Mládí v hajzlu

Předlohu jsem nečetl, ale vím, že to je celkem chytrá prdel, takže jsem se na filmové zpracování docela těšil. Snímek jako takový je ale jenom ubohým pokusem o laciné fóry, který člověk prozívá a i přes skromnou stopáž se často prosebně obrací na hodiny, aby sebou trošku hnuly. Výsledek - zbytečná nevtipná sračka. 40% (26.04.2017)

Předlohu jsem četl v dobách mládí a masturbalin nezralých, takže mě nijak zvláště nešokovalo, když mi film neříkal ani zbla. Pak jsem však vymetl pavučiny ze spodních poliček knihovny a nakoukl do dávno čteného - a ejhle, furt mě to baví, problém bude jinde. Tvůrcovstvo to posralo až do výše Eiffelovy věže. Hvězdu přihazuji za Maru, kterou bych poměrně sadisticky přefiknul, aby měla o čem brečet. (21.05.2012)

Něco mezi Prcičkama a Klubem rváčů.... Telecí léta, trapas střídá trapas, hormony se bouří a Michael Cera konečně (pravda, jen chvílemi) hraje i něco trochu jiného, i když jeho štěněcího výrazu si samosebou opět užijeme do sytosti. Tragikomedie jménem DOSPÍVÁNÍ je zákonitě převelice vděčným tématem a zpracováno už bylo tolikrát (a lépe), že za pár let si na filmovou podobu YOUTH IN REVOLT asi nikdo nevzpomene. Což je docela škoda, protože mně to přišlo takové mile nezávislé, (ne)přiměřeně klukovsky ulítlé a vlastně ze života :-) A hrdinovo alter ego navíc vypadá jak Nate Mendel z Foo Fighters, no posuďtě sami. (15.11.2010)

Knižní předlohu jsem sice nikdy zvlášť nežral a četl jsem jenom kousek. Už z toho kousku mi ale bylo jasné, že tohle se bude do filmu převádět jen těžko. A Miguel Arteta to potvrdil. Několik vtipných situací se tu sice najde a některé vedlejší postavy jsou vážně vtipné. Vtipnosti předlohy se to ale vůbec nevyrovná. Navíc tomu chybí tempo, takže se to celé docela vleče, což je u každé komedie automaticky problém. A ani Michael Cera se sem moc dvakrát nehodí. Fanoušky knížek tak čeká zklamání, ostatní komedie na jedno podívání. (23.05.2010)

Nemá smysl chodit kolem horké kaše - to, do čeho mnozí vkládali naděje, se nepovedlo. Abyste mohli posoudit, zda je pro vás mé hodnocení filmu relevantní nebo ne, chtě nechtě se musím nejdřív vyjádřit k předloze. Ke knize Mládí v hajzlu jsem se před lety dostal víceméně náhodou, když jsem pracoval v knihkupectví a zatímco zákazníci nechodili, četl jsem různé knihy, které bych si nekoupil, abych zjistil, zda to není chyba. Nesmírně mě překvapilo, že to, co vypadá jen jako nějaké jednorázové čtivo do vlaku, je nesmírně vtipná a důmyslně vymyšlená sága, která dává všem těm upoceným Adrianům Moleům a Jonahům Blackům na frak inteligencí, smyslem pro zkratku a vodopádem slovních i situačních gagů. O tom, zda je to vhodná látka pro film, nejsem přesvědčen. Většina věcí, které vás v knize rozchechtají, je vtipná proto, že je vnímáte očima Nicka Twispa. Osobnost každé vedlejší postavy jeho života je zredukována do karikatury, která má zvýrazněné jen ty rysy, jež do vypravěčova života zasahují. Teoreticky to lze dodržet i ve filmu (dobrým příkladem mohou být bizarní postavičky v Orange County nebo Napoleon Dynamit)... Samotný Nick Twisp je podle mě oblíbený ne proto, že je "typický puberťák" a proto se s ním čtenář dokáže ztotožnit - to je samozřejmý předpoklad, ne výsada těchto knih; ale pro to, čím je atypický. Pro tu svou ďábelskou prohnanost z rodu Černých zmijí, pro své mimořádné kombinační schopnosti, díky nimž manipuluje s tolika lidmi a neztratí přehled ani o tom, pod jakou identitou právě tahá za provázky. Film je úplným opozitem všeho, co jsem napsal. Děj redukuje na obvyklá tři dějství, z nichž první zběžně načtrne Nickovo zázemí a dále se věnuje jeho seznámení s pozérskou Sheeni. Tato první část působí jako mimořádně nudná epizoda Dawsonova světa, kde dvě hlavní postavy mluví skuhravým polohlasem a tváří se, jako by jim uletěly včely. Po jejich odloučení nastane oproti knihám značný skok v ději a na okamžik se zdá, že by film mohl konečně nabrat tempo. Nick se rozdvojí - jeho rebelantské druhé já jménem Francois je ďábelským našeptavačem toho ťunti s vizáží a hlasem Stana Laurela, kterého do té chvíle sledujeme a nepoznáváme. Jenže to je zase jen dočasné řešení a i když je Francois jedinou (čtete dobře, jedinou) postavou ve filmu, která tu a tam svou jízlivostí připomene humor předlohy, jeho další využití v ději se dá těžko nazvat dobrým řešením, jak do filmu převést vtip autorského vyprávění. Aniž by se dohromady stalo něco důležitého, v půlce filmu jsme ve druhé knize, vidíme z ní zhruba tři nebo čtyři scény, které jsou neuvěřitelně natahované a bezúčelné a v závěru dojde i na Nickovo třetí alter ego - Carlotu - která se tam objeví v duchu přístupu "ať už to máme všechno z krku a můžeme jít točit něco jiného". Celkově je to jednohvězdičkový, užvaněný "rádobynezávislý" film zcela bez situačního humoru a s minimem účinného slovního, který činí jakžtakž snesitelným, "třetinově dobrým" filmem jen Michael Cera. Je mi líto. 40% (11.01.2010)