Tobruk

„Toto je posvátná půda, neboť zde leží ti, kdo zemřeli pro vlast. Za západu slunce a zrána budeme na ně vzpomínat…“ Vysněný válečný projekt českého Bruce Willise, za kterým stojí hromada dřiny a bezmezná úcta k lidem zapojených v československém odboji. V první půlce po tuzemsku skromnější Jarhead, kde se přes všudypřítomný písek jen čeká na boj, kleje, hází rameny, utváří přátelství a buduje nenávist, načež následuje přesun do Tobruku přilehlé pouště, kde aniž by jste spatřili tvář nepřítele, se všechny tyto předchozí aktivity neodkladně promítnou do jednání všech, co se chtějí vyhnout kulce, kterou neuslyší. Marhoul bez patosu, přehnaného hrdinství a svých kdovíjakých scénáristických schopností se nesnaží vyprávět - nechal to na divákovi, ať se s tím popere za něj a udělal navýsost dobře. Mezi defloračními komediemi pro adolescenty a hořkosladkými sentimentálními dramaty tak zase jednou zadula v české kinematografii osvěžující písečná bouře.. Mimochodem, proslulý král vychytralých plánů, vojín Baldrick, si onehdy vyřezal v zákopech první světové vlastní jméno na kulku náboje, protože slýchával, že po bojišti vždycky jedna taková s vaším vyrytým jménem létá a odtušil, že pokud ji bude mít u sebe, nemůže se mu nic stát. Škoda, že to ve válce nenapadlo všechny.. (07.02.2011)

Tobruk není blockbusterová laskomina na zpříjemnění večera a netráví se snadno. Nezanechává sladkou chuťovou stopu, ale pocit těžkosti v žaludku. Tobruk nezobrazuje válku v atraktivní, akční nebo emocemi zahuštěné formě, ukazuje ji - jak jsem již někde četl - takovou, jakou ji vlastně vidět nechceme. Marhoul neplýtvá krví ani sentimenem a snaží se zdeleka vyhnout typickým žánrovým klišé, včetně těch, které divák od válečného filmu očekává a vlastně se na ně těší. Měl jsem nejprve značné problémy s netypickou dramturgií - když by člověk očekával gradování napětí před počínající bitvou, přichází dlouhatánský a pomalu vedený záběr na tiché zákopové linie, vzápěti na to je divák z vroucí bitvy přímo vytržen do několika minut tichého bloudění jednoho vojáka v poušti a finále vyznívá dokonale do ztracena. Jenomže skutečná válka se žádnými dramturgickými pravidly neřídí - denní chleba vojáka není o lítém bojování, mimo ty vzácné chvíle, kdy vojáci své nepřátele skutečně vidí a mohou po nich střílet, jen neustále čekají, mnohdy skrčení v úkrytu před minometnou či dělostřelckou palbou...A právě tohle Tobruk zachycuje. Tobruk, film tolik odlišný od zbytku domácí tvorby, pečlivě vypiplaný a nic neztrácející oproti světové konkurenci. Přesto pořád zůstává několik nezanedbatelných výtek - stále se ukazuje, že Marhoul je spíše než opravdový tvůrce zručný napodobitel, který to umí s technikou a dokáže si ohlídat vizuál, stále mu chybí cit pro přirozené dialogy a stále má sklon ve jménou efektnosti narušovat vlastní koncepce .... Ale jeho filmy jsou jako kameny čeřící poklidnou hladinu českého kinematografického rybníčku a byla by škoda to nedocenit. 75% (11.09.2008)

První pokus jsem podnikla 16.5.2014. Tehdy jsem film po chvíli vypnula. Jak se zdá, ten správný okamřik nastal až letos. Ocenila sjem, že nejšlo ani o přehlídku zbraní ani o detailní záběry rozstřílených lidských těl. Bylo tam mnohem víc psycholigie, bať ne zcela dotažené do konce. Věřím tomu, že velkou část ve válce zabíralo i čekání a snaha zabít nudu. (16.05.2014)

Marhoulom tvrdo zo zeme vlastnými rukami vyhrabaný Tobruk má ďaleko k dokonalému filmu (priemerný scenár, nerozhodnosť ohľadom titulnej postavy, skratkovitosť, „nedokončené“ scény), ale svojou poctivosťou a úprimnosťou docieli, že sa v jeho prítomnosti cítime dobre. Tobruku nechýba humor (voňajúca čiapka), zábavné dialógy, ani kvalitná technická stránka (strih zvukových efektov). Viac v mojej recenzii na CinemaView: http://cinemaview.sk/clanok/1225140844/tobruk (01.11.2008)

Připadal jsem si jako čtenář cizího deníku, v němž po pěti stránkách vždy alespoň dvacet dalších chybí. Útržkovitý, nezacílený a přitom neskutečně zdlouhavý a nudný. Takový je Tobruk. Film bez děje, bez postav a vlastně i bez pořádných nápadů. Ne, vážně mi k nadprůměru nestačí pár totožných výbuchů, třicet vystřelených kulek a pár vtipných hlášek. Uznávám formu, ale to pod ní je prostě humus na entou. 5/10 (04.09.2008)