Neuvěřitelný život rockera Coxe

Veľmi dlho som sa rozhodoval čo mám dať. Rozhodovanie medzi troma alebo štyrmi *. Nakoniec som sa rozhodol pre tri, ale nie preto že by to bol zlý film. Appatow opäť dokázal že jeho komédie - 40 old virgin, knocked up, superbad, forgetting sarah marshall sú jednoducho svojské a výnimočné. Sú to filmy pri ktorým stačí len vypnúť a vy sa necháte unášať príbehom ktorý síce trocha haspruje ale inak je to kráľovská zábava. V tomto prípade sa jedná tiež o kvalitný scénar. Scény s presleym , the beatles, patrickom duffym a tak isto súboj na mačeti alebo posledných 15 minút sú neskutočne dobrých a s tých scén sa vyťažilo maximum a je to vidieť. Reilly si svoju úlohu vychutnáva a musím priznať že jeho Dewey bol sympatický a jeho napodobňovanie Johnyho casha - tým že neustále rozbíjal umyvadlá bolo fantastické. Jediné čo mi vadilo bolo to že je to paródia. im not there, walk the line, ray. Je to tam strašne vidieť a vzhľadom že nemám moc rád paródie lebo originál je originál a plus preto lebo nevidím zmysel v životopisných filmoch o umelcoch kde s uvedených parodovaných filmov najviac vynika im not there a to ani nie je životopis. Celkovo to ale chrlí originalitou a je veľmi príjemné že dewey nahral pár pesničiek a že sú naozaj počúvateľné a keby sa jednalo o skutočnú postavu povedal by som si " wow no toto" takto je to opäť skvelá komédia, ktorá vás rozosmeje, nebudete na nič myslieť a plus s peknými pesničkami, odhalenými prsiamy a jedným odhaleným vtákom a animovanou sekvenciou s the beatles. Ale s princípu, kvôli tomu parodovaniu. Appatow dokáže byť totiž originálny a tu sú tie odkazy až príliš okaté. (16.09.2008)

"Je to Ďáblova hudba." Hudba hvězdného Deweyho Coxe zabíjí, nejbližší ho nemají rádi, ale on stále věří, že vězení a detox ho změní. Ač Dewey Cox nikdy neexistoval, tak životopisný film o něm obsahuje moc fajn muziku a jeho největší výhodou je, že se, na rozdíl od seriózních počinů, ani na chvíli nebere vážně. John C. Reilly, se svou dvaačtyřicetiletou vizáží, neváhá tvrdit, že je mu 14 či 71 let, pěje vše od akustických protestsongů po punk, a když má čas, tak si zamedituje s prapodivnou kapelou zvanou Beatles. Já se přitom zkrátka bavil a tak mohu tento snímek doporučit každému, kdo dokáže unést skutečnost, že ani při hudebníkových depresích nedostane drama šanci konkurovat slzám smíchu. (15.07.2012)

Tak v tomto případě jsem se o daleko lepší zábavu a vůbec celkový požitek z filmu připravil vlastní vinou, neboť koukat na parodii něčeho, co jsem neviděl, není prostě úplně moc vychytané a dvakrát chytré. Walk the Line je tím hlavním zesměšňovaným filmem a má neznalost originálu způsobila to, že jsem se bavil tak napůl. Spousta fórů bylo sice i tak velice vtipných a především fungujících, ovšem stejná porce mi jich zase až tak úderná a zábavná nepřišla, ovšem ty všechny možná docením až po shlédnutí zmiňovaného Walk the Line, ovšem možná také ne. Každopádně, na to, že jde o snímek z dílny Judda Apatowa, přišlo mi to celé dost strnulé, s minimem opravdu výrazných scén (ikdyž tu závěrečnou s hovnem si budu pamatovat hoooodně dlouho 8D!!!) a navíc bych to rozhodně tedy nepovažoval ani za čistokrevnou parodii, neboť krom několika opravdu typicky šílených gagů na konkrétní momenty z jiných snímků si tento film na ryzí parodii razí až příliš svou vlastní cestu, sice hodně bláznivou a ne zcela korektní, ale pořád svou, kdy se drží vlastní linie, má své originální postavy, svůj příběh a hlavně spoustu svých vlastních nápadů. Nicméně, největší zásluhu na celkové zábavnosti má jistě hlavní hrdina v podání Johna C. Reillyho, který tu opět dokazuje, že je jedním z mála herců, kteří dokážou perfektně ztvárnit jak totálního magora v ulítlé komedii, tak sebenáročnější postavu v oceňovaném dramatu, je prostě skvělý. A zde si roli Deweyho Coxe fakt náramně užívá a tento film je skutečně právě jeho. Jinak mě samozřejmě film pobavil po hudební stránce, má švih, je stylová, prostě je fajn. Neuvěřitelný život rockera Coxe je zkrátka ,,skoroparodie", tu zábavná velmi, tu méně, občas vůbec, jako celek ale drží pohromadě v pohodě, nuda u něj nehrozí, takže jednoduše zábavný, nenáročný průměr. (02.12.2012)

Chvílema až trapně doslovný ve stylu Ferrelových věcí (jsem Deweyho dvanáctiletá přítelkyně), což by mě asi nakonec bavilo víc, ale nevím, jestli by to utáhlo celej film....a proto po většinu stopáže jen klasická parodie na hudební životopisy. Když byste vzali Walk the line a vyhnali ho do absurdna, dostanete Deweyho Coxe. Takže jestli jste fanoušky hudebních životopisů a cíleně trapně doslovných parodií, tak si to dejte....jinak je to víceméně ztráta času. Dva a půl rozpůleného bratra, tedy čistý průměr. PS: Ale Walk Hard je hitovka. (02.05.2023)

Chchch, tohle si dělá prdel snad z každýho hudebního stylu nebo největších hudebních legend. Nejlepší píseň - dvojsmyslná Let's Duet, chchch, u toho jsem fakt chrstal smíchy a to se mi často nestává. Dokud hrál blues, bylo to super, ale to country.... pár teček.... Ale jinak už jsem se dlouho tak dobře nezasmál, protože některý fóry měly fakt nápad a pointu. Třeba hustá narážka na punk. Nebo protest song ala Bob Dylan na podporu midget lidí, chch, super slova, chch. Zkoušel sis to někdy dělat rukou ducha? "Believe me, you don't want to be part of this shit." (16.04.2008)