Sólokapr

Já vlastně nevím proč, ale po shlédnutí Sólokapra jsem měla takový až slastný pocit, že jsem právě viděla Woodyho nejlepší film po roce 2000. Přitom by se dalo říct, že Match Point je takový "lepší", nebo spíš "propracovanější" nebo tak něco, což dávám do uvozovek proto, že podle mě to právě není pravda. Na Sólokaprovi si cením toho, jak je výsostně osobitý. Match Point je realistická vyprávěnka o zločinu a trestu, mohl by ji natočit kdokoli. Kdežto Sólokapr s lehkostí plácá dohromady všechny možné prvky a to je právě ono, to je Woody. (11.02.2011)

Lenivejší mystery-com s (pre zmenu) nekategorizujúcim/neutrálnejším prístupom k postavičkám, ale s klasickým - allenovským dotykom neurotického komična. Sympatické dozvuky po špecifických heistoch "Small time crooks" a "Curse of the jade scorpion", ale stále dobré...a elegantné. (05.03.2009)

Woody Allen stárne, slýchával jsem odevšad. Poté jsem viděl Match Point a všem jsem se smál, že to snad nemohou myslet vážně. Teď však přišel na řadu Sólokapr a já si řekl: Aha! Že by na tom přeci jen něco bylo? Což je ovšem nesmysl, neboť odsuzovat po jediném "jen" průměrném filmu... Pravda, asi jde o nejhorší Allenův film, ale nejde o nic nevkusného. Woody mi na talíř předložil takovou chutnou jednohubku, na jejíž chuť však po večeří zapomenu. Což o to, přísady jsou víceméně chutné (obzvlášť Hugh Jackman - a tímto se prosím neřadím k fanouškům X-Menů, já je neviděl), příběh je víceméně podprůměrný a vtipu aby člověk pohledal. Jedna, dvě či tři směšné scény a Sólokapr se hned vydává za komedii. Ale hodina a půl uteče ještě rychleji než trvá ve skutečnosti a to je plus. Nebyl jsem z nového Allena potěšen, ba ani zklamán. (24.07.2007)

Další ze (skoro)geniálních filmů Woody Allena... Tentokráte transponovaný do britské prostředí a stylizovaný coby napodobenina moderních produktů BBC (které tenhle film skutečně koprodukovala). Jistý posun v evoluci Allenovské filmografie se ale nabízí - tím jak postavy, které ztvárňuje sám Woody, pozvolna opouští ohnisko příběhu a stávají se jen jedněmi z několik hlavních představitelů, jeho filmy také malinko pozbývají oné intelektuální výlučnosti a Allenovské exkluzivity, stávají se sice masově akceptovatelnějšími, ale také ztrácí gloriolu události, jsou jen dalším vynikajícím filmem geniálního scénáristy a režiséra Allena. Ale že pozbývají na vtipnosti?! Kdeže! Cituji jednu náhodně vybranou repliku:,,Jakého jste vyznání?" ,,Vyrůstal jsem v židovské rodině... Ale později jsem konvertoval k narcismu..." (27.04.2008)

No jistě ... to, co Woody Allen předvádí v Sólokaprovi už jsem sice u něj nejednou viděla, nicméně ještě pořád je to na úrovni, kdy mě zplna hrdla jeho cynicko-sarkastický neurotismus rozesmívá. I přestože jsem očekávala, že na piedestral hlavní role dosádí momentální múzu Scarlett Johansson, hraje prim on sám - jako Splendini-Skvělini by ukecal snad i Chárona. Nicméně bez ženského protějšku žurnalistky-amatérky Sondry Pransky a výrazné naivky, by to jistě nebylo tak vtipné, protože jejich rozhovory jsou někdy neodolatelně absurdní. A to mám ráda. (18.12.2006)