Případ číslo 39

Podezřelá číslovka v názvu filmu může značit z diváckého pohledu leccos. Ne, tolik mrtvých opravdu tahle paranormální story nečítá, ale může to být počet leknutí, i když i to je přehnané, rozhodně je to však nejméně 39. minut z filmu, kdy divák bude v napětí a bude ho provázet permanentně mrazivý pocit. Renée Zellweger si dává delší hereckou pauzu, dokazuje však, že žádný žánr jí za aktivního herectví nečinil potíže. Bez problému ztvárnila sociální pracovnici Emily, která dostala do kompetence prověřit případ číslo 39. Ten se od těch předchozích 38 případů, které měla na starost, v mnohém podstatně liší. V jeho spisu se pojednává o desetileté holčičce Lilith, kterou mají její rodiče zanedbávat. Při bližší analýze to ale nejsou rodiče, jež představují pro svoji dceru hrozbu, když ji chtěli upéct v troubě. Hrozbou je Lilith, která je ztělesněním démona s paranormálními schopnostmi. Zhruba tohle se odehraje v první čtvrtině filmu. Divák správně vytuší, jak se věci mají. Očividná průhlednost příběhu, jakým směrem se bude ubírat dál, ale vůbec není na škodu. Režisérovi Christianu Alvartovi se totiž podařilo diváka navnadit na další dvě třetiny filmu, které se sice neobtěžují s žádným vysvětlováním původu Pekelnice, jeho hlavním cílem je diváka strašit. A světě pomrdej se, ono to vychází. A to Alvert není žádný specialista na horory a dělá hlavně do televizní tvorby. Jenže se mu podařilo odbourat nešvary televizních režisérů, většinu filmu není znát, že ho natočil někdo, kdo má s filmovým pojetím jen zanedbatelné zkušenosti. Rodiče Lilith putují do detenčního zařízení, dobrotivá Emily se vzdává případu a malou mrchu dostává načas do své péče, než se najdou pěstouni, chvíli je klid, pak Zlo udeří naplno. Film nasadí solidní tempo, vytasí šňůru lahůdkově a mnohdy i neotřele strašidelných scén. Démon se živí strachem svých obětí, vyvolává v nich úzkost prostřednictvím neexistujících vjemů, například vyvolá iluzi výtahu řítícího se nekontrolovatelně dolů, své sehrává i zazvonění telefonu. I přes hutnost děje se přece jen objeví sekvence, které by si žádaly vysvětlení, toho se však divák nedočká. Vzdálená reminiscence na spřízněný snímek "Orphan" se také objeví, ačkoliv ten podstatně více pracoval s reálnými prvky. Pokud se ale rádi bojíte, máte nutkavý pocit, že se vám u filmů strašení nedostává, chcete dobrou režii a kvalitní herce, sáhněte po tomhle případu i bez slušivé svěrací kazajky. 90% (03.09.2015)

Případ číslo 39 je mixem Kruhu, Stáhni mě do pekla, ... a dalších hororů. Z každého si film vzal trochu a vzniklo už dávno známé těsto po americkém stylu. Malá holčička není tím, kým se zdá být a hlavní představitelka okusí její hněv na vlastní kůži. Renée i Jodelle hrají celkem solidně, film doprovází stará známá, ale stále fungující děsivá hudba a celková atmosféra nebezpečně v průběhu filmu roste. Zkrátka film, který je sice klišé, ale svou funkci - vyděsit mě - splnil. (20.11.2010)

Překvapivě docela slušný thriller mírně srovnatelný s mrazivým "Orphanem". Zde je sice více nadřpirozena a celkově je film více hororovější (ne strašidelnější) ale podoba by určitě byla. Atmosféra je povedená a pár scén se také povedlo dobře vygradovat ale nepřesvědčivý herci, (Renée potěší v netradiční roli ale existuje řada hereček, které by to zvládly lépe a Jodelle Ferland dokáže být roztomilá ale v žádném případě ne děsivá) celková obyčejnost a přímočarost a řada nedostatků (chybí jákékoliv vysvětlení) z filmu dělají jen slušný průměr. (15.07.2010)

Solidní podívaná. Case 39 bude určitě často porovnáván s Orphanem. Oproti němu je hororovější, béčkovější a celkově slabší. Problém je hlavně ten, že v Orphanovi byla sympatická Vera Farmiga a démonický objev Isabelle Fuhrman, zde je střídavě sympatická (a to jako fakt, moje sympatie k hrdince se měnily co pět minut) Renée Zellweger a vyloženě nepřesvědčivá Jodelle Ferland. U samotného Alvarta je cítit talent, ale ještě má co zlepšovat. Z filmu mám takové smíšené pocity - z poctivého hororového zážitku jsem byl často vyrušován různými rozpačitými momenty, které se s železnou pravidelností a vytrvalostí objevují od začátku až do konce. Celkem by mě zajímalo, co se s filmem po ty tři roky, které uběhly od jeho natočení, dělo, protože v traileru je docela dost zajímavých záběrů, které v samotném filmu neuvidíme, a také asi dva záběry, které se mi do něj (vzhledem k ději) vůbec nehodí. (29.12.2009)

Smíchal jsem si Kruh a přidal esenci ze Silent Hillu (ne proto, že tam svini hraje stejná holčina) a dostal Případ 39. Kruh však disponuje skvělou atmosférou a Silent hill zase dynamičností. Zde na mě atmosféra vůbec nefungovala (Možná jsem viděl moc filmů jako je tenhle a prostě věděl co čekat. Možná je ale fakt mizerná) a dynamika na mě doléhala jenom v jednom momentě (bušení na zabarikádované dveře). Na druhou stranu ale musim povznést herecký výkony hlavních představitelek. U Renée se to ale tak nějak předpokládá, zatim co u Jodelle Ferland zase tolik ne. Slušná byla i kamera a hudba v několika momentech je taky docela dobrá (nevim kdo jí dělal, připomínala mi Silent Hill). Tak nějak si ale myslim, že Alvart vyšších cílů nedosáhne (zkrátka neni tak dobrej a nevypadá, že by bejt chtěl). (18.01.2010)