "Scentless Apprentice". [--] Bernd Eichinger chtěl film natočil dlouhé roky, ale autor románu Patrick Süskind odmítal prodat práva. Svolil k tomu až v roce 2001 za 10 milionů eur. [--] O zfilmování se zajímali také Martin Scorsese, Miloš Forman nebo Tim Burton. Ridley Scott odstoupil od projektu těsně před jeho začátkem.
Navození voňavosti byla věc, u které mě nejvíc zajímalo, jak si s ní režisér poradí. Knižní předlohu jsem nečetla, takže tohle a dobré ohlasy byly to jediné, co mě na film mohlo nalákat. A musím říct, že ta vůně se moc povedla... Instinktivně jsem se několikrát snažila spolu s hrdiny cítit to, co, zdálo se, cítí oni, chtěla jsem si přičichnout k té květinové zahradě, kterou evokoval Jeanův "dobrý" parfém. Vizuální krása zde dostává oproti jiným filmů naprosto nový rozměr, který sice nemůže slézt z plátna (chtělo by to vymyslet nové, pachové, kino, když může existovat IMAX... ;-)), ale intuitivně divákovi vleze pod kůži a někde v podvědomí je cítit. Tenhle film není dokonalý, stejně, jako nebyl dokonalý ten finální parfém (resp. byl, alejen z omezeného úhlul pohledu), ale stejně jako on může být pro někoho výborný. Příběh sám o sobě vlastně není vůbec zvláštní, jenže o ten tady vůbec nejde, to, co ho dělá výjimečným je výše zmíněné zpracování a herecké výkony. Některé scény byly dovedeny téměř k dokonalosti (jeden příklad za všechny - Baldini, jeho první setkání s Jeanem a míchání parfému Amour), ale jako celku k dokonalosti kus chybí. Přesto je to dílo, které stojí za shlédnutí, alespoň pro ty vizuální orgie (teď nemyslím skutečné orgie na konci) a pro to, že něco tak "velkého" se v Evropě moc často netočí.
Nemám slov. Vím, že Tom Tykwer je talent, ale žádný z jeho snímků mě ještě takhle neodrovnal a taky jsem vůbec nečekal, že na mě nějaký tak silně zapůsobí už na začátku roku 2007. Původně jsem si myslel, že mě budou rušit třeba vypravěčské monology, ale nekonec se ukázalo, že jen umně zapadnou jako kolečko do stroje režisérova záměru. Vizuální lahůdka, úžasná jízda (kterou ale musí režisér na chvíli zvolnit, jinak by se to nedalo vydržet :-), nečekané emoční a herecké orgie a ty opravdové taky. A divákovi nezbude, než s otevřenou pusou zírat na plátno, i když by chtěl několikrát svou hlavu odvrátit.
Nečekal bych, že Tykwer někdy natočí jednak historickou pohádku, a jednak film, který ve mě nezanechá žádné pocity. Přes všechnu tu luxusní výpravu a výborné herecké výkony mi tohle hopsání mezi Fantomem Paříže a Oliverem Twistem bylo s ubíhajícím časem pořád víc a víc volnější u krku, a to až do té míry, že si opravdu rozmyslím, jestli se podívám ještě jednou. Jen dobovým naturalismem mě totiž režisér Tykwerova formátu opravdu nedostane, a na něco hlubšího o mysli velmi specifického génia Parfém i přes velkorysou stopáž prostě nemá. Škoda. 60%
Líp to natočit nešlo! Tom Tykwer uchopil zdánlivě nezfilmovatelnou Süskindovu předlohu a odvyprávěl ji. Podobně jako autor barvitým popisem, tak i režisér vizuálními finesami zprostředkovává podprahový vjem, o nějž nás filmové médium ochuzuje a který přivádí divácké smysly do stavu vlastní pochybné zmatenosti. Tady nemá smysl polemizovat nad v rámci krimi silnou nevěrohodností logiky apod. Tykwer poprvé od Lola Rennt dokazuje, že brilantně zvládnuté řemeslo dokáže říci (téměř) vše.
Čichám, čichám rusovlásku… Předchozí Tykwerovy filmy byly v některých momentech neestetické jenom proto, aby vynikla estetičnost všeho ostatního (zachraňování života na začátku Princezny a bojovníka, soulož dvou cizích lidí v Nebi). Parfém je jiný, odporný od prvních minut. Vše začíná absurdní, téměř parodickou scénou porodu a poutavou (ne vždy pěknou) vizuální formou přes mnoho voňavých či naopak smradlavých scén pokračuje až k hořkosladkému finále a nejmasivnější scéně skupinového sexu, jaká kdy byla v mainstreamovém filmu k vidění (fakticky!). Zprvu se mi líbila Tykwerova odvaha ukazovat věci bez příkras – dušení kojenců, mlácení malých fakanů, červi, bláto, zvratky, krev, hnus! První vážnější ránu film utrpí v momentě, kdy jeho pozornost přejde od nechutňoučkých pařížských ulic k hlavnímu hrdinovi a začne vyprávět cosi jako příběh. Příběh – největší slabina Parfému. Střídavě mě bavily slušně zrežírované thrillerové sekvence, úžasné vizuální nápady, hravé výkony vedlejších herců (ač Dustin má navíc), a děsila demence všeho ostatního, včetně samotného Jeana-Babtisty. Vrah v tomto filmu je jiný než takový Dexter. Nemá v podstatě žádné lidské vlastnosti. Je to jen úchylný magor a přál jsem mu, skutečně jsem mu přál co nejkrutější smrt. Má citová zmatenost kulminovala během rozporuplného finále, které musí patřit do jedné z vyhraněných kategorií „genialita“ a „pošahanost“. Nevím, ohledně této konkrétní části filmu se jakožto ignorantský neznalec předlohy nedokáži jednoznačně rozhodnout. Zbytku dávám tři hvězdičky jakožto noblesním černým humorem projasněné exhibici jednoho příliš snaživého režiséra. 70% Zajímavé komentáře: kleopatra, POMO, Galadriel, Marius, ripo, MIMIC, Jordan, dzej dzej, jahol, Desperado, agathon, Dero, mUy_FragiL
Scénář: Andrew Birkin, Bernd Eichinger, Tom Tykwer ..
Neočekávaně sugestivní zážitek. Takový, jaký jen vůně mohou dát.
Okolo předešlých filmů Toma Tykwera jsem doposud chodil se značnou nedůvěrou, protože jsem se u několika jeho filmů nemile popálil, avšak tentokrát mne konečně zasáhl plně svým talentem a téměř jsem pocítil dokonalost jeho vlastnoručního filmového parfému…
Emocionálně strohá ústřední postava jde chladně a systematicky za svým vysněným cílem - zachytit dokonalou vůni - z esence ženy.
Celý tohle putování jde rozdělit na několik podčástí, každá s jinou intenzitou, jiným nádechem a odlišným odérem. Úvodní naturalistická, smradlavá část v Paříži je hodně sevřená a hutná, vedle ní je prostřední venkovská velmi svěží, ale rozlehlejší a táhlejší po všech stránkách. Ty finální, odehrávající se na dvou náměstích vrátí film do magických výšin dokonalosti a nezaslouží si přílišného konkretizování - jsou překvapující, pudově otevřené, snové a úžasně reálné zároveň..
Film místy malinko zakulhá po scénáristické stránce, jenže ta je zase podřízena knižní předloze, takže těžko mít k adaptací nějaké extra připomínky. Naštěstí režie je výborná, vizuálně bohatá s vynikající kamerou v makro detailech i exteriérech.
Perfekcionalisticky natočené a přímo stvořené pro temný kinosál, kde vás živočišně propracovaná atmosféra snímku dokáže totálně vtáhnout do děje a dodat toliko podnětů, že se nad nimi při cestě z kina ještě rádi zamyslíte.
Prosím, zhluboka se nadechněte a vnímejte...
___
☼ FILM ROKU ☼
Parfém: příběh vraha je velmi zvláštní film. Nejdříve vás znechutí ukázkami hnusného a páchnoucího rybího trhu v Paříži (poprvé v tomto filmu, kdy z obrazu “ucítíte“ vůni ...), aby vám pak ukázal nádherný a barvitý svět vůní. První setkání s hlavním hrdinou a pak už jen kouzelná cesta za splněním jeho snu. Toma Tykwera znám, ale dosud jsem jeho tvorbě nevěnoval žádnou důležitost. Po parfému se situace mění. Tom dokázal neuvěřitelně lehce a jednoduše vykreslit svět malého milovníka vůní. Pár scén mě naprosto uzemnilo, ať je to podmanivý let kolem těla hlavního hrdiny a vidění věcí, které cítí nebo na konci filmu brutální let kamery, která hledá vrahovu oběť. Ben Whishaw, který hraje hlavní postavu je pro mě castingová trefa do černého. Do postavy se skvěle vžije a působí dokonale. Ať už jako pracant zamazaný od bláta nebo jako muž s modrou krví, který vládne lidem... tak jako tak jde o skvělý herecký výkon. Jeho velkým štěstím je i přítomnost dvou herců, které svými kvalitami na sebe strhnou stejnou pozornost jako hlavní postava a to Dustin Hoffman v roli světoznámého parfuméra a Alan Rickman coby milující otec. Dokonce nám dovolí režisér chápat i touhu po Rachel Hurd - Wood a Karoline Herfurth, které jsou opravdu krásné. Jeho posedlost vůněmi celý film zabaluje do vůně trávy, kamene, smrti a posedlosti. Tenhle veliký uchyl mi však byl velmi sympatický a nedokázal jsem ho ani sekundu filmu nenávidět. Snad nejde o pracovní deformaci…Největší problém filmu je však rozhodně délka a konec. Stopáž 147 minut je poměrně hodně a pravděpodobně by se film dal zarovnat na 130 minut bez problémů a filmu by to pravděpodobně pomohlo, protože v pár místech je slabý. Určitě se najde mnoho lidí, které vrchol(posledních 10-15 minut) filmu znechutí a kvůli němu film odsoudí, ale on si to vůbec nezaslouží. Tom Tykwer na konci snímku ukazuje co by se mohlo dít, ale vše je podle mě jen metaforou v které si každý najde kus své pravdy. Parfém vás pohltí svou audio vizuální krásou, propracovaností a určitě budete stejně jako já litoval, že experiment s vůněmi v kině před mnoha lety nevyšel a nemůžeme si Parfém vychutnat včetně všech vůní vraha... Šlo by jistě o podmanivý zážitek. Vnitřní kouzlo filmu je tak silné, že je jen na vás jestli jeho vůně pro vás bude vůní ráje nebo ...
Vôňa bola obrazom a zvukom sprostredkovaná asi maximálne ako je filmové médium na svoje prirodzené limity schopné (i keď "pachové" kiná z 50. rokov min. storočia by boli pre tento film asi najideálnejšou voľbou). Škoda, že logika príbehu si na veľa miestach zobrala dovolenku (napr. scenárom, resp. knižnou predlohou predpísaná neschopnosť vypátrať identitu vraha je neprehliadnuteľná a svojím spôsobom naivná)
Zase to pověstné čtení knih před zhlédnutím filmu. Samozřejmě beru výtky vůči zklamanému divákovi, že si to nějak vysnil a teď je zklamán, že to měl v hlavě úplně jinak. To všechno beru.
Ale neberu tvůrčí zlovůli v naprostém, naruby obráceném vyznění hlavní postavy. Grenouille je - ze samotné podstaty - odporně podlézavá bestie, klíště, které trpělivě vyčkává a pak vysává oběti a zároveň jim podkuřuje a chlácholí je. Stejně tak i na konci - když mu ukápne slza. Byl jsem ochoten odpustit jákékoliv nedostatky vůči předloze, ocenil jsem i občasné zrychlení a zlogičtění (ačkoliv ten hlavní laps, který mi kazil i knihu, zůstal), ale aby Grenouillea dohnali k citům (byť minimálním) to bylo moc... Polidšťování postav nenávidím, zejména ne těch do morků kostí prohnilých a plných žluče a nenávisti.
K plusům patří kvalitní a spolehliví herci (i když i ta Hoffmanova postava doznala patrných změn, to tam nemohla zůstat alespoň jedna postava podrazácká, sobecká, úlysná?) a vizuální stránka. Co mě rovněž těší je, že se nezalekli závěru.
Tento tajuplný a důmyslný příběh vraha je podle knihy, která se stala světovým bestsellerem a vynesla německému spisovateli bezmeznou slávu. Prostor filmu samotný se zaobírá chlapcem, později mužem, který měl nadměrný čich oproti jiným lidem a jak nebyl pochopen okolím ani on nedokázal pochopit okolí a žil jen pro jedno, vytvořit nejdokonalejší vůni na světě. Je pravda, že po celé dvě a půl hodiny se stále něco děje a herecký arsenál je nabytý až k prasknutí, ale samotný děj se plácá stále na jednom a tom samém místě a nedává samotné atmosféře té doby prostor. Podle mě se příliš upíná jen na samotnou postavu, a i když je to chvílemi příliš abstraktní a fantastické dokáže zaujmout a vtáhnout do děje fantastickým způsobem. O to víc bude šokovat závěr, který je všechno jen ne čekaný a zdá se, že sází na labužnické oko diváka. Přesto jsem nebyl natolik potěšen nakolik jsem čekal. Je to znát hlavně na tom, že mě film samotný nedokázal donutit opatřit si patřičný bestseller, který se za tak krátkou dobu dokázal stát tak oblíbeným. --- Mám nejlepší nos v Paříži. Zná všechny pachy světa.
