Austrálie

Na to, že jde o Luhrmana, tak je to trochu zklamání, ale ne tak "monumentální", jak by se mohlo z některých komentů zdát. Mě de facto iritovalo pouze to, že ten film končil několikrát, poprvé už zhruba v polovině děje a pak asi ještě 2x, než došlo ke skutečnému konci. Musím vyzdvihnout pár silných momentů a solidní herecké výkony, i když vztahy hlavních postav se daly rozpracovat lépe a podrobněji (ale to už by pak bylo skoro na seriál). Každopádně hodně solidních 75%. (14.01.2013)

Mám rád Austráliu ako krajinu. Je to pozoruhodný kus sveta a mám rád aj austrálske filmy. Film Austrália chcel byť epickým vysokorozpočtovým megatrhákom o láske a akcii á la Titanic, má skoro tri hodiny, stál 130 miliónov a disponuje na prvý pohľad bombastickým kastingom (nevraviac o renomovanom režisérovi, ktorý natočil jeden z najlepších filmov roka 2001). Ale nakoniec v mojich očiach dopadol ešte horšie, ako Pearl Harbor (ktorý sa svojho času snažil o to isté). Hlavne – ten scenár je strašný. Po originalite v ňom nenájdete ani stopu. Všetko ste už niekde videli – postavy, motívy, zvraty. A oveľa lepšie spracované. V neposlednom rade je to gýč (čo by teoreticky nevadilo, ak by to bol DOBRE spracovaný gýč), humorné scény nie sú vtipné a dojemné scény vás zanechajú chladnými. Nefungujú ani postavy – Hugh Jackman a Nicole Kidman vedia byť fajn, niekedy veľmi fajn, ale ak majú nešťastne napísané roly, tak nie. A tu ich majú napísané tak blbo, až sú kvôli tomu nesympatickí. Čo nie je dobre. Vlastne je to zle. Veľmi zle. Vizuálna stránka OK, ale že by som si z nej sadol na zadok sa povedať nedá. Po dramaturgickej stránke je to hrozne divné, až to vyrušuje: rozprávacom je najnepravdepodobnejšia postava príbehu, najlepšia záporná postava je zavraždená takmer mimo záber a na jej miesto uprostred filmu (!) zasadne nová (úplne nezaujímavá), Jackman s Kidman sa správajú ako nevyzretí puberťáci a postavy prijímajú informácie o smrti iných postáv štýlom „to je škoda, že už nemáte čokoládovú zmrzlinu, ale tak dám si aj vanilkovú, čo už“. Vrcholom je akčné  finále, ktoré malo byť veľkolepé, ale pôsobí dojmom, že bolo dodatočne a nasilu prilepené k pôvodnému koncu, ktorý bol komornejší, čo sa producentom nepáčilo a tak rozkázali natočiť nové finále... ktoré je bohužiaľ mdlé, miestami až útrpné (puška). Myslel som, že situáciu zachráni špecifická austrálska poetická mysterióznosť (ehm). Mýlil som sa. (09.05.2021)

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

AUSTRÁLIE je film o příbězích, snech a dalekých končinách... a především o vyprávění. Baz Luhrman zakončil svou trilogii "červené opony" a započal "epickou trilogii", v jejímž prvním díle - AUSTRÁLII - nehledá svébytný jazyk (tanec, Shakespearovy verše, zpěv) k postmodernímu uchopení, nýbrž důsledně a okázale vzdává poctu filmům a žánrům (!) klasického Hollywoodu. Stylistické postupy let 40. a 70. se zde překvapivě netřou a nepůsobí rušivě, protože je "spojuje" zesílená kontinuita a vyprávění je uzpůsobeno optice mladého domorodého chlapce a s jehož několika zakončeními a žánrovými přechody budou mít problém ti, kteří potřebují za klasickým Hollywoodem krasosmutnit ve vzpomínkách jako Rose v TITANICU, ale už ne ti, kteří screwballově-westernově-melodramaticko-válečné příběhy chtějí prožít a dále o nich a jejich postavách vyprávět. Problematicky přijimají poslední půlhodinu lidé, kteří si neuvědomují, že pojednává o oslabení vyprávění, protože jednotlivé přípěhy a sny postav jsou spřetrhány a epická pastiš se zasazuje do historicky zlomového období, protože teď se vypráví především o Austrálii. Film roku a 165-minutový orgasmus, o kterém platí to stejné co o INDIANA JONESOVI A KRÁLOVSTVÍ KŘIŠŤÁLOVÉ LEBKY: nelze nemilovat film, který miluje jiné filmy a vyprávění. Jedná se totiž přesně o ten typ podívané, kvůli které jsem si zamiloval pohyblivé obrázky, které si zaslouží velké plátno a kvůli kterým chodím do kina. 10/10. (25.12.2008)

70%. Velký příběh neudělá jen jeho velikost. Romantiku umí Baz stále krásně načančat, tentokrát ale její srdce tak hlasitě nepulzuje. Všechno je to až příliš vykalkulované, okázalé, strojené (i to definitivní vyrovnání se záporákem je spíš uměle nastrčeno), což by ani tak nevadilo v klasicky zkonstruovaném velkofilmu, u pocty klasickým hollywoodským melodramatům, která se nebere stoprocentně vážně a zároveň se pokouší minimálně o pět emocionálních vrcholů, to ale vadí... a Austrálie přinejmenším zadrhává. Obrazy jsou krásné, Nicole půvabná a Hugh Jackman tak sexy, že i já jsem chtěl zběhnout k homosexuálům. Z hlavy ale tenhle monument vyprchá nepříjemně rychle. Dokonce rychleji než naštvání z dementní digitální akce na útesu. Austrálie je kolos s mnoha dějovými vrstvami, s hustým předivem motivů a inspirací. Král postmoderny v něm má neomezené možnosti, protože lavírování mezi kýčem a vážným eposem, mezi stylizovanou pohádkou a poctou všem velkým filmovým vyprávěním, mezi dětským vyprávěním a historickou reflexí - a tak dál a dál - mu dovoluje v podstatě cokoliv. Ta okatá snaha vytesat velké dílo "bez hranic" ale Austrálii spíš škodí. Její dynamo by neutáhlo mnohem "menší" příběh. A čerpání z Čaroděje ze země Oz je možná řešeno elegantně, ale stejně tak i prvoplánově: Ta písnička by omámila v jakémkoliv filmu. (19.12.2008)