Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O lidské touze přežít a o osudech vojáků 11. československého pěšího praporu v severní Africe na podzim 1941... Filmové zpracování příběhu vojáků Československého 11. pěšího praporu – Východního, kteří pod vedením pplk. Karla Klapálka na podzim 1941 úspěšně bránili pozice u přístavního města Tobruk, je holdem všem válečným veteránům II. světové války. Na osudech dvou nováčků, zařazených na podzim 1941 před boji o Tobruk do československé jednotky, se odehrává drama sebevědomí a vzpoury, hrdinství i přirozené lidské touhy po přežití. Dva hlavní hrdinové příběhu Pospíchal (J. Meduna) a Lieberman (P. Vaněk) přicházejí k jednotce těsně před nasazením do boje. V zápase o holé přežití jsou jejich ideály konfrontovány se syrovou skutečností pouštní války, stejně jako s nejrůznějšími postoji a charaktery podmíněnými hrůzou boje muže proti muži. (Česká televize)

(více)

Zajímavosti (36)

  • Režisér Václav Marhoul při začátku natáčení filmu komentoval, proč se rozhodl právě pro Tobruk a ne třeba Duklu: "Vojenská historie je můj koníček a zajímám se o ni dlouhodobě. Historicky tu existují dvě jednotky, o nichž se moc neví. Obrněná brigáda v Anglii, která se roku 1944 vylodila v Normandii a až do května 1945 bojovala ve Francii, a potom 11. východní, tzv. africký prapor, který bojoval u Tobruku. To jsou jednotky a vojáci, kteří byli zaváti prachem zapomnění. Důvody, proč se tak stalo, jsou v zásadě dva: 1) byly to tzv. západní jednotky, které se do komunistického ideologického guláše nehodily, 2) v případě 11. praporu pak šlo o velmi malou jednotku, těch chlapů tam bylo jenom asi 650. Z hlediska celkového počtu divizí všech obrovských armád představovali opravdu jen onu pověstnou kapku v moři. Ale to je jen jeden důvod, navíc sekundární. To, co mě oslovilo na Tobruku jako první (vedle samotné látky), byla poušť. Bylo to něco magického, iracionálního a velmi silného. Když jsme pak s kameramanem Vládou Smutným dělali obhlídky po různých zemích a trávili noc v poušti, zjistil jsem, že ten původní iracionální pocit byl naprosto správný. Poušť je výtvarná, silná a nabízí celou škálu možností, jak náš příběh ovlivnit a poznamenat." (NIRO)
  • Partnerem filmu se stala i společnost ČD Cargo. Díky této společnosti se několik automobilových veteránů vydalo na cestu, která se konala k zahájení premiér filmu na Slovensku. Historická vojenská technika jela do Košic dvojím způsobem. Těžší auta se naložila na nákladní vlak a lehčí byla přepravena autovlakem na nočním spoji Praha–Košice. (Dymnik)
  • Cca ve 21. minutě Růžička (Michal Novotny) prohlašuje: Ženevskou konvencí si můžete tako akorát vytřít...“ Tímto odkazuje na Ženevskou konvenci z roku 1929, která se zabývala postavením válečných zajatců. Československo konvenci ratifikovalo v roce 1937, pouhé 4 roky před dějem filmu (1941), Německo ji přitom ratifikovalo již v roce 1934. (senf)
  • Ve filmu se vyskytují autentické filmové záběry z dob, kdy se v Tobruku válčilo. Fotografie a filmy zaznamenaly dva vojáci a velcí přátelé – plukovník Karel Klapálek a major Karel Střelka. Dcera Karla Střelky, Eva Tůmová, je má v pozůstalosti po otci a režiséru Marhoulovi je pro film zapůjčila. (sator)
  • Přestože Marhoul strávil ve vojenském archivu studiem reálií války v Tobruku půl roku, nejvíc si cení zapůjčení deníků válečných veteránů, kde jak sám říká byl ten „pravý poklad“. Velkým rozčarováním však bylo zjištění, že v Československých jednotkách byl všudypřítomný antisemitismus. (sator)
  • Co se týče úspěšnosti prodeje filmů do ostatních zemí světa, patří Tobruk k naprosté špice, prodal se do  36 zemí světa. (sator)
  • Herec Radim Fiala prohlásil, že natáčení tohoto filmu bylo jedno z nejkrásnějších, které kdy zažil, i když bylo fyzicky i psychicky náročné. (Lynette)
  • Herci strávili před natáčením 12 dní pod neuvěřitelnou psychickou i fyzickou zátěží ve výcvikovém kempu ve Vyškově. (Lynette)
  • Všichni herci prošli před natáčením kompletním lékařským screeningem, aby se zjistil jejich pravý zdravotní stav. Natáčení bylo tak náročné, že bylo potřeba, aby byli všichni v co nejlepším zdravotním stavu. (Lynette)
  • Film je věnován otci Václava Marhoula. Ne snad proto, že by se osobně bitvy o Tobruk účastnil, ale protože během natáčení zemřel. (wosho)
  • Scénář Tobruku vyhrál národní kolo prestižní scénáristické soutěže The Hartley-Merrill International Screenwriting Prize. (blackrain)
  • Filmový štáb procestoval pět států a najel 12 700 km. (blackrain)
  • Tobruk byl v obležení Rommelova Afrikakorpsu a celkem čtyř italských divizí. (blackrain)
  • Veškerá nákladní auta, která jsou vidět ve filmu, jsou originály, které si bojem opravdu prošly. (Bobek27)
  • Německé tanky představují upravené australské Sentinely. (Zodiak455)
  • Na režiséra Marhoula a střihače Luďka Hudce čekala po návratu do ČR náročná práce ve střižně v podobě čtyřiceti kilometrů dlouhého hrubého negativu, z kterého se má sestavit konečný film. (JohnO.O)
  • Tobruk se s rozpočtem 80 milionů Kč zařadil mezi nejnákladnější porevoluční filmy. (JohnO.O)
  • V Africe se filmový štáb potýkal jak s nesnesitelnými vedry, tak i s příchodem podzimu s razantním poklesem teplot. (JohnO.O)

Související novinky

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

Václav Marhoul ulovil Harveyho Keitela

26.10.2017

Nabarvené ptáče nastaví laťku českého filmu na pěkných pár let dopředu. Adaptace románu Jerzyho Kosińského totiž vypráví o židovském chlapci, jenž se během druhé světové války ukrývá na polském… (více)

Jaká to rozkošná válka

Jaká to rozkošná válka

30.04.2006

Režisér a producent Václav Marhoul, jenž se svým scénářem filmu Tobruk inspirovaným knihou Stephena Cranea Rudý odznak odvahy uspěl v českém kole americké soutěže Hartley-Merrill Prize pro tvůrce z… (více)

Reklama

Reklama