Tobruk

Z hľadiska tuzemskej produkcie veľmi odvážny projekt, ktorý posunul hranice tohto žánru o pár krokov dopredu. Dôkaz, že aj u nás sa dajú natočiť veľmi dobre zvládnuté, technicky vyšperkované a herecky pôsobiace snímky. Točiť film bez scenára je však už druhá vec. Tvorcovia akoby si pred odletom do Tunisu zabudli pribaliť so sebou scenár a príbeh potom natáčali len na základe improvizácie, kto si čo z neho pamätal. Myšlienkový odkaz a celá pointa filmu stroskotala niekde v polovici cesty k divákovi a to ma trošku mrzelo, vzhľadom na to, o aký ojedinelý projekt sa jednalo. Snáď nabudúce. 70%. (09.07.2009)

Nejodvážnější český filmový projekt za poslední léta. V době, kdy domácí produkci v uplynulé dekádě suverénně vévodí "chcípácký film", pro mě Tobruk představuje něco jako malý zázrak, malé zjevení. Bez záruky návratnosti se pustit na české poměry do tak velkého plánu, nezbývá mi než před tvůrci smeknout. Přiznám se, že jsem snímku nevěřil. Nicméně zvědavost zvítězila a do kina jsem zavítal. Naštěstí byly mé obavy rozptýleny hned po několika minutách projekce. V hlavě mi utkvěla poslední věta Bluntmanova komentáře k tomuto filmu. Gitaiovy filmy Tobruk opravdu připomíná, nejvíce Kippur (tematicky nejblíže), jeden ze tří, které jsem měl možnost od Amose Gitaie zhlédnout. Vcelku mě zaujal článek o autorském záměru publikovaný na oficiálních stránkách, pod nímž je podepsán režisér a scénárista Václav Marhoul. Tam doslova píše: "Jsou dva druhy válečných filmů. Prvním je filmový popis dané historické události, která událost zobrazuje jen svým vnějškem, svojí formou a spíše rezignuje na jednotlivé životní osudy vojáků, kteří se jí účastnili. Druhou možností (a tou je případ zamýšleného filmu TOBRUK) je postižení niterných pocitů lidí, kteří se dostali do vypjaté situace. [...] Ambicí zamýšleného filmu TOBRUK je, že nemá fungovat jen pro pamětníky a pro diváky se zálibou ve vojenské historii. Měl by být sdělný pro většinové obecenstvo, měl by nabízet základní otázky ve smyslu hledání lidských hodnot s tím, že na tyto otázky nesmí nabízet z komplikované skutečnosti jen takový obraz, jaký dokáže většina diváků bez problémů přijmout." O tomto tvrzení by se dalo sáhodlouze polemizovat. Můj názor je takový, že Tobruk, ač se navenek tak možná tváří, osudy jednotlivých vojáků téměř neodkrývá, divák o nich neví téměř nic. Jsou jen náhodně vybranými, na kterých je bitva o Tobruk zobrazena. Přijde mi, že si režisér ve výše dvou zkráceně uvedených tvrzeních protiřečí. Právě klasický válečný film je určen většinovému obecenstvu, jelikož nároky na diváckou pozornost a spoluutváření děje nejsou příliš vysoké. Tento film není pro každého, proto osobně neočekávám nějaké závratné tržby. Velkou nápovědu mi dal samotný konec, který bude konzumnímu diváku dle mě spíše proti srsti a z kina odejde "nespokojen". Také mi občas přišlo, že Marhoul motá páté přes deváté, jako by občas nevěděl, co přesně chce natočit. Nicméně je až s podivem, že podobný film mohl vzniknout právě u nás. Tobruk je kvalitním počinem, ale minimálně v domácím prostředí zůstane nedoceněn, i když Český lev za kameru je téměř jistý. Dvěma slovy: minimalistický (velko)film. A taky za tu odvahu musím dát 4*. (30.09.2008)

"Anča ty si švarná deva, každý chuj o tebe spieva, z tvojej pičky radosť majú, na jebačku spomínajú." Válka má různé podoby. V této dochází k opravdovému boji s nepřítelem minimálně. Častěji je to taková ta střelba do větru s kadencí tří ran za hodinu, aby nepřítel věděl, že nespíme. Nejčastější forma je však poklidné sezení na židli a znuděné přemítání o nesmyslech. Zrovna nekonečná hromada písku je na takové přemýšlení zcela ideální. Člověk přitom občas odkopne přítulného škorpióna a většinou přeslechne nepodstatnou informaci o tom, že mu na hlavu padá dělostřelecký granát. To všechno jsem se dozvěděl, ale emocionálně mě to přesto nechalo poněkud chladným a občasné zlehčení situace by tomu určitě neublížilo. (12.07.2018)

Tobruk je na český poměry dost neobvyklej film. Po všech těch "smutnejch komediích ze života" je Tobruk docela přijemná změna. Problém je, že film tak trochu postrádá scénář. Nebo spíš mi to připadalo, jako kdyby někdo scénář vzal a půlku stránek náhodně vytrhal a zahodil. Některý scény na sebe vůbec nenavazujou, o postavách jsem se skoro nic nedozvěděl a posledních cca 10 minut mi připadalo, že jim snad začaly docházet prachy, tak prostě "něco" narychlo spíchnuli, aby to už bylo hotový. Na druhou stranu se ve filmu najdou hodně povedený scény, neznámý herci (případně nechvalně známý herci ze seriálů typu Redakce nebo Letiště) to zahráli celkem slušně, občas se dá mluvit o nějaký atmosféře a kamera patří asi k tomu nejlepšímu, co jsem v českym filmu zatim viděl. Celkově mam z filmu rozporuplný dojmy, ale ve srovnání s tim, co se v posledních letech v ČR točí za sračky, je Tobruk vysokej nadprůměr. (08.05.2010)

Najkrajšie je na Tobruku to, že som pri pozeraní vôbec nerozmýšľal nad tým, že je to film český. Dal mi zabudnúť na všetky tie nevýrazné filmy, ktoré ma odradzovali svojou tradičnostou, svojou zviazanosťou a nemožnosťou ukázať niečo iné ako len ďalši nezaujímavy príbeh zo známeho prostredia. Tobruk je film svetových proporcií a aj keď je dejovo sterilný a charaktery sa v ňom príliš nerozvíjajú, je krásnou ukážkou z našej histórie natočenou spôsobom, ktorý môže film prezentovať po celom svete. Aj ako Slovák, som na Tobruk veľmi pyšný. (8/10) (22.10.2008)