Otravný chlap

Někteří soudobí teologové vypodobňují peklo jako nekonečný bílý prázdný prostor, ve kterém jste sami. Těžko říci, zda je místo, kde se ocitl Andreas, lepší či horší... Zneklidňující, tíživé, bezvýchodné. I Stepfordské paničky nebo Smrtihlav hýří mnohem větším optimismem než Otravný chlap. Nevím, proč komedie, ale třeba někomu přijde vtipné uříznutí prstu, masakrování na kolejích či střeva visící ze sebevraha. V jiném filmu možná, tady mě to nerozesmálo... (22.06.2014)

Sobě anonymní hrdina vstupuje do světa-divadla, světa-hygienické kultury, aby si v umrtveném provozu vztahů, uvědomil, že jeho život v tomto uklizeném, čistotném klidu má cenu jen jako role a že je setrvale dezinfikován. Jakkoliv snímek přesně vypovídá o přesycenosti dnešního člověk, jehož svět se zpožďuje za jeho smysly a jehož řeč skomírá u paty Jazyka, chladná alegorická mluva snímku, jen zdánlivě narušovaná krvavými obrazy sebevražd, jejichž grotesknost značně snižuje důraz poselství, mě od něj záhy odtrhl. Přímočarost byla až příliš zjevná. Nic víc než mravoučná povídka naneštěstí tento pokus není. Ale řeč uklizenou a antiseptickou si osvojil dokonale. Je vlastně legrační, že si společnost, jakou tento film zobrazil, produkuje takové filmy, které proti ní samé svědčí. Trhlina do světa jiného je v nás. V nás, pro něž nezbylo místo ani v zavazadlovém prostoru toho pověstného autobusu… (23.03.2019)

Norsko-islandské antiutopické zpracování posmrtného života. Muž bez minulosti se dostává do města, kde jsou všichni šťastní, a kde i přesto chybí byť jen náznak radosti, vzruchu a vůbec všech opravdových emocí. Film skvěle reflektuje současnou konzumní společnost, kde je přijatelný jen spokojený jedinec, který strojově vykonává přidělenou činnost a žije v přidělených podmínkách. Pojetí pekla jako Orwellovského odcizeného světa nabízí i takové záludnosti, jako je zapomenutá skulinka, evidentně propouštějící lahodné tóny ráje; ---SPOILER--- jakmile však odsouzená duše zkusí uniknout jejím směrem, končí nevyhnutelně za drze projevenou nespokojenost v pekle ještě horším... Pozoruhodné. 8/10 (08.08.2009)

Jako jistá alegorie je to velmi zábavné a zajímavé, i když poněkud zdlouhavé. Vskutku jen vzdáleně mi to připomnělo Juráčkovy filmy a i tím mne to docela drželo. Jenže tam, kde má Juráček nějaký přesah, tady se to nakonec točilo kolem jednoho a toho samého, až to bylo otravné a člověk si říkal, že by to vydalo spíše na krátkometrážní film. A nakonec mne zklamal i konec, kdy se tvůrci lekli jakékoliv interpretace a zakončili, jak zakončili, každopádně jen a jen do ztracena. A tím mě naštvali. Kdyby to byly sestry Wachovské, řeknu, že nemají koule. Škoda, nemělo to úplně špatné grády. (30.03.2020)

Trochu Orwell, trochu Kafka. V severském zpracování. Hlavní hrdina Andreas se ocitne ve světě, ve kterém mu je s okamžitou samozřejmostí přirazena jeho role. Tento svět funguje sám o sobě jako dokonalý aparát diky absenci citu, bolesti, chuti a vseho, co by mohlo tento spokojený chod narušit a jeho obyvatele přivézt na scestí... Dokonalá atmosféra chladného města a jeho fungujícího aparátu, který nesmí nikdo narušit. Scéna ze sklepa je jako vystřižená z 1984 či Brazil. (08.10.2007)