Obsahy(1)
Král Ubu Alfréda Jarryho, groteska o cestě za mocí a požitky, v slavné inscenaci Divadla Na zábradlí šedesátých let a v režii Jana Grossmana s neopakovatelným Janem Libíčkem v titulní roli. Obžerný a poživačný, lačný moci a bezskrupulózní Otec Ubu se za vydatných rad své ctižádostivé ženy zbaví polského krále a zmocní se jeho trůnu. Nastolí hrůzovládu, v níž mu jde jen o vlastní prospěch, a tak není divu, že se proti němu lidé vzbouří. Nebudeme předjímat všechny peripetie děje, jisto je, že „hrdina“ skončí ve vězení, a to zcela dobrovolně, neboť v nejisté době zde nachází teplou stravu a bezpečí, takže ho chtějí záhy všichni občané následovat… Divadelní pojetí J. Grossmana a Divadla Na zábradlí, které vzniklo už v roce 1964, a jehož televizní záznam byl pořízen v létě roku 1968, je dodnes působivé, zábavné a především myšlenkově bohaté. Jdeme za tím, kdo nás populisticky krmí hezkými řečmi? Chceme žít v závětří, aby se o nás někdo staral, zatímco my mu odevzdáme veškerou svou svobodnou vůli? To nejsou otázky, které by měly zajímat jen diváky před padesáti lety… (Česká televize)
(více)Recenze (21)
možná jsem už až moc porevoluční dítě, možná jsem od toho čekal hrozně moc, ale úplně na 100% mě to neokouzlilo a přišlo mi to chvílemi až zbytečně zdlouhavý a humor trochu opakující se. Na druhou část už jsem se ani nedokázal soustředit. Ale i tak to je určitě kvalitní představení. Zítra jdu na předělávku katedry alternativní divadla DAMU Ubu Antikrist. Tak jsem zvědavý. :-) PS: Hovnajs je pro mě osobně možná až moc nesprostý (oproti originálnímu, tehdy dost pobuřujícímu Merde), chtělo by to něco tvrdšího! ()
Chceme místo dopravy, elektrické popravy... Jiří Krampol, zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na "Divadle národů" kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát ale i dnes naprosto ojedinělé. ()
Na Zábradlí jsem krále Libíčka, matku Málkovou a Čuřislava/Čurimíra Přeučila na vlastní oči (i uši) viděl (i slyšel - ano, musím zdůraznit). Nebyl jsem ještě dostatečně divácky zralý, ale hra a podání bylo tak neuvěřitelné, že jsem sílu pochopil i tak. Libíček byl bůh. Toho dne mu stačil snad jen Jan Přeučil. Ostatním včetně paní Málkové se omlouvám. Ta chybějicí hvězda není kvůli nim, ale kvůli mně samému, abych stvrdil odpor k lidským zmetkům v nás ve hře Alfreda Jarryho. ()
Bohužel mám s tímto divadelním kusem problém a vůbec mi nesedl, i když jsem se hodně snažil a absurdní humor miluju. Normálně mám taková minimalistické ztvárnění rád a ještě když to bylo docela dobře zahrané. Nezavrhuju, ale u mě neuspěl a víc než dvě hvězdy ze zásady nedám. [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Ačkoliv jsem Krále Ubu viděl už v několika verzích a tuto slavnou Grossmanovu inscenaci už podruhé, na chuť jsem mu stále nepřišel a už asi ani nepřijdu. Není to tedy inscenačním provedením, režií nebo hereckými výkony, ale hrou samotnou. Podobná absurdní dramata nejsou zrovna mým šálkem kávy, i když výjimky by se taky našly. Král Ubu k nim ale nepatří. Chápu ale, že ve své době v ní mohli diváci spatřovat spoustu narážek a jinotajů na tehdejší režim. Nehodnotím ale očima tehdejšího diváka, nýbrž svýma dnešníma. Pokud mě hra víceméně nudí od začátku do konce, nemohu jí dát více než dvě hvězdičky, ať si je kultovní jak chce. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (2)
- Jiří Krampol zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na „Divadle národů“, kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát, ale i dnes naprosto ojedinělé. (sator)
- Premiéra 16. 5. 1964 (předpremiéra 14. 5. 1964), Divadlo Na zábradlí (Praha). (NinadeL)
Reklama