Moje borůvkové noci

V Asii jsem nikdy nebyl, tak mám její obraz v mysli založený na filmech. Pak je dost matoucí, když natočí asijský režisér film v USA a USA zde vypadá přesně tak, jak si představuju Asii. Možná že tedy moje představa Asie ve skutečnosti není nic jiného než navyknutí na odlišnosti ve stylu asijských a amerických režisérů a ve skutečnosti nemám ponětí, čím se onen kontinent liší, protože tyhle odlišnosti kamera nezachytila. Jsem ochotný se o tom přesvědčit, když mi někdo zaplatíte letenku. Abych nezapomněl na hodnocení filmu, bavilo a zajímalo mě to velmi, než se to v polovině rozpadlo na malé neforemné kousíčky a už tak zůstalo. (29.12.2013)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)

Velice nudná a nedomyšlená záležitost, kterou rozhodně nespasilo trhané snímání obrazů napříč neony výkladů, naopak, stále se opakující motiv, který tak zafungoval ve "Stvořeni pro lásku", se po chvíli stával otravným a asocioval dojem znělky z baru "Krásný ztráty", už scházel jen Michal Prokop. Rozbředlost dialogů bez opěrného bodu, od kterého by se mohly odvíjet a který by jednotlivé příběhy zajímavě spojoval, nezachránila pouhá přítomnost hvězd, neboť nebylo co hrát - Jude, mimo pokuřování před kšeftem, mohl předvést nanejvýš olizování pobryndané Norah, která, doufám, odbočila z dráhy zpěvačky naposledy, Rachel obdržela nevděčnou roli trapné hysterky bez příčiny, David zase patetického opilce - vše plytké, bez hloubky, bez sdělení a unyle utahané popěvky Jonesové pouze podtrhovaly tu nesdělitelnou prázdnotu. (27.09.2009)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)

I když má Kar-wai Wong svá nejlepší léta za sebou, tak si vzal ginko, pořádně si nainhaloval a ukuchtil borůvkový koláč, který už jen pohledem dává zabrat chuťovým buňkám, avšak když ho okusíte, je to jedna báseň. Takové vizuální orige jsem dlouho nezažil, na někoho mohou působit po čase laciným dojmem, ale já se nenechal vyvést z míry a vychutnával sladkou chuť. Hlubší myšlenku jsem v tom našel a zamyslel. I přes delší pasáže a statické záběry kamery mě to vůbec nenudilo, spíše jako by koláč zaskočil a nechal mě místy úplně v tranzu z průběhu, který neměl velký rozsah, ale dokázal i přesto zaujmout a oslnit, tak trošku vaření z vody, mouky a borůvek :-) Jones, Law, Portman i Weisz bez chyby. Scénář načechraný. (16.06.2008)