Hrdinové a zbabělci

Excelentní politické konverzační drama. Snímek vyniká a stojí především na propracovaném scénáři. Velmi podnětné, obsažné a úderné dialogy se zajímavými myšlenkami a neobtěžující mírou amerického patriotismu klasicky Hollywoodského "Bojuji za svou vlast" formátu. A přitom je vše zvládnuto tak, aby se v situaci orientoval i člověk, jehož politika nezajímá či se jí nijak hluboce nezaobírá. Kromě známé herecké elity mě ještě více zaujal Andrew Garfield a jeho postava. (05.02.2012)

Robert to má v hlavě srovnané, ale svého diváka zbytečně podceňuje. Slušně rozehraná trojexpozice rychle zkoumá hranice svých možností, když se na obzoru vynoří zkratky a zjednodušováky, zřejmě za účelem toho, aby problematika oslovila co nejvíc Tondů a Toniček. Afgánská vložka skřípe i bez vlajících hvězd a pruhů, rozhovory mezi kvartetem stěn a čtyřma očima postrádají širší měřítko, nový pohled a dost možná i pointu, která by je učinila něčím víc, než jen návnadou pro případnou politickou diskuzi po filmu. Jako důkaz o tom, že Američané jsou nespokojeni s tím, kam jejich parník směřuje, možná dostatečně výmluvné, jako pokus o stržení kormidla nebo osvětlení proč se tak děje a komu za to děkovat naopak dost nepřesvědčivé. Mám pocit, že Robert ví co by chtěl říct, akorát se mu nechce to říct dostatečně nahlas. Za pár podnětných okamžiků a dobře hrajících šest duší sázím průměr, v mých očích ale patřičně šedivý. Zkusí to po Redfordovi někdo další? Doufejme... (50%) (12.11.2007)

„Prečo mi nepoviete radšej o jednotkároch?“ – „Pretože si ich nepamätám.“ Robert Redford je múdry fešák, fanúšik nezávislého filmu, fanúšik silných žien, majiteľ pevného zadku (obtiahnutého čo najtesnejšími riflami), štandardne veľký narcis a politicky zapálený starý vlk, ktorý vie, čo číta, čo pozerá a o čom rozpráva. Hrdinovia a zbabelci sú vydarený počin. Posledný raz som bol takýto napätý u "dialógového" filmu v prípade 12 rozhnevaných mužov a 13 dní. Redford je inteligentný a tichý profesionál, ktorý si váži názor diváka. Akože nie je to nejaký "veľkofilm" alebo čo, ale mňa to proste bavilo. Navyše som Hrdinov a zbabelcov videl tesne po mojom odchode do Leicestru, takže pár bodov k dobru za nostalgiu. 70% (08.03.2008)

Hernajs, z tohohle filmu jsem byl zatraceně spokojej. Žádné moralizování, až překvapivě chytrý scénář, ve kterém dialogy nepůsobí vykonstruovaně a sedí k postavám. Opravdu výborně je napsaný Cruisův senátor Irving. Když mluví užívá obraty a způsob argumentace, jaké skutečně politici užívají (připoměl mi takového 10x chytřejšího Topolánka - zdravím Civala, ani já se tomu nevyhnul :)). Když obhajuje politickou linii, vybavuje se mi téma pro naši republiku značně aktuální. Zároveň oceňuju, že divák má možnost pochopení pozice, ve které se nachází. On (a jeho prezident), když už se dostal svými tahy tam, kde je, si skutečně nemůže dovolit prohrát a musí pokračovat za každou cenu. I rozhovor proferora se studentem není překvapivě prázdné mentorství, ale úvaha o vztahu občana k politice. Příběh dvou vojáků bojujících po vzoru občanů řeckých měst kromě Talibanu boj o vlastní zapojení se je sice trochu schématický, vůbec to ale nevadí. Záběr filmu tedy jde daleko hlouběji, než jen současná geopoliticá situace. Neměl by uniknout nikomu, kdo se zabývá úvahami občan - společnost - stát. (19.11.2007)

Tři jednoduché dialogy stačí Redfordovi k tomu, aby do nás 90 minut hustil více či méně pravdivé názory na politiku a život. Neříkám, že jsem mu to sežral, jenom říkám, že jsem se nestihl nudit a nadávat celou stopáž na vykonstruovanost. Kdyby nebylo patetických momentů jako zvážnění hudby při první zmíňce o jedenáctém září nebo zavěrečné "hrobové poetiky", mohl to být konečně přesvědčivý politický snímek. Takhle je to za rozporuplných 70%. (25.11.2007)