Medvídek

Což o to, reálné to je, ale ... Tohle prostě Hřebejk s Jarchovským odflákli, to se na mě nezlobte (anebo se klidně zlobte, když vám to pomůže). Povrchní a plytké zpracování nemohou výše vytlačit ani herecká esa typu Trojana, Geislerové, Vilhelmové či Macháčka. Z toho, co jsem od Hřebejka viděl je tohle zatím nejslabší... (02.08.2015)

Scénář: Petr Jarchovský .. Lidé se mění, zbuzní. Ovšem další šálek rychlokvasícího moku z kuchyňky námětů Jarchovský&Hřebejk se moc nemění, naopak začíná pěkně smrdět. Jenže, zatímco Hřebejk si své režijní řemeslo pořád obstarává slušně, pan Jarchovský (ač se mi Kráska líbila) si v klesání do podprůměrnosti asi libuje.. Jistě, manželství se mohou po několika letech rozpadnout, ale proč to podávat tak uměle? Umělost navíc umocňuje i barvité zpracování smrdící televizní produkcí. Příběh, který se dlouho rozjíždí a končí mdle až nevýrazně má sice nějaké ty světlé, dokonce vtipné momenty (snaživý Macháček dostal do úst několik povedených hlášek), ale zbytek utek. Kam? To po mě radši nechtějte slyšet... 40%. (23.10.2007)

Marný pokus o autentický náhled na manželské soužití. Osudy tří manželských párů, kterým se následně hroutí jejich manželství, doplatily na scénář, který předkládal slabé argumenty pro rozpad manželství. Dílo zkázy dokonala Hřebejkova nevzrušivá režie, pokoušející se o autentické přiblížení manželské krize lidí středního věku, co spolu spí, a asi se mají rádi, ale přesto nemohou spolu být. Jak se hroutí dvě manželství ze tří, tak se hroutí i film. Po stránce dialogů jsem čekal víc, ale čekal jsem, že to někam vyústí, ale film mě svým nijakým poselstvím slibně ukolébával. Ze tří párů, tvořících kruh přátel pro dobré i zlé, si moje sympatie nikdo moc nezískal, ale to neznamená, že by jednotlivé postavy zahráli Hřebejkovi dvorní herci špatně. Právě oni byli tím nejlepším na celém filmu. Z prázdných dialogů, ke kterým film nejednou sklouzl, vytěžili herci maximum, ale ani to dobrý dojem neudělalo. Nevěra nebo vzájemné partnerské odcizení se tady řeší nudným způsobem, vrcholem je odhalení promlčené nevěry postaršího páru rodičů jedné z postav, vidět Menzela pokoušet se hrát, je docela utrpení. Zakončeno je to zase tak nějak plytce. Z celého filmu se mně asi nejvíc vybaví dorty z cukrárny, kterou vedla Tatiana Vilhelmová, její sádelnatá postava a dort hozený Macháčkovi do obličeje. Nevím, k čemu sloužilo to, že mužským postavám jsou ponechána občanská jména herců, kteří je hrají. A podivností je na tomto podivně inscenovaném filmu bez gradace, bez vtipných a trefných dialogů, víc než dost. Opravdu nevím, co Jarchovský s Hřebejkem chtěli tentokrát divákovi sdělit. Ať to bylo cokoliv, tak se jim to rozhodně nepodařilo. 40% (17.03.2011)

Alergik na psy a kočky, flegmatický umělec, ještě flegmatičtější zazobanec, neplodná žena, žena, která nerada uklízí, žena trpící sociální fobií - lehce načrtnuté postavy bez jasných životních cílů, postojů a motivací, si naše sympatie usilují získat výhradně přes vynikající herecké výkony. Herci jsou to známí, pro svou účast v každém významnějším české filmu pomalu již okoukaní, nicméně film od filmu lepší. Pod hustým vousem schovaný Macháček předvádí zatím nejcivilnější výkon své kariéry. Dle rozhovorů, které jsem viděl a slyšel soudím, že i v reálu podobným způsobem balancuje mezi komickým a vážným. Chytrým tahem bylo rovněž obsazení jeho skutečné dcery – dojem věrohodnosti dotažen k dokonalosti. Jedna z mála postav se jménem odlišným od jména své herecké představitelky, je zároveň postavou duševně nejvyhrocenější. Této s vervou zahrané chorobné povalečce, Vandě v podání Táni Vilhelmové, v pozitivním slova smyslu konkuruje Anna Geislerová, přeladěna do utišenější polohy než v předchozí Krásce. K nejlepším patří scény vzájemné konfrontace libovolného ze tří manželských párů, případně nezávazné „kecání“ kamarádů/kamarádek, v jehož průběhu několikrát vyplynou na povrch netušené skutečnosti. Krásný je například dialog dvou filmových i reálných kamarádek, Vilhelmové a Geislerové, o jejich „špecích“ – je přirozený, je nenucený a je radost se na něj dívat. Dojem z podobných momentů kazí nejasnost scénáristova záměru a občasná křeč (rušivě působí i takový detail jako anglický ekvivalent pro výraz „opičárny“). Film pořádně neví, kam chce jít, jak tam jít a pro koho tam být. Tentokrát ani obratná Hřebejkova režie nedokáže vyvážit či zcela zastřít příběhovou zmatenost a těkání mezi několika žánry. Pouhých pár desítek minut po doběhnutí závěrečných titulků mi v paměti zůstala jenom matná vzpomínka. Vzpomínka na malé, bezbranné stvoření. Vzpomínka na medvídka, který navzdory chvástavým řečem nedokázal vytasit drápy a zarýt se pod kůži. Je to zase jenom to staré dobré, nic neřešící hlazení po srsti, méně vydařené paradoxně právě kvůli občasné, nekomplexní a účinkem se míjející, snaze změnit směr. 60% Zajímavé komentáře: imf, Radko, Lennnnna, bullshitski, ScarPoul, Heraldika, JohnFarst, winstonik (17.07.2008)

Spíše než o komedii jde o mírně nadprůměrné drama o rodinných vztazích kolem nás. Pro čtyřicátníka velmi blízký film, dobře odpozorovaný ze života. Krásné jsou scény milování plné porozumnění a měnící se během filmu na scény plné neporozumnění. S radostnou hudbou od Petra Ijiče (Čajkovského) jsou řešeny rodinné vztahy jako od Josefa Visiaronoviče (Stalina). Bohužel tady např. chybí výrazná katarze jako je tomu třeba v Americké kráse (nebo u toho Stalina), Medvídek vyšumí tak nějak do prázdna. Herecky mne zaujali Trojan a především Geislerová. Závěr? Herci jsou výborní, režie je skvělá, ale scénář rozhodně není dokonalý... Trailer: http://www.csfd.cz/film/223123-medvidek/videa/ (08.03.2009)