Tobruk

Jako by tyhle obyčejné československé kluky od Tobruku párkrát navštívil válečný zpravodaj, vždy si zaznamenal pár navýsost zajímavých fragmentů z jejich každodenní "nudy v poušti" do večerního zpravodajství a zase odjel svou prašnou cestou. Rozhodně se nejedná o válečnou pohádku plnou klišé na klišé, kde se předčítají milostné dopisy jak na srazu literátů, či že by se pronášeli vzletné proslovy à la 1. máj. Zarytě se mlčí a otupěle kouká do nekonečných dálav kamenité pouště. Vzniká z toho, logicky, problém roztříštěnosti a naprosté nedějovosti. Na druhou stranu to výborně funguje ve zcela jiné rovině. Komorní, niterní - označte si to jak chcete. Hlavní, ovšem je, že to funguje. A to tak, že i přes obstojný vizuál a fantastické ozvučení, to klidně mohlo vypadat mnohem laciněji. Kvality Tobruku by tím nijak výrazněji netratily. PS: Lesy ČR jsou skutečně patřičným sponzorem pro snímek komplet natočený v pouštních dunách. (11.09.2008)

„My máme fabriku. A víš co v ní teďka dělá můj táta? Vyrábí pro Wehrmacht.“ Tobruku jsem se opravdu hodně dlouho vyhýbal v obavě z nudy a amatérismu (ve srovnání se zahraniční válečnou produkcí). A teď už vím, že nebyl důvod. Nad technickou stránkou mi při vědomí českého původu srdce plesalo. Nádherná kamera, přesný střih (výborně natočené i bojové scény), krásně čistý zvuk, dokonale pasující hudba…prostě kvalitka. Ale klady filmu naštěstí neskončily jen u toho. Třeba z hereckého hlediska filmu nemůžu absolutně nic vytknout, i když sázka na neokoukané tváře jistě byla risk, v tomhle případě šlo opravdu o zisk. Partu vyjukaných kluků, která spolu byla od začátku až do konce, jsem si postupně oblíbil a maximálně jim při jejich učení se odvaze a sounáležitosti se spolubojovníky-kamarády fandil. Při tom jak přežívat a zvládat nejen všudypřítomný písek s větrem či ostřelující nepřátele, ale i vlastní strach (a s ním spojené i nejedno dilema). Výborný byl i konec. Přes nějaké ty rezervy hodnotím solidními 4*. (05.05.2017)

Rozhodně největší filmové překvapení na domácí půdě za posledních x let. Václav Marhoul nemaže divákovi med kolem huby a válku se nesnaží romantizovat, ani ji využívat jako pozadí k romanci. Dějová linka není téměř žádná, ale tehle epizodický styl vyprávění jsem docela uvítal. Parádní pouštní atmosféru dokresluje minimum hudebního doprovodu, v napínavých scénách se například žádná hudba nevyskytuje. Postavy jsou skvěle zahrané, nečernobílé (za všechny excelentní parchant ve skvělém podání Roberta Nebřenského) a chovají se uvěřitelně. Pár výtek by se také našlo (roztahanost děje), ovšem s přihlédnutím k tématu a k situaci, v jaké se nachází poslední dobou tuzemský film, budu hodnej. 90%. (01.11.2010)

Pomalé a vlastně bez děje s (na český film) opravdu šokujícími momenty. Ten beznohej mě nadchnul. Marhoul zachytil hrůzy a nespravedlnosti války dobře ale hlavně skvěle využil lokací a takový záběr na noční výbuchy z děl jsou až mystické. Jedinné co mi tam pilo krev byla naše mateřština, prostě vždy když někdo promluvil tak to znělo jaksi debilně. A dialogy tipu "vrazim Hitlerovi bajonet do prdele" jsou fajn když paříte Vietkong (jo já vím že ten neni z 2. světový), ale ve filmu je to trochu moc jednoduchý :) 70% (20.09.2008)

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. (16.05.2014)