Strom života

Pozn.1: Strom života jinak. Thérèse, mladičká karmelitánka v pravé části obrazu, umírá na tuberkulózu. Krátce před smrtí jí jedna z řádových sester přinese ukázat maličkou žabku. Co všechno se v ten krátký okamžik odehraje. Proč k ukázání zázraku stvoření potřebuje jeden tak málo a druhý tak mnoho? Ale není právě tohle umění? (Thérèse, Alain Cavalier) - - - Pozn. 2: Lze stvoření prezentovat sledem záběrů, které ve své stroze technické dokonalosti zbavují předmět své bytostnosti? Je lístek stromu v Malickových záběrech stále ještě listem nebo jen abstrahovanou a tudíž pouhou reklamou na krásu? Malick selhává proto, neboť ukazuje estetično, o kterém se (snad i jaksi morálně) nepochybuje: drobná dětská nožička v rukou dospělého. Obdoba tohoto. Ze stejného důvodu volí z vážné hudby to nejtypičtější. Vybírá pouze prověřené pasáže Goreckého, Holsta, Smetany, Bacha a dalších známých jmen. Toť ona uznávaná krása, která se v této leporelovosti stává nudnou fasádou. Záběr na žabku jako synekdochu života na jeptiščině prstě Cavalierova filmu je překvapivý ve své milé komičnosti, ale právě proto a v kontrastu k umírající Thérèse dětsky čistý. Největší paradox Stromu života je, že skutečný život v jeho záběrech chybí. Vše je uhlazené a příliš usazené na patřičném místě. Zlo je zlem, dobro je dobrem, krása je krásou. Označující odkazuje opět na označují, nikoli na označované, o kterém bychom ve chvíli, kdy se nám umělecky ukazuje, neměli ještě nic vědět. Díky tomu se nacházíme v říši vyprázdněných simulaker. Malickův film je krotce loyální, nikoli otřásající a pouze nás utvrzuje v tom, o čem předpokládá, že již máme předem jasnou představu. Jen je nám to předkládáno v extrémní formě rozvolněné spirituální atrakce, která je pak jaksi omluvou pro onen zhusta nekritický přístup. Je v tom snad i jakýsi narcisismus nás samých podléhat již ověřené hezkosti. Diváka uklidňuje, když může jít po již vyšlapaných stezkách a bez obav se rozhlížet po skanzenu mrtvé krásy, kterou mu Malick ukazuje. Jeho kamera však klouže po povrchu, nikde se nazastaví, nehledí. Nejde jí o dinosaury, mlhoviny, stromy či o prastaré jakožto mýtické. Místo toho se snaží zkonstruovat jakýsi vlastní hymnický übermýtus pokřesťanštělé Gaii/rajské zahrady (mýtus v Barthesově smyslu: "Nedefinuje se [mýtus] předmětem svého sdělení, ale tím, jakým způsobem toto sdělení vyslovuje") a všechno je pak pouze účelově předvedeno kvůli měřítku, aby takříkajíc srazilo na kolena a diváka manipulativně vykolejilo z jeho kritického uvažování (a jak píše trefně MarJel z opačného horizontu "v televizi nebo na počítači by Strom života nefungoval"). Malickovu filmu, byť to tak na první pohled nemusí vypadat, schází pokora. Pokora před věcmi světa, o které mu jde, které však v jeho podání vystupují zbavené svojí duše. (28.12.2011)

Mistrně natočené (takhle vypadá nejvyšší příčka filmového audiovizuálu), poezie z toho nečouhá, ale přímo trčí, ale co přesně nám, obyčejným smrtelníkům, chtěl básník říct, mi trošku zůstalo skryto. Ale Brad Pitt jako člověk, který si zvolil cestu síly, svým výkonem zcela přesvědčil, mladík je neotravný a správně rozpolcený, Chastain úžasná a Penn, přes nevelkou účast, klasicky ovládá plátno. Závěrečná předpokládám variace na soudný den překrásná, ale nejlepší scéna filmu je zrovna ta, která se zbytkem zdánlivě nesouvisí - a to sled vesmírných panoramat jako od BBC, které ve spojení s operní hudbou vytvářejí nadpozemský zážitek a chuť na hledání nějakého hlubšího, krásnějšího smyslu ubohého života. Chtěl bych to jednou vidět na vlastní oči :) Film docení jen málo lidí, ale o to větší to bude klenot. Já zatím zůstávám mírně zahlcen a nořím se do hlubin své duše, abych přemýšlel, jak moc na mně tahle cesta životem a vývoj osobností končící až na konci všeho zapůsobila. Mattyho pár slov zapůsobilo silně PS: Málem jsem zapomněl na Vltavu - taky úžasná sekvence (29.05.2012)

Podobenství, které ostatní pobuřuje, je pro mě výzvou i lákadlem. Strom je nálož, pravda, ale zároveň automat na poetiku, ladnost a svobodu projevu, byť někdy smrdí Biblí. Je to ručkování na tenké větvi, ale Malick dokáže film zajistit pevnou ideou, obrazovou symfonií a hudbou, která snad byla v prvopočátku stavby filmu, a já mnohdy oněměl, nekecám! Každé filmové políčko má účel a rytmus a ve výsledku se ta událost stane kaleidoskopem Života, čili ne, nelituju té výzvy! (24.07.2011)

Nejvíc cool na tomhle filmu je, že se tam vyskytují dinosauři. V přírodním fetišismu je to na stejném levelu jak Valhalla Rising. Záběry jsou opravdu nádherné a poetické. Malick ale perfektně dovede navodit atmosféru všech prostředí, klidně i industriálních a dokonce fungují plynulé přechody mezi lesy a korporací aniž by to narušilo atmosféru. Zároveň kamera je brilantní, téměř neustále v pohybu, když si kluci hrají, tak je taky hravá zběsile zoomuje a občas rychlý střih a furt něco. Když jsou záběry na planety, tak je opuletně statická. Hudba taky super, občas vyvolává mrazení v zádech. Jako videoklip ten film funguje dokonale. Řemeslně je prostě perfektní. Jenže to nemá děj a je to hrozná nuda. Bez rychloposuvu nekoukatelné. Prostě se tam fakt nic neděje. Jen náhodné situace. Táta v kariéře neuspěl, tak je tvrdej na syny. Máma je hodná a to je fakt vše.Strom života bych prostě nikomu nedoporučil. Jestli chcete krásné záběry na přírodu, koukněte se na Earth od Attenborougha tam jsou ještě milionkrát lepší. A jako rodinné drama z 50. let vám lépe poslouží např. Revolutionary Road. (16.10.2011)

║Rozpočet $32miliónov║Tržby USA $13,305,665║Tržby Celosvetovo $62,305,665▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,344,370 //počet predaných kusov 55,760║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ __Nehorázne ťažký film__ Veľmi ale veľmi silné obrázky nám ponúka Terrence Malick ale v tak ťažkom prevedení, že si ho vychutná len minimum filmových nadšencov, niektoré zábery vyrážajú dych, herci fajn, kostra príbehu živelná, až na ten záver to bolo dokonalé. /90%/ (01.01.2012)