Medvídek

Tři manželství, tři krize, každá s trochu jiným důvodem a trochu jiným průběhem. Téma je aktuální, rozvodovost vysoká. Medvídek bezpochyby pravdivě ukazuje, že manželství mívají své problémy, jaké problémy to jsou a proč vznikají... nám už moc neukazuje. Vlastně je popisný jak tento komentář, jeho umělecké i bavičské amice jsou na úrovni vědecké sociologické studie, postrádá však její přesnost, objevnost a informační hutnost. Postavy jsou neživotní reprezentanti příslušných statistik. Nejsou to průměrní lidé svého stavu, jsou to průměry samy. Navíc, což je u filmu dost zvláštní, vědecký článek graduje mnohem znatelněji. Žel, film touží tak moc získat nálepku pravdivosti a uměřenosti, až sklouzává ke sterilnosti (s výjimkou minima nezapadajících odlehčujících scén). Silné ** (02.01.2009)

Film o hovně nezachrání ani zvučná herecká jména, potažmo dobré herecké výkony (Macháček, Trojan, Luknár). To je vše, co jsem chtěl k tomuto snímku říci a teď několik slov k české kinematografii. Do prdele, to jsme na tom tak blbě, že točíme tyhle utahaně tragický cajdáky, kde každej spí s každým a půlka lidí má nemanželský děti?? Ano, jsou to situace z opravdového života, ale právě proto, že je lidé zažívají, tak je přeci nemusí vidět ještě ve filmu. Copak se nezmůžeme na nějaký normální film?? Mám po krk podobných dějově prázdných, herecky vybroušených, ale obsahově tragikomických (spíš jen tragických) výtvorů. Prostě pořád to samý. Každý takový film má pár dobrých momentů (i zde jsou), ale to kolem vyšumí z hlavy do půl minuty jako tableta ve vodě rozpustného multivitamínu a dohromady nezbyde nic. Konec. (30.10.2007)

„Proboha, Emo! Ja jsem přece tvůj švagr! Zeptám se Romana.“ Hřebejk (PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO) mal doteraz tri dôležité veci. Scenár, hercov a seba. Seba a skvelých hercov má stále, bohužiaľ scenár mu tentokrát hapruje a sťahuje so sebou i kvalitných hercov (Menzel, Vilhelmová, Macháček, Roman Luknár). Otvorený koniec, priveľa postáv, náročná divákova orientácia v ich vzťahoch, niekedy je príbeh príliš doslovný, inokedy zasa príliš zahmlený, melancholická atmosféra je fajn no miestami nudí a (čo však už nie je mínus, pozor na to osemnásťroční!) snímka vás osloví len ak ste muž nad tridsaťdeväť rokov. Hřebejk stále výborne režíruje dlhé konverzačné scény „okolo stola“, v ktorých sa behom minúty trikrát zmení nálada (!) a stále je vtipný (tanec, torta). Len to tentokrát príliš nefunguje tak „univerzálne“, ako jeho predchádzajúce počiny. (12.05.2009)

První hodina je slušná. Zbývajících 40 minut mi ale bylo úplně výfuk, jak kdo dopadne. Od takového hereckého ansámblu (Trojan, Vilhelmová, Geislerová, Issová, Menzel) jsem přece jen čekal něco mnohem lepšího. Třetí hvězdu dávám právě za Trojana a Issovou. A jestli tohle fakt Hřebejk přirovnal k Americké kráse, tak zcela ztratil soudnost! (01.09.2009)

Nemyslím si, že by Medvídek byl nějak špatně zpracovaný. Ano, občas umělý a kýčovitý, ale pokud se člověk ztotožní s hlavními postavami a pochopí je, zjistí, že příběh není nijak zlý. Tvůrci se zaměřovali spíše na mužskou část populace a ukázali tak, že ženy nejsou vůbec takoví andílci, jak by se mohlo zdát. Představila se nám trojice přátel a nastínění jejich městských životů. Lidé znudění penězi, prací, světem,… Zabředávající do jakési krize středního věku, musí řešit problémy s jejich partnerkami. O tom, jak jdou lidé k srabu, nedokážou si udržet vztah, což v dnešní uspěchané době není vůbec jednoduché. Neumí si vážit toho, co mají a hledají něco jiného, aby náhodou o něco nepřišli. Vyplývá tak vnitřní nenaplněnost a věčné materialistické uspokojování. Příběh o tom, jak spolu lidé neumí komunikovat, jak si navzájem lžou, nejsou upřímní ani sami k sobě, natož k někomu dalšímu. Pohár tolerance je u dna, sobectví přetéká. Mohla bych tu udělat další výčet, ale asi by to bylo zbytečné. Zřejmě je tento film nepochopen, ale to nevadí… JÁ :-) si z toho odnesla dobrý pocit, načerpání energie a zjištění, že vždycky je na tom někdo hůř. (10.04.2008)