Medvídek

Scénář: Petr Jarchovský .. Lidé se mění, zbuzní. Ovšem další šálek rychlokvasícího moku z kuchyňky námětů Jarchovský&Hřebejk se moc nemění, naopak začíná pěkně smrdět. Jenže, zatímco Hřebejk si své režijní řemeslo pořád obstarává slušně, pan Jarchovský (ač se mi Kráska líbila) si v klesání do podprůměrnosti asi libuje.. Jistě, manželství se mohou po několika letech rozpadnout, ale proč to podávat tak uměle? Umělost navíc umocňuje i barvité zpracování smrdící televizní produkcí. Příběh, který se dlouho rozjíždí a končí mdle až nevýrazně má sice nějaké ty světlé, dokonce vtipné momenty (snaživý Macháček dostal do úst několik povedených hlášek), ale zbytek utek. Kam? To po mě radši nechtějte slyšet... 40%. (23.10.2007)

Od Pelíšků až po Horem pádem jsem byl spokojen, Kráska byl pro mě v podstatě průměr, po kterém jsem byl zčistajasna zklamán a na Medvídka se spíš netěšil, takže jsem teď docela v pohodě. Snaha se cení, praví otřepané přísloví, ale tady je brát za své nebudu, protože i přes věci, které mi byly sympatické (Macháček, Menzel a i když jde o herecký film, sem tam nějaký pěkný záběr či režijní nápad), byla každá scéna z osmdesáti procent nedotažená, postavy nepropracované, situace víceméně nevěrohodné, takže v následné debatě o snímku padaly otýzky typu "kdo" "proč" "s kým" "kdy" "jak" "jak to myslel/a" a v hádankách se pokračuje. I kvůli poslední, naprosto úžasné větě Ivana Trojana (která na mě zapůsobila stejně, jako na mé přátele), je vidět, že Medvídek se snaží a právě proto mě mrzí, že jediný pocit, který ve mě zůstal po jeho skončení, bylo: prázdno. H + J se vrací k Š ;-) Jsem opravdu zvědav... (11.10.2007)

Medvídek to má velmi složité. Musí překonávat řadu stereotypů v uvažování diváků - mnoho z nich poměřuje se staršími filmy Jana Hřebejka a stále čekat na nové Pelíšky je jistě demotivující, jiným nesedí nimrání se v duši moderního městského člověka, což v posledních filmech Hřebejk rád dělá, mnohým divákům jasně nekonvenuje ono spojení tragického a komického, zvláště pak ta normotvorná Svěrákovsko-Hřebejkovská linie... Za nic z toho však Medvídek nemůže a faktem zůstává, že je to dobrý film... Má jistě řadu slabin a jeho doslova Achillovou patou je motivovanost a snad i sama existence některých postav - proč je do kostry příběhu implantována postava Emmy v podání Kláry Issové, to ví snad jen tvůrci samotní, jakož i některé scenáristické kličky a peripetie (doslova modelová přeměna zapadlé cukrárny v prosperující firmu vyrábějící cukrovinky mi přišla minimálně silně vykonstruovaná...), smysl a významová rovina filmu jsou však nosné a mají pevnou strukturu. Tento film rozhodně plně neocení mladší divák, konvenuje s generací třicátníků a výš, navíc řeší problémy spjaté s městským způsobem života. Reflexe středostavovské životní vyprázdněnosti, existenciálních pochybností a prázdnoty, stereotypu, života beze smyslu, plného mělkosti a plochosti vztahů, což nezaceluje ani dnes tolik devalvovaná instituce manželství... Vždyť si to zrekapitulujme: muži - rozvádějící se katolík, dva životy žijící doktor, ambiciózní diplomat raději setrvávající ve lži a klamu, který jediný vytváří zdání harmonie a funkčnosti dlouholetého vztahu, plus ženy - nešťastná manželka reflektující silný nesoulad mezi bohémským životním stylem kdysi a usedlostí nyní v proměně svého manžela, klamaná a obelhávaná družka marně čekající na dítě a třetí žena podvádějící svého muže a plánující rozbití navenek ideálního svazku... V opozitu k tomu stojí fungující harmonický, byť běžnými šarvátkami skřípající, manželský svazek rodičů jednoho z hrdinů, vystavěný na zcela jiných hodnotách a přetrvávající coby relikt jiné doby. Dnes, v době posvátného individualismu, to možná ale ani jinak nejde. Že Hřebejk s Jarchovským nemluví do větru, dosvědčují statistiky - více než 50% rozvedených manželství v ČR. Je tedy moudré a potřebné reflektovat zjevné sociologické tendence ve společnosti, byť se to děje vulgární formou filmové tragikomedie... Medvídek je prostě funkční tvar - Hřebejk si může dovolit obsadit takřka do všech rolí hereckou špičku, má dostatek peněz pro vizualizaci svých filmových nápadů (a product placement je navíc dosti vkusný a neruší...), scénář obsahuje dosti nosnou zápletku i celou řadu komických situací a pro komedii tohoto typu potřebných replik - hlášek, povedená je i stylizace (zvláště závěrečných titulků)... Mne osobně Medvídek nezklamal, jelikož jsem ho čekal zhruba takového, jakým je... (a vy všichni dvacetiletí, podívejte se na tenhle film znovu za deset, patnáct let...a pochopíte...) (23.10.2007)

O Hřebejka začínam mať seriózne obavy. To, čo mnohí postrehli už pri predchádzajúcich filmoch som si ja začal uvedomovať až teraz. Postupné upadanie kvality u režiséra, ktorého filmy za posledných desať rokov patrili k topke vo svojom žánri, neveští nič dobré, rovnako ako aj jeho ďalšie rozrobené projekty. Z filmov sa postupne stáva rutina, ktorá svojou podstatou už nemá čo povedať a tak upadá len do klasických konverzačných a vzťahových tragikomédií. 'Medvídek' sa poriadne rozbehne až poslednú polhodinku, a keď sa už zdá, že by z toho mohlo niečo byť, a že ten pomalý rozjazd speje k niečomu, čo má zmysel, tak následne bol záver odpálený niekam do stratena a ja nechápem jeho plytkému zavŕšeniu. Škoda, lebo charaktery postáv mali nato, aby sa film stal niečím viac. Stačilo precíznejšie ťahať za nitky. 65%. (08.10.2008)

Co vytknout? Že bych si dané téma dovedl představit lépe zpracované? Tak to každopádně. Ale nudil mě Medvídek? Ne. Byl mi vyloženě něčím nesympatický? To také ne. Přirozený Macháček, výborný Luknár, standardně dobrý Trojan, zajímavá role pro Geislerovou (až netypická by se dalo říct) a k tomu nádherný závěr (a závěrečné titulkové scény). Kdyby byl celý Medvídek, jako jeho závěr, byl bych nadšený. Z takového nádherného rozuzlení mi po místy příliš průměrně scénáristicky i režijně koncipovaných scénách spadla čelist. (09.10.2007)