Zobani

České drama z vojenského prostředí, kde je naplno zobrazena šikana nováčků ze strany mazáků a jejich nadřízených. Snímek se odehrává v nejmenovaných kasárnách v 70. letech, kam právě přišli nováčci a záhy se seznamují s podmínkami, v nichž musí sloužit vlasti. Četař Konečný (M. Etzler) a jeho pravá ruka agresivní svobodník Třetina (P. Halberstadt), oba psychicky narušení jedinci, se vyžívají v nechutném a primitivním ponižování svěřených vojínů a svou autoritu upevňují fyzickým bitím a zastrašováním. Stížnosti nebohých vojínů směrem ke Konečnému nadřízenému I. Barešovi jsou neúspěšné, neboť velitel nechce vystoupit proti svým lidem a také je mu jasné, že by to byl i jeho konec. Mezi nováčky dokážeme rozlišit čtyři výrazné osoby: intelektuál a knihovník vojín Cejnar (M. Bumbálek), submisivní vojín Matula romské národnosti, odbojný a nebojácný vojín Adam (T. Sagher) a fyzicky disponovaný, i mezi utlačovateli respekt budící řezník neznámého jména. Po fyzické likvidaci Adama a svalovce, jediných vojínů, kteří si nenechali líbit šikanu a ponižování, jsou ostatní nováčci nejednotní, slabí a trýznitelé mohou rozpoutat pravé peklo, v němž se ocitají především inteligentní Cejnar s Romem Matulou. Snímek J. Vanýska obsahuje mnoho mrazivých scén, jež jsou horší, než si divák vůbec dovede představit. Děsivé drama vrcholí bezhlavým útěkem nesourodé dvojice nováčků z kasáren, neboť cokoli bylo lepší, než tam zůstat, spíše divím, že se o útěk nepokusili už mnohem dříve. Zobani jsou v každém případě dechberoucím snímkem, jenž ukázal, co všechno dokáže člověk vydržet a současně, že míra lidského ponižování má jistou mez, která už nejde překročit. Je to také obžaloba někdejšího vojenského systému, kdy dohled nad nováčky měli primitivní všehoschopní agresoři s neomezenou mocí. Vanýskovým filmem a jeho otřesnou autentičností jsem byl šokován a otřesen a po zásluze uděluji plný počet hvězd. (27.05.2022)

Tento snímek jsem poprvé viděl možná dokonce v TV premiéře někdy v sedmi letech a strašně jsem se pak bál že budu muset na vojnu, kde bych se svou submisivní pacifickou povahou jistě strádal, naštěstí došlo k profesionalizaci armády a už se mě povolávák netýkal, přesto ve mě dodnes zanechal velký dojem a vždy když Zobany vidím, jsem užaslý hereckými výkony a mírou nedůstojnosti. Beze sporu jeden z nejlepších polistopadových televizních snímků které tu vznikly! (19.12.2022)

Hodně tvrdý film popisující jeden z nejdrsnějších případů šikany v čs. armádě, kdy po osmašedesátém bylo u některých útvarů málo režimně spolehlivých důstojníků. A podle toho to taky někde vypadalo... Děj filmu se však odehrává později, natáčen byl na jihomoravské základně Pohraniční stráže “Devět mlýnů” u Hnanic na Znojemsku, kousek od známé vinice Šobes v Podyjí. Když jsem fím viděl poprvé, připravoval jsem se k odvodu a pocity po shlédnutí filmu nebyly úplně nejlepší. Trošku jiná káva než většina naší vojenské produkce (Copak je to za vojáka, Chlapci a chlapi). Závěr mi přišel poměrně nerealistický, takovéhle hrátky by PS ve svém revíru nikdy nestrpěla, ale snižovat hodnocení nebudu, ten film si pamatuji dodnes a pocity z něj mne nepřešly ani po opakovaných shlédnutích. Mrazivě přesný Etzler. (29.03.2021)

Já jsem podobnou šikanu nikdy nezažil, takže nemůžu soudit. Nicméně bych to ani nechtěl. Jinak je ale tenhle televizní kousek na naše poměry celkem dobře natočený a zahraný. Některé momenty měli silnou atmosféru, jiné byli poněkud mdlé, občas to vzbuzovalo nedůvěru, ale Miroslav Etzler zahrál toho zmrda opravdu dobře. Takovou svini potkat v reálném životě, tak ho asi s vypětím všech sil sejmu. Po dramatické stránce to ale nemělo chybu, jako celek to pár nedostatků mělo, ale i tak lehce nadprůměrná záležitost. (09.06.2021)

V naší krásné malé zemi se natočilo několik filmů a seriálů z vojenského prostředí, které se nechají zařadit do tří kategorií. První jsou hořké komedie o vojně za Čepičky ("Tankový prapor", "Černí baroni"), dále oddechové komedie, které mají vojenskou zápletku spíše na okraj ("Copak je to za vojáka?", "Otec neznámý") a pak socialistické agitky ("Dneska večer všechno skončí"). Výjimku tvoří muzikály "Kdyby tisíc klarinetů", "Bylo nás deset" a film "Zobani". Tolik k úvodu, nyní se už zaměřím pouze a jen na poslední jmenovaný. "Zobani" nejsou vůbec komedií a už vůbec agitkou. Je to docela drsný psychothriller s hutnou atmosférou o vojenské šikaně. Zprvu jsem k němu přistupoval s rozpaky, ale mazácké ántré mě strhlo a nepustilo do konce. Film opravdu ani na vteřinu nenudí a pořád se něco děje (no, někdo někoho mlátí či buzeruje). Ukazuje stinnou stránku lidově demokratické armády, ovšem může se zároveň odehrát někde jinde, ovšem všude tam, kde se velení chopí zlí debilové (příběh se odehrává v roce 1968, krátce po invazi Sovětských vojsk, důstojníci jsou propuštěni, protože nepodepsali souhlas o vstupu armád VS a vedení se ujímá banda mazáků, vedená četařem Konečným). Samozřejmě, pár výtek k filmu také mám, hlavně ze strany hereckého obsazení. Zatímco mazáci jsou opravdová, charismatická, odporná a skvěle zahraná hovada, zobani jsou nevýrazní a toporní. Miroslav Etzler byl přímo geniální a jedná se možná o jeho nejlepší roli. Jeho slizký a sadistický četař Konečný je jedním z nejodpornějších záporáků, které jsem kdy ve filmu viděl. Oproti němu je seržant Hartman z "Olověné vesty" hodný strejda. Scénář je skvělý, i když obsahuje pár děr (mazáci zavraždí Banýra a víc se o něm nikdo nezmíní, proč si nakonec Konečný nevzal samopal a šel proti Cejnarovi s holýma rukama), ale zbytek tyto drobné nedostatky přehluší. Nikdo není dokonalý a dokonalým filmem nejsou ani "Zobani", inscenace Brněnské televize od režiséra Jiřího Vanýska. Ovšem díky svojí atmosféře, (některým) skvělým hereckým výkonům a poměrně drsnému otevřenému konci (snad jediný vojenský film natočený u nás, kdy se v závěru nejde z vojny domů) mě tento za pár kaček a s nepříliš známými herci natočený TV film přilepil na 90 minut k obrazovce. (30.04.2008)