Melissa P.

Zvláštní film, jako celek to na mě nijak zvlášť nezapůsobilo, ale mělo to pár "chviliček" a nemyslím tím ty sexuální, které mě dokázaly opravdu zaujmout jako třeba krásně vykreslený vztah mezi empatickou a mnohé chápající babčou Geraldine Chaplin s hlavní hrdinkou v podání nádherné Marie Valverde. Na nich dvou vlastně celý film stál a obě své role odehrály výborně, hlavně Maria tuto ne zrovna lehkou roli zvládla bravurně.....škoda, že se toto zajímavé téma nedočkalo lepšího scénáře. (22.09.2014)

Filmová adaptace skandální novely "100 colpi di spazzola prima di andare a dormire" mladé italské spisovatelky Melissy Panarello (alias Melissy P.) mě ani po druhém zhlédnutí neoslovila. Ostatně domnívám se, že problém už je v samotné předloze - Melissa Panarello ji vydala v 19 letech a formou deníku se v ní otevřeně vyznává ze svých sexuálních zkušeností. Což sice v autorčině rodné Sicílii zapůsobilo jako skandál, knihomol ze západní Evropy však nad takovou knihou musí zívnout nudou. Lze dnes proboha ještě napsat knihu o sexu, aby to někoho šokovalo? Vše, co se v knize (a filmu) odehrává, nijak nevybočuje z rámce klasické pornoprodukce či ženských erotických fantazií. A že je hrdince "jen" 14? Ech, najděte si někde, kolik bylo Shakespearově Julii nebo Nabokovově Lolitě. Ten film stojí a padá na výkonu talentované Maríe Valverde, která je zde okouzlující, jak jen může být. Bezpochyby je to zajímavá role a herečka si ji užila, film samotný ale za mnoho bohužel nestojí (a ostatně samotná Melissa Panarello s ním taky nebyla dvakrát spokojená - snad proto, že její kniha byla více explicitnější v popisu extrémních sexuálních scén). Celý ten film mi přišel strašně povrchní co do psychologie postav i zdůvodnění jejich motivace. V některých momentech se dokonce blíží až jakési telenovelové prostoduchosti či harlekýnovskému kýči, podobně jako jiný rádoby šokující snímek "Deník nymfomanky" z r. 2008. Film trpí i absencí výraznějšího děje a celkově ho hodnotím jako strašně slabý, celé je to takové nemastné neslané a prostě nijaké. Ke srovnání s Melissou P. mě napadá tematicky podobný celovečerní debut "Smrt panen" Sofie Coppolové z r. 1999, který se rovněž snaží nahlédnout do mysli dospívajících dívek. Daří se mu to ale pronikavěji a osobně mě zasáhl nesrovnatelně víc - Melissa P. je jen takové příjemné polechtání, které po většinu stopáže nudí a jako divák si z ní neodnesu víc než vzpomínku na tělesné půvaby představitelky hlavní role. (05.11.2011)

Po nadějném začátku film sklouzne do bahna. "Neuvěřitelně riskantní sexuální dobrodružství" se skládají z několika akcí, kdy Melissa bůhví proč kývne na nabídku, končící jejím ponížením. Kromě pochváleného začátku už dál chybí erotika, jakýkoliv hlubší popis vztahu s matkou nebo kýmkoliv dalším, zápisky z deníčku vypadají jak zeď za Zetorem po nájezdu opilých sprejerů. Některé záběry vypadají jak scény z telenovely desetiprocentního hodnocení, a nemůže za to jenom kamera (zvláštní je, že většina filmu je nasnímaná spíš dobře). Pokud chcete šokující film, bude vám stačit první scéna u bazénu (ale erotiky se v ní nedočkáte). (18.10.2013)

Film je úprimný a dokonca nemilosrdný vo svojom prístupe k súčasnej sexualite tínedžerov vo všeobecnosti, a najmä k sexualite Melissy. Vidíme jej silný nehanebný silný sexepíl, ktorý nedokáže zladiť s jej túžbou byť milovaná a rešpektovaná ako žena mužom. Snaží sa pochopiť dôležitosť prijatia sociálnych hraníc a neustúpiť tlaku rovesníkov, aby zapadla do skupiny, čo je typický problém tínedžerov. Melissino prebudenie je cestou bolesti aj rozkoše, no zavedie ju na veľmi temné miesta, v scénach, ktoré môžu byť pre diváka znepokojujúce. 7,5/10 (27.01.2022)

Poněkud rozporuplné drama zmatené italské puberťačky, která se potácí mezi sobeckými „hřebci“ a milující, leč nechápavou matkou, jenž ji připraví o jedinou chápavou náruč patřící rebelantské babičce. Na jednu stranu jsem čekal výraznější psychologii a obraz života, na druhou stranu tu byla působivě depresivním způsobem zachycena Melissina frustrace a naivita její sexuální rebelie. Samotné scény sexu byly až mrazivé. Syrové, neeroticky natočené a především vyvolávající mimořádně intenzívní pocit ponížení. Herecké výkony sice občas sklouzly do artového klišé „tupý pohled do blba,“ za zmínku však stojí výborná Geraldine Chaplin jako babička a také María Valverde, která je nejen opravdu nádherná holka, ale také schopná herečka, která film svým způsobem celý táhla. (10.12.2010)