Hodiny

"Tam, kde už nie je žiadna istota, ostávajú len hodiny, ktoré stále plynú..." Videonávod ako správne robiť literárnu adaptáciu. Tri ženy, ktorých spája maska falošného šťastia, pod ktorou skrývajú utrpenie a zúfalstvo. Ťažký vnútorný súboj s maniermi 20. rokov, predstavou dokonalého života 50. rokov a modernou dobou, kde sa život meria úspechom. Psychologický rozkol a narážanie na dobové konvencie a predpísané spoločenské normy sú spracované obozretne a s citom pre mieru. Každá scéna má svoj význam i svoj vlastný odraz v ďalšom príbehu. Za casting je zodpovedný zvrchovaný génius a precízna McGarveyho práca obohatená analogickou a významovou montážou je za prítomnosti klasickej hudby virtuóza Glassa uchvacujúca. Dynamická dejová výstavba dokonale prezentuje odlišnosti od tej literárnej a klady filmovej štruktúry (rýchle striedanie období a dejových línií v najdramatickejších momentoch). Skutočne výnimočný film. Nerozumiem len jedinému - ako je možné, že túto knihu napísal a tento film režíroval muž? Každopádne, do predlohy aj románov Virginie Woolfovej sa rád ponorím. 90% (09.10.2014)

Pro mě bohužel jasný případ filmu, který si hraje na obrovské umění, a přitom je nudný a nezáživný až hanba. Opravdu jediné, co mě v tom úmorném záplavu nudy výrazněji zaujalo, byla krásná hudba a excelentní herecké výkony všech přítomných- snad vyjma Nicole Kidman, která sice zahrála svou těžkou roli výborně, ale po vydatné práci maskérů vypadala zkrátka tak škaredě, že jsem neměl tu sílu se na ni soustavně dívat. Nakonec ale všechny zářící dámy ještě zastínil naprosto úchvatný Ed Harris, který se svým výkonem jen přidal na seznam "The Oscar should have went to..". Možná by to chtělo ještě jedno shlédnutí, abych to celé dokázal vstřebat, ale k tomu popravdě asi nikdy nenajdu odvahu. (13.06.2013)

Bezesporu působivý film s výtečnou režií a vynikajícími hereckými výkony (Julianne Moore!), ale vcítit jsem se do postav nedokázal. Předkládané ženské pohledy na svět jsou podány až tak dokonale, že mi bylo znemožněno pochopit je. Moje myšlení zkrátka s tímhle filmem nesouzní. Trvalo to asi necelý dva roky a pak mu řekla: Hele, já jsem asi lesba. Fixa asi jo. (12.02.2011)

Filmové Hodiny, stejně jako knižní předloha, nesmí být nazírány dnešní (2019) optikou - jde o svědectví pozdních 90. let, jde o film ze stejného těsta jako Americká krása. Dekonstrukce nukleární rodiny, pocit osobního nenaplnění, revolty, příznaky třetí vlny feminismu a legitimizace LGBT komunity jako něčeho, co se může konečně objevovat v mainstreamových dramatech jako pozitivní věc. Z dnešního pohledu je na Hodinách cosi polovičatého, snobského, midcultového - ale ve své době hrály důležitou roli a jako dokonalý akademický film dosvědčující společenskou náladu jsou... holt dokonalé. Byť k nim jde vznášet řadu výhrad. Zvlášť když ty tři roky, které dělí film od předlohy, vydají za století vzhledem k prudké změně paradigmatu, jakým si americká společnost prošla v roce 2001 - Filmové Hodiny přišly do jiného světa, než v jakém byla napsána kniha. Nakonec ale necítím potřebu je proto odepsat. (13.12.2009)

Ve všech bodech obžaloby je Cunningham vinen z příštipkářství a zlolajného vykradačství (k jeho smůle nedosahuje Woolfové ani ke kotníkům), které ve výsledku vede k tomu, že je film tisíckrát lepší než celá kniha - evidentní zásluhu na tom má citovost a náboj, kterého bylo lze možno dosáhnout jen na plátně. Slušelo by se také přiznat Philipu Glassovi, že Hodiny jsou jediný snímek, kde jeho hudba nějakým způsobem funguje a (dokonce) skvěle dotváří onu křehkou atmosféru, která (tik tak) provází celý příběh. Čas prověří další kvality a eventuální zvýšení hodnocení na příjemnějších 5*... (17.05.2008)