Stepfordské paničky

Jak jsem uvedl už u hodnocení remaku, literární předlohu jsem dosud nečetl a je to určitě škoda, protože to je bezesporu látka zajímavá a pro filmové zpracování jako dělaná. Budu asi působit jako podivín, ale v rozporu s míněním drtivé většiny filmových fanoušků se mi remake líbil přece jen víc. Moderní verzi se dá oprávněně vyčíst mnoho nedostatků, ale celková koncepce mi přijde nosnější a funkčnější. On ten námět k satiře a komedii přímo vybízí. Původní verze se snažila balancovat mezi sci-fi, hororem a thrillerem, jenže ten film evidentně zestárl, jako sci-fi a horor nefunguje v žádném případě a jako thriller sice ano, ale pouze od scény návštěvy hrdinky u psychiatra až po závěrečné finále, což je cirka 20 minut z celkové stopáže, a to mi na větší než dvouhvězdičkové hodnocení přijde opravdu málo. Je to příliš statické a všude jsem cítil nevyužitý potenciál. Bývalo by asi lepší využít původní předlohu jako určité podobenství a do posledního záběru nechat diváka v nejistotě, co se vlastně v tom městečku děje, a jestli Joanna pouze nepodléhá určité paranoie. Film zestárl mj. i proto, že problém konfliktu mezi pohlavími a snaha o emancipaci se od 70. let přece jen posunul, byť nezmizel a získal jen odlišnou podobu. Dnešní doba přinesla např. fenomén úspěšných sebestředných egoistek, které se bez mužů docela dobře obejdou, jak o tom svědčí nejeden americký seriál či film. V leckterém odvětví a prostředí jsou dnes muži ve zjevné defenzívě. Celkový dojem: 45 %. (25.06.2009)

tento komentář pojmu jako srovnání obou filmů, které jsem viděl nedlouho po sobě. I když motiv je u obou filmů stejný, tak každý působí jinak - starší, který se prý věrně drží knižní předloze, je spíš sociálně kritický a natočený jako thriller - naopak novější verze je prachsprostá ztřeštěná komedie. Každé zpracování má něco do sebe a záleží na tom, který žánr je Vám bližší. Přesto však původní verze je filmařsky propracovanější. K dalším jejím kladům přidávám herecké obsazení, scénář, docela velkou otevřenost (přirovnávám k době vzniku) a atmosféru - na druhou stranu už působí poněkud zastarale a děj někdy až moc pomalu plyne, kterému by pomohl střih aspoň o půl hodiny. Nová verze je téměř bez napětí, ale za to se asi víc zasmějete. A její konečná pointa, je dost změněna, což byl pro mě zápor. Duel tedy vyhrávají Stepfordské paničky ze sedmdesátéhopátého roku s čistými 3hvězdičkami a nová verze s Kidmanovou zůstává pozadu se silnějšími 2hvězdičkami. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné románové předlohy Iry Levina. Velmi zajímavý film, u kterého se myslím povedlo totéž jako třeba u snímku Kramerová versus Kramer, tedy že je velmi věrnou zprávou o době svého vzniku a stavu tehdejší americké společnosti. (Osobně tedy celou tu šílenou posthippie éru sedmdesátek nemůžu ani vystát, ale uznávám, že tehdy v Americe vznikla celá řada skvělých filmů - a toto je jeden z nich). Film se vcelku věrně drží literární předlohy a více se od ní odchyluje pouze ve svém závěru, což není na škodu, protože je to zajímavé porovnat (film je v porovnání s románem více doslovnější a vysvětlující, aby vše došlo i intelektuálně nekomplikovanému divákovi). Jediné, co mi na tomto filmu - ale i jeho literární předloze - strašně vadí, je intenzivní pocit, že je to vlastně jen podruhé vyvařená látka z Rosemary má děťátko - STEPFORDSKÉ PANIČKY jsou skoro jak přes kopírák totéž, stejná zápletka, děj, postavy, gradace i závěrečné vyústění, jen na jiném místě, s jinými jmény postav a jiným ústředním motivem, a tato podobnost je tak nápadná, že mi brání jít na plné hodnocení a asi mi to dost vadí. Ne že bych si myslel, že zde Ira Levin vyloženě vykrádal sám sebe, ale prostě si myslím, že kdyby napsal jen Rosemary a dál nic, byl bych asi spokojenější. (02.05.2014)

Nejstrašidelnější film, jaký jsem kdy viděla. Co jsou mimozemské invaze, oživlé mrtvoly či krvesajní aristokraté oproti přeměně inteligentní a osobité ženy v prsatou hospodyňku mající naprogramovaný jen základní slovník? Krom toho jsou ve filmu použity klasické hororové atributy: noc, bouřka, viktoriánský dům, šílený vědec, atd. Zprvu je vše zdánlivé normální, ale s tím, jak si hrdinka postupně uvědomuje nesrovnalosti, sílí pocit absurdity. Také se začne rýsovat zřetelná hranice mezi Stepfordem a normálním světem. Stepford je jiný svět, stává se pastí, ze které není úniku. Všechny výpadovky uzavřeli, jak řekl strážník. Nakonec ale nebylo třeba hrdinku zadržovat na silnici, protože smyčka, která ji držela na místě, byla v ní samé. A ONI to věděli… Na film se můžeme dívat také jako parodii hororových snímků, ale především je to alegorická kritika tehdejší americké společnosti využívající prvků hororu a scifi. (03.09.2009)

Už dlouho ve mně snímek nevyvolal takové rozporuplné pocity. Na rovinu přiznávám, že většinu stopáže jsem se spíše nudil a sledoval čas, kdy už bude konec a byl jsem rozhodnut tento film zatratit. Jenže v poslední půlhodině film začíná gradovat a člověk změní názor a a začne se stydět, že snímek odsoudil dřív, aniž by ho dokoukal. Konec prostě musí vyvolat nějaké pocity v každém z nás. 7/10 (13.10.2013)