Neuvěřitelný život rockera Coxe

"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/05/kung-fu-dewey-cox-zkrocena-hora-12-opic.html (18.02.2013)

Veľmi dlho som sa rozhodoval čo mám dať. Rozhodovanie medzi troma alebo štyrmi *. Nakoniec som sa rozhodol pre tri, ale nie preto že by to bol zlý film. Appatow opäť dokázal že jeho komédie - 40 old virgin, knocked up, superbad, forgetting sarah marshall sú jednoducho svojské a výnimočné. Sú to filmy pri ktorým stačí len vypnúť a vy sa necháte unášať príbehom ktorý síce trocha haspruje ale inak je to kráľovská zábava. V tomto prípade sa jedná tiež o kvalitný scénar. Scény s presleym , the beatles, patrickom duffym a tak isto súboj na mačeti alebo posledných 15 minút sú neskutočne dobrých a s tých scén sa vyťažilo maximum a je to vidieť. Reilly si svoju úlohu vychutnáva a musím priznať že jeho Dewey bol sympatický a jeho napodobňovanie Johnyho casha - tým že neustále rozbíjal umyvadlá bolo fantastické. Jediné čo mi vadilo bolo to že je to paródia. im not there, walk the line, ray. Je to tam strašne vidieť a vzhľadom že nemám moc rád paródie lebo originál je originál a plus preto lebo nevidím zmysel v životopisných filmoch o umelcoch kde s uvedených parodovaných filmov najviac vynika im not there a to ani nie je životopis. Celkovo to ale chrlí originalitou a je veľmi príjemné že dewey nahral pár pesničiek a že sú naozaj počúvateľné a keby sa jednalo o skutočnú postavu povedal by som si " wow no toto" takto je to opäť skvelá komédia, ktorá vás rozosmeje, nebudete na nič myslieť a plus s peknými pesničkami, odhalenými prsiamy a jedným odhaleným vtákom a animovanou sekvenciou s the beatles. Ale s princípu, kvôli tomu parodovaniu. Appatow dokáže byť totiž originálny a tu sú tie odkazy až príliš okaté. (16.09.2008)

Kdyby byl Dewey Cox skutečným muzikantem, jeho hudbu bych poslouchal nejspíše hodně často. S texty, hudbou a celkově s písněmi si tvůrci dali záležet paradoxně nejvíc. Je to trochu škoda, protože některé fórky nedosáhnou ani na metu průměrnosti a pár scén vyzní do ztracena (připomínky si nechte pro sebe, viděl jsem director's cut), ještěže krom hudby je tu překvapivě obstojný John C. Reilly, kterého bych si v podobné roli předtím představit nedokázal a chytrý humor, díky kterému se u mě Apatow (po 40 let panic) posunul zase trošku výše. Pár vkusných cameo roliček potěšilo, masochistická erotická scéna pobavila a Jenna Fischer okouzlila. Na film s tak nízkým hodnocením jsem se neskutečně bavil a nemůžu hodnotit jinak. (30.03.2009)

Apatow naozaj dokaze natocit inteligetne zbuchnute suber zle fekalne komedie. Po pravde, suche, akademicke, zivotopisne hudobne filmy si parodiu zasluzia. Hudobne zivotopisy sa tocia inac, taky B. Tavernier by okolo polnoci o tom vedel niecopovedat. Podstata zivota neskvie v polodokumentarnom zacyhteni celej jeho dlzky a krakych okamzikoch podstaty. Takze vdaka tomu nepochopeniu ma Apatow a spol kopu materialu pre svoj degradujuci obdiv americkej muzike. (18.05.2008)

Úžasná parodie utahující si snad ze všech hudebních klišé. Problém v dětství, jeden song, který se stal slavný přes noc, okamžité získání fanoušků, přístup k drogám, život na cestách doprovázen drogami, mejdany, pokus o megalomanský masterpiece, tvůrčí krize, rozpad kapely a na stará kolena pochopení toho, o čem ten život je. Navíc Jack White v roli Elvise! Od teď budu projevovat svůj vztek vytrháváním umyvadel ze zdi! (01.03.2012)