Světla v soumraku

Nemôžem povedať, že by som súhlasil s konaním tohto akéhosi antihrdiny, no opäť tu je raz pekný príklad perfektnej réžie zameranej na psychológiu hlavnej postavy. Nočný ochrankár Koistinen vás veľmi rýchlo opantá a v závere ho dokonca má chuť človek aj poľutovať. Nie všetky scény síce zaujali, ale na nadpriemer to určite stačí. 75/100 (03.12.2020)

Jediným Kaurismakiho filmem, který jsem dosud viděl, byl MUŽ BEZ MINULOSTI a v tom byl můj problém. Čekal jsem totiž něco podobného, ale SVĚTLA V SOUMRAKU jsou tak jiná... Bohužel mě nezaujal příběh a o hlavní postavě ani nemluvím. Po velkou část projekce jsem se víceméně nudil a jak to skončí, mi bylo nakonec jedno. Škoda, potěšila alespoň jedna vydařená hláška, rocková píseň (zpívaná živě) a cameo Kati Outinen, ale jinak velké zklamání... (12.01.2007)

Samota vražená zrcadlem až do morku kostí. Mlčení oběti proniká do temnoty vymetených ulic. Osaměním povrzávají boty, bublá cigaretový dým. Pohledy trefované mimo doslech se tříští o zdi. Vláčné nic zavlečené do vyhrocených situací zalepuje život pustinami. Soumrak se tmaví a prohlubuje… Ale ruka Kohosi poplete tu opuštěnou a v nebi svitne naděje.// Jediný film z K. minimalistické trilogie, který se od celku (postavy) krouhá až k detailu, dlani; od „popisné“ metafory k metafoře „prosté“. (31.03.2009)

Vysvětlete někdo Kaurismakimu, že se život neskládá z žánrově provařených formulek a vypravěčských banalit, že až groteskní stylizace postav funguje u filmových tvůrců, kterým nejde výhradně o zprostředkování reality (Jarmusch, Lynch) a že diegetická hudba hraná z podřadných přístrojů je neposlouchatelná a obrazové metafory v podobě dlouhých táhlých chodeb nefunkční a ohrané. Těžko se můžu zajímat o hlavního hrdinu s neustále psím pohledem a snílkovskou odevzdaností, pokud jsou jemu a ostatním postavám vkládány do úst věty ze scénáristických pouček pro začínající autory a že se obtížně vychutnává promyšlená kompozice obrazu a výjimečný cit pro barevné ladění, když v záběru trčí mikrofon. Mísení tragiky s humornými pasážemi nezabírá, protože pointy jednotlivých scén jsou odhadnutelné až ostudně dopředu a že literárnost Světel v soumraku je pro filmové médium nepatřičná. Ale Kati Oukinen potěšila. (12.02.2007)

Film o loserech a outsiderech kolem nás i v nás. Slabost je někdy možná síla, nebo spíš přednost. Záleží na úhlu pohledu. Není vždycky nutný bojovat. Někdy je totiž lepší prohrát, ale zůstat sám sebou. Líbila se mi nejednoznačnost většiny hlavních postav a samozřejmě Kaurismäkiho typickej úspornej styl, ve kterým trpělivě a pomalu staví příběh a lehce poodhaluje svý hrdiny. Stejnou trpělivost pak vyžadujou Světla v soumraku i od diváka. (27.04.2007)