The Stepford Wives
Stepfordské paničky
Režie:
Bryan ForbesScénář:
William GoldmanKamera:
Owen RoizmanHudba:
Michael SmallHrají:
Katharine Ross, Paula Prentiss, Peter Masterson, Nanette Newman, Tina Louise, William Prince, Patrick O'Neal, Carole Mallory, Josef Sommer (více)Obsahy(1)
Vítejte v ráji mužů. Americký film podle známého románu Iry Levina.
Román oblíbeného amerického autora Iry Levina Stepfordské paničky (1972, česky poprvé 1975) má podobně jako jeho předchozí dílo Rosemary má děťátko ve svém středu ženskou postavu, která pod vlivem prostředí přestává rozlišovat, co je realita a co její zjitřená fantazie.
Joanna Eberhartová uvítá nápad svého manžela Waltera, aby se z rušného Manhattanu přestěhovali do klidného connecticutského městečka Stepfordu. V novém bydlišti se všechno zdá být dokonalým, možná až příliš dokonalým, především manželky ostatních stepfordských mužů, které chodí vždy perfektně upravené a jejich jediným koníčkem je starost o domácnost a o manželovo blaho. Jako by ani nebyly z tohoto světa.
Tvůrcem filmové verze (1975) byl anglický režisér Bryan Forbes (nar. 1926), který je u nás známý především dramatem z japonského zajateckého tábora Král Krysa (1965) a příběhem ochrnutého chlapce Běsnící měsíc (1970), obsadil do rolí ústředního manželského páru Eberhartových Katharine Rossovou a Petera Mastersona; jejich dceru Kim ztělesnila Mastersonova skutečná dcera Mary Stuart Mastersonová (která se později sama stala známou herečkou). V úlohách dokonalých stepfordských paniček se objevují např. Paula Prentissová (Bobbie) a Forbesova manželka Nanette Newmanová (Carol).
I když filmová adaptace nedokázala tak přesvědčivě jako předloha balancovat na tenké hraně mezi fikcí a realitou, vzniklo pozoruhodné dílo, které i po víc než třiceti letech dokáže zaujmout a také mírně vyděsit. Forbesova verze je každopádně mnohem vydařenější než její remake z roku 2004, který strašidelnou atmosféru originálu nahradil bujarou komedií.
(oficiální text distributora)
Recenze (123)
Když se mění pořádky, je třeba se bránit. Vyplývá to z lidské přirozenosti. Bránit se. Mlátit kolem sebe rukama. Řvát na poplach. A to vlastně jen vychází slunce. Mění se běh světa. Probouzí se do nového, neprobádaného, netušeného. Je až s podivem, že veškeré lidstvo nevstává ráno z postelí s hrůzným jekotem, ale úsměvným dobré ráno miláčku. Ta hrůza změn, možností, alternativ, ta dokáže jednoho dokonale vykolejit. Lepší zavřít oči, uměle si noc prodloužit, hrůzu budoucnosti odehnat předstíráním setrvalého stavu. A co teprve, když se začínají měnit celospolečenské pořádky. Na ulicích potkávat občany s vyvalenýma očima nacpané antidepresivy, řev děsu zahryznut na špičce jazyka. Jen mě nechte být v tom, v čem jsem, nechci změnu, bolí, vraždí, můj hraný optimismus dohání k sebevražedným pokusům. Nechte mou malost, neválcujte ji velikostí. Ve Stepfordu zavřeli oči. Všichni. Odehnali od sebe hrozbu budoucnosti, kde bavit se o menstruaci je stejné, jako se bavit o počasí. Stvořili sobě ku potěše skanzen historie, kde muž byl stále výsledkem a žena jen doplňkem. Doplňkem zcela praktickým. Proč nezavírat oči, však proto máme víčka. Jen přikrýt oči a oddat se myšlenkám na odpolední čaj za asistence ocukrované bábovky při dojemném jekotu ptáků. ()
Dokonalost sama. Rodinný film se pomalu mění nejdříve na mysteriózní drama, pak na sci-fi, a přitom po celou dobu nese přirozeně načrtnutý sociální komentář. Samozřejmým druhým dnem je parodie bezduchých konzumentů - manželek, pasivních slepic a manželů, bezpáteřních, kariéristických gumáků. Lidí, kteří obětují své zájmy a touhy společensky přijatelným šablonám a zvykům. Mrazivý konec a závěrečná idylka patří k tomu nejlepšímu, co nabídl kinematografii žánr sci-fi a horroru. Nechte se překvapit. ()
Knižní předloze se film bohužel nevyrovná, závěr je také trochu změněný, i když pointa zůstává mrazivě stejná. Nemohl jsem se ubránit dojmu, že ačkoliv se spousty věcí z knihy do filmu nedostaly a různé sekvence byly hodně zkráceny a ořezány, přesto se tempo vleče pomalu a snímek začíná po chvíli nudit. Katharine Ross jako Joanna mě sedla na první dobrou, postavy Bobbie a Charmaine též, Stepfordské paničky většinou také, jen mě nevyhovoval Peter Masterson v roli Joanniného muže Waltera, který mi se svou pleškou přišel oproti ní moc starý. Vkusně byla použitá hudba Michaela Smalla, pohybující se jak v experimentálních zvukových kulisách, tak v orchestrální rovině. Film je přes svou vynikající předlohu v podstatě málo známý a jak jsem proti remakům, tak tohle bych si přál, aby nějaký kvalitní režisér znovu zfilmoval, ale pouze v tom případě, že by byla zachována původní předloha, aby z toho nevyšel podobný blábol jako remake s Nicole Kidman z roku 2004. ()
Stepfordský pánský klub s programem trvalého potlačení ženské emancipace.. S blížícím se závěrem působivé, nicméně po celou dobu velmi předvídatelné drama na mě působilo jako směs Blade Runnera a Zoufalých manželek ozbrojených leštidlem ve spreji. Šílená kombinace, řeknete si, ale kdo ví. Třeba se to za pár století stane skutečností a to nejspíš v opačném gardu.. ()
Sci-fi horrorový román "Stepfordské paničky", ktorý v roku 1972 napísal spisovateľ Ira Levin, som doposiaľ bohužiaľ nemal možnosť čítať. Budem si ho musieť niekde zohnať. No videl som jeho zmodernizovanú feministickú filmovú verziu z roku 2004, ktorú natočil Frank Oz. Ohodnotil som ju slabšími troma hviezdičkami. Teraz som si pozrel aj prvú filmovú adaptáciu z roku 1975, ktorú má na svedomí Bryan Forbes. Tá sa mi páčila o poznanie viac a preto jej dám štyri hviezdy. **** ()
Reklama