Kdo je tady ředitel?

ajta, originálně to začíná, extrémně nudně pokračuje a absurdně končí (10.01.2009)

Vydržel jsem půlku, nějak to šlo mimo mě... (28.02.2009)

Pocta absurdnímu dramatu byla přesně taková, jaká měla být. Záměrně amatérsky natočená v kontrastu s Tarkovského Zrcadlem, které sledují hrdinové v kině. A navíc s koncem, jaký by asi málokdo čekal, i když je od začátku předem daný. Jens Albinus navíc umí výborně zahrát podobné typy "hrdinů" a má na to i vzhled. Zkrátka, ti co mají rádi Becketta a Ionesca, si to jistě užijí. (19.06.2010)

8,0/10 Lars von Trier sa mení - predmetom jeho trýznenia je poprvýkrát aj muž (a nie žena, ako doteraz), ktorý naďalej dostáva nezmyselné úlohy/skúšky (typu "na všetko odpovedaj áno"). A rovnako sa po prvýkrát dočká hlavná postava happyendu, hoci iba svojho vlastného a na úkor ostatných (ktorí mali podľa všetkého reprezentovať Dánov). Mimochodom, Trier čoraz otvorenejšie provokuje - poniektoré jeho heslá, názory a prístupy k filmu sú podané ústami hercov vo forme rôznych vedľajších poznámok a pod. Je len na vás, či na jeho hru pristúpite a (ne)budete sa zabávať (alebo sa bude niekto zabávať na vás - viď napr. súťaž o rolu v niektorom z Trierovych najbližších filmov). (28.03.2007)

Hned na začátku mě vyděsila kamera a hlavně střih, zvláštní přeskakování z jednoho snímku do dalšího naznačilo, že tohle bude pěknej maglajs. A taky je, kdo se nebojí pořádně se absurdně zasmát, ať neváhá a pustí si to! "Ať žije Gambini:)!" Závěrečné titulky bez hudby. Bomba! (15.04.2007)

Výborná komedie s nezaměnitelným rukopisem Larse von Triera. Hlavní postava je zde poctivě propracována do nejmenšího detailu (a je opravdu hodně komická). Sympatické mi byly zejména satirické narážky na každodenní „office life“. (16.07.2007)

Trier si vytvoril akokeby svoj vlastný žáner. Sám film komentuje, vyžíva sa v nesúmernom strihu a na konci postaví všetko proti sebe. 70% (16.02.2008)

A o čem, že to konkrétně bylo? : ) (28.10.2008)

Nevím, kdy naposled jsem se takhle pobavil. Trier nezklamal. (14.04.2013)

Trochu mimo můj smysl pro humor.. i když mam Larsovy filmy povětšinou rád. (17.02.2008)

Nepochopeny experiment (Lars Von Trier), ktery mi pripadal absurdni, ale ani nahodou vtipny. 20% (30.09.2008)

Hodnocení je především za omluvu tvůrce v závěru filmu pro ty, kteří čekali více. Od Triera je možné čekat cokoliv, ale tak strašlivou nudu neberu. (08.05.2010)

Pokud bych si byl jist egozpytující sebeironií díla, dal bych i víc... (18.01.2011)

Kvůli tomuhle zážitku jsem přepracoval stupnici mých hodnocení (rsp. u desítek filmů jsem přidal alespoň puntík)! Nějaké záběry na nějaké lidi, nějak poskládané, nějak sestříhané, bez hudby, bez myšlenky ... Tenhle škvár jen indikuje vážný duševní problém a mentální poruchu tvůrců, případně lidí, kteří to nazvou "filmovým uměním"! (13.03.2011)

Mistr se ujímá za účelem prznění a demaskování dalšího žánru a jeho verze komedie není o nic méně svérázná, než variace na drama, horor nebo katastrofický film... Hned na začátku se Trier od něčeho tak povrchního kašírovaně distancuje, aby posléze víc než hodinu a půl docela dobře bavil. Dušuje se sice, přidělán na jeřábu společně s kamerou, že nemůžeme čekat žádenou myšlénku, že jako tentokrát (asi jakože výjimečně) na sdělení prdí, ale to jsou * jak je jasné každému, kdo už od matoucího Dána něco viděl * samozřejmě jen kecy. I když je celá situace s hraným ředitelem „gambiniovsky” absurdní a absurdní je vlastně každá scéna, i tak atmoška zobrazená situace ve firmě pana Ravna může být lidem, pracujícím v podobných firmách (včetně těch největších šíleností) povědomá. Film nelze nebrat jako oduševnělý komentář k současné firemní kultuře se všemi briefingy, teambuidingy, outsourcingem (který všichni stále zaměňují s offshoringem, ha ha ha ha ha), která je ve své podstatě nechutnou, falešnou a účelovou šarádou. Kdo okusil, pobaví se královsky. Na druhé straně Trier neustále komentuje samotný žánr. Hlavní postava herce přispívá komentáři ke své roli a roli herce, příležitostně jako vypravěč zavítá i režisér, důsledně dbající, aby po důsledném aplikování žánrových pravidel nezůstal nakonec ze žánru kámen na kameni. Na každý pád jsem si v průběhu promítačky několikrát vzpomněl na tzv. komedie z dílny jistého Bergmana. Slovy Járy Cimrmana: Nepobavíš se; a pobavíš-li se, jen do pláče... (01.04.2012)

Ano, opravdu zvláštní, jako Trier... Konverzačka v kanceláři. Absurdní komedie, rozhodně ne bláznivá. Zvláštní záběry, podivná filmová řeč i střih. A nějak divnodivně hluchá. Nejen, že tam není hudba, ale ani žádné ruchy, atmosféra, nic. Jako by v těch kancelářích nikdo nepracoval. Místy dost vtipné, ale jako celek mě to nějak nevzalo. Možná na divadlo ok, nebo prostě látka pro toho, kdo nemá na pořádný film peníze a má k dispozici jen pár kanclů.. Ale, alespoň je to osobité... (20.02.2014)

Poté co jsem viděl divadelní představení v čele s vynikajícím Michalem Dlouhým, nadšení z filmu poněkud opadlo, po znovushlédnutí filmu mě dokonce na několika místech velmi výrazně nudil, nicméně stále se jedná o velmi zajímavě pojatý příběh fiktivního ředitele jedné firmy. (15.12.2014)

Absolutni abusrdita, díky které jsem si znovu ověřil, že si s panem Trierem moc nerozumíme. Ten nápad byl přitom docela dobrý, ale já jsem ten styl a děj prostě moc nepobral. (24.06.2016)

Absurdní komedie plná nonsensů navěšených na jednoduchý příběh herce Kristofera, který je najat aby dělal ředitele skutečné firmě, o níž nemá nejmenší ponětí. Tak se dostává do absurdních situací a prapodivných dialogů, které nejsou snad s ničím srovnatelné. Pro příklad snad jen uvedu, že Kristoferovo opus magnum byla role v tříhodinové aktovce monologů kominíka z města bez komínů. Tato hra neměla úspěch a Kristofer to komentuje takto: I Strinberg byl nepochopen. Pořád ho pomlouvali. Všechny ty řeči, že schodil manželku ze schodů.-A on to neudělal?-Jo, ale to z něj ještě nedělá horšího spisovatele. (30.09.2008)

Veľmi netradičné a minimalistické. Celý príbeh založený na dialógoch, nulová akcia. Niekoľko prestrihov mimo príbeh, vstupy režiséra počas deja, niekedy ťažko rozoznať čo je súčasť príbehu a čo nie. Tento experiment si zjavne našiel svojich obdivovateľov, no moja filmová duša zostala takmer nedotknutá. Možno je dôvodom iba únava a iné naladenie, no dopozeral som to až na druhý krát. 40 %. (07.12.2008)